Co je odškodnění a nehmotná škoda v případě porušení cti společnosti nebo organizace?
Když dojde k činu, který porušuje čest, oběť, pokud je to jednotlivec, má právo na odškodnění za duševní utrpení. Ale jak bychom měli přemýšlet, když je obětí společnost nebo organizace?
https://monolith.law/reputation/defamation[ja]
U společností a organizací nelze uvažovat o duševním utrpení, takže i když je jejich čest poškozena, nelze uvažovat o odškodnění za duševní utrpení. Proto může být rozhodnutí, že by mělo být uznáno odškodnění pouze za hmatatelné škody, jako je pokles tržeb. Avšak ve skutečnosti je obtížné přesně vypočítat pokles tržeb způsobený porušením, což by znamenalo, že práva společností a organizací nejsou chráněna.
Proto se stává problémem, zda je uznána nehmotná škoda, jako je odškodnění, kromě hmatatelné škody, jako je pokles tržeb, když společnost nebo organizace utrpí čin porušení čestnosti.
Společnosti a organizace a jejich nehmotné škody
Nejvyšší soud v lednu 1964 rozhodl, že v případě nároku na náhradu škody za porušení práva na dobré jméno, který požadovala lékařská korporace, je “naprosto mylné dojít k závěru, že nehmotná škoda, tedy duševní utrpení, nemůže existovat u korporace, protože korporace nemá duši, a že kromě náhrady za hmotnou škodu, tedy za škodu na majetku, nejsou uznány žádné jiné prostředky nápravy v případě porušení práva na dobré jméno korporace, kromě speciálního postupu uznávaného podle článku 723 Japonského občanského zákoníku.”
“V případě porušení práva na dobré jméno korporace není vyloučeno vznik nehmotné škody, kterou lze vyčíslit v penězích, a takovou škodu by měl pachatel nahradit penězi, což je sociálně spravedlivé.”
Verdikt Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 1964 (1964)
Soud tak rozhodl, že korporace může požadovat náhradu škody za porušení jejího práva na dobré jméno jako “nehmotnou škodu”. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu není chápáno jako uznání duševního utrpení korporace, ale jako uznání existence nehmotné škody, kterou lze vyčíslit v penězích, pro korporaci. Rozhodnutí zrušilo původní verdikt, který tvrdil, že “korporace nemůže požadovat náhradu škody za nehmotnou škodu způsobenou porušením jejího práva na dobré jméno”, a vrátilo případ k dalšímu řízení do Tokijského vrchního soudu.
Později byla nehmotná škoda uznána také u různých korporací, politických stran bez právní subjektivity, odborových svazů, obchodních sdružení atd.
Poškození pověsti firmy a nehmotné škody
Existuje případ, kdy bylo uznáno poškození pověsti firmy v důsledku článku v týdeníku, který kritizoval výkon povinností předsedy představenstva velké známé firmy, a bylo nařízeno zaplatit odškodnění a zveřejnit omluvnou reklamu.
https://monolith.law/reputation/defamation-corrective-advertising-restoration-of-reputation[ja]
Týdeník Shukan Shincho informoval, že I, který byl předsedou představenstva společnosti Kanebo a také předsedou představenstva společnosti Japan Airlines, nemá schopnosti jako manažer, že je nevhodný jako předseda Japan Airlines a že v mateřské společnosti Kanebo pokračoval v účetních podvodech. V září 1994 (rok 1994 podle gregoriánského kalendáře) tokijský vrchní soud uvedl, že neexistují důkazy o tom, že tento článek odpovídá pravdě,
“Článek obsahuje velmi závažné a vážné informace pro odvolatele, jako je skutečnost, že prováděl účetní podvody, a je zřejmé, že jeho pověst a důvěryhodnost byly tímto výrazně poškozeny. Navíc, vzhledem k tomu, že náklad týdeníku Shukan Shincho je přibližně 600 000 výtisků, což není mezi stranami sporné, dopad, který tento článek měl na odvolatele, je také značný. Odvolatel utrpěl značné nehmotné škody, které nelze konkrétně spočítat, v důsledku tohoto článku.”
Rozsudek tokijského vrchního soudu ze dne 7. září 1994
a nařídil týdeníku Shukan Shincho zaplatit odškodnění 5 milionů jenů za nehmotné škody a zveřejnit omluvnou reklamu. Na druhou stranu, pokud jde o “ztrátu zisku, který by mohl být získán” v důsledku poklesu tržeb odvolatele (Kanebo),
“Je uznáno, že tržby kosmetické prodejní společnosti, která je dceřinou společností odvolatele, a společnosti Kanebo Pharmaceuticals v červenci a srpnu roku 1986 (rok 1986 podle gregoriánského kalendáře) výrazně poklesly ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku. Nicméně, tržby se mění v závislosti na různých složitých faktorech, jako je aktuální ekonomická situace, takže nelze říci, že pokles tržeb dceřiné společnosti odvolatele byl způsoben publikací tohoto článku. Navíc, nelze souhlasit s tím, že škoda dceřiné společnosti se přímo stává ztrátou zisku, který by odvolatel mohl získat.”
Tamtéž
a nebylo to uznáno. I když je teoreticky možné uznat finanční škody způsobené poklesem tržeb a podobně, je obtížné prokázat vznik škody a příčinnou souvislost mezi poškozením pověsti a škodou, a je vzácné, že je to uznáno u soudu.
Nehmotná škoda a náklady na obnovu pověsti
V několika soudních případech se mnoho žalobců domáhalo tří typů škod:
- Finanční škoda způsobená poklesem tržeb (obchodní škoda)
- Náklady vynaložené na opatření k obnově pověsti (náklady na zveřejnění a reklamu zaměřené na prevenci rozšíření obchodní škody a obnovu společenské důvěry)
- Nehmotná škoda způsobená ztrátou společenské důvěry
Je vzácné, že první typ škody je uznán, ale je obtížné dosáhnout uznání druhého typu. Existuje případ, kdy bylo uznáno nezákonné jednání způsobené poškozením důvěry, když byl v televizním programu o nemovitostní krizi po prasknutí bublinové ekonomiky rozhovor s realitním makléřem upraven tak, aby vytvořil dojem, že i daný maklér se nachází v obtížné finanční situaci.
Program zobrazil tragickou situaci bytových domů, které byly nuceny zastavit prodej po prasknutí bublinové ekonomiky, makléřů, kteří byli nuceni zastavit prodej, a prodejních kanceláří. Narace vytvořila dojem, že žalobce, firma prodávající bytový dům nazvaný “Hightown Yoshikawa”, je stejně jako ostatní realitní makléři v těžké finanční situaci, nemůže vydržet dumpingovou konkurenci, nemůže se zbavit zásob a množství půjčených peněz se zvyšuje.
Však Tokijský okresní soud v listopadu 1994 (rok 6 Heisei) rozhodl, že žalobce je ve skutečnosti ve velmi dobrém finančním stavu a uznal, že “je zřejmé, že žalobce měl před vysíláním tohoto programu značné společenské uznání. Proto by mělo být uznáno, že vysílání této části programu, které vytváří takový dojem u dočasných diváků, poškozuje důvěru žalobce.” Soud nařídil televizní stanici a produkční společnosti programu zaplatit 3 miliony jenů za nehmotnou škodu.
Na druhé straně, žalobce tvrdil, že “vysílání této části programu poškodilo důvěru žalobce a mělo negativní dopad na prodej Hightown Yoshikawa. Obvykle by stačilo rozdělit maximálně 400 000 letáků, ale museli jsme rozdělit dalších 620 000 letáků a dvakrát umístit reklamu v novinách Yomiuri Shimbun, což znamenalo další náklady na reklamu ve výši celkem 7 419 347 jenů.” Žalobce požadoval náhradu těchto dodatečných reklamních nákladů, ale
Vzhledem k tehdejšímu stavu na trhu s nemovitostmi nelze uznat, že by bylo možné prodej jistě realizovat, pokud by nebylo vysílání tohoto programu. Naopak, je možné předpokládat, že prodej bytových domů, jako je Hightown Yoshikawa, byl velmi obtížný, a přesto bylo uznáno, že všechny 33 bytů v Hightown Yoshikawa byly prodány asi šest měsíců po vysílání tohoto programu. Proto nelze uznat, že pokud by žalobce neprovedl výše uvedenou dodatečnou reklamu, Hightown Yoshikawa by se neprodal. Takže, pokud jde o dodatečné reklamní náklady, které žalobce vynaložil, nelze uznat příčinnou souvislost mezi škodou, kterou žalobce tvrdí, a společným nezákonným jednáním žalovaných, i když se vezmou v úvahu všechny důkazy v tomto případě.
Tokijský okresní soud, 11. listopadu 1994 (rok 6 Heisei)
A tak žalobu zamítl. Ale i když se řekne, že “nelze uznat, že pokud by žalobce neprovedl výše uvedenou dodatečnou reklamu, Hightown Yoshikawa by se neprodal”, pokud by Hightown Yoshikawa nebyl prodán bez dodatečné reklamy, nebylo by možné požadovat náhradu dodatečných reklamních nákladů, takže to je divný argument.
https://monolith.law/reputation/expressions-and-defamation[ja]
Uražení cti společnosti a jejích zástupců
Když jsou urážky na cti směřovány na společnosti nebo organizace a zároveň na jejich zástupce, můžeme uvažovat o cti jednotlivců zapojených do těchto aktivit odděleně od cti společnosti nebo organizace.
Týdeník Bunshun uvedl, že důvodem, proč herečka Non (v době svého působení v herecké agentuře známá jako Rena Nōnen) zmizela z veřejného oka, bylo zacházení s ní v herecké agentuře Repro Entertainment. Článek podrobně popisoval situaci, ve které se herečka nacházela od roku 2013 (rok 2013), jako například “její měsíční plat v době seriálu “Amachan” byl 50 000 jenů”, “neměla peníze ani na koupi kalhot” a “její manažeři se neustále měnili”. Svědectví byla získána od osob blízkých zúčastněným stranám.
Na článek reagovala společnost Repro a její prezident, kteří v červnu 2015 (rok 2015) podali žalobu na urážku na cti proti vydavateli Bunshun a tehdejšímu šéfredaktorovi časopisu. Rozsudek byl vydán v dubnu 2019 (rok 2019) Tokijským okresním soudem. Soud ve svém rozhodnutí většinu obsahu článku popřel a uvedl, že “obžalovaní zapomněli na svou misi jako novináři, zanedbali vyšetřování a ověřování obsahu svých zpráv z objektivního hlediska a upřednostnili šíření obsahu, který byl pouze subjektivním tvrzením bez jakéhokoli důkazu.”
Pokud se mezi veřejností rozšíří názor, že herecká agentura, která je žalobcem, poskytuje svým talentům pouze nízké platy a bezdůvodně jim nedává práci, dojde k velkému poškození důvěryhodnosti žalobce a významným překážkám v jeho činnosti spojené s objevováním a rozvíjením talentů. Neviditelné škody, které žalobce utrpěl, jsou značné. Co se týče žalobce A, jakožto výkonného ředitele žalobce a stálého ředitele Asociace hudebních záležitostí, pokud se mezi veřejností rozšíří názor, že je osobou, která se dopouští šikany tím, že popírá charakter svých talentů, dojde k poškození jeho cti a důvěryhodnosti a vzniknou překážky v jeho činnosti.
Rozsudek Tokijského okresního soudu ze dne 19. dubna 2019
Soud nařídil týdeníku Bunshun a společnosti Bunshun Publishing zaplatit odškodnění ve výši 1 milion jenů za urážku na cti výkonného ředitele a 5 milionů jenů za nehmotné škody způsobené herecké agentuře, celkem 6,6 milionů jenů včetně nákladů na právní zastoupení.
Týdeník Bunshun a společnost Bunshun Publishing se proti tomuto rozsudku okamžitě odvolaly.
https://monolith.law/reputation/compensation-for-defamation-damages[ja]
Pro více informací o nákladech na právní zastoupení při řešení škod způsobených pomluvami na internetu a o procesu náhrady škody se podívejte na následující článek.
https://monolith.law/reputation/reputation-lawyers-fee[ja]
Shrnutí
Když je poškozena pověst společnosti nebo organizace, můžete požadovat náhradu škody nejen za hmotné škody, ale také za nehmotné škody.
V článku 710 Japonského občanského zákoníku (Japanese Civil Code) je uvedeno: “Bez ohledu na to, zda došlo k porušení cizího těla, svobody nebo cti, nebo k porušení cizího majetkového práva, osoba, která je podle předchozího ustanovení povinna nahradit škodu, musí nahradit i škodu, která není majetková.” Toto ustanovení je považováno za uznání náhrady za nehmotné škody a pro společnosti a organizace je z něj odvozeno prakticky přijatelné závěry.
V případě jednotlivců můžete požadovat odškodné za bolest a utrpení, v případě společností a organizací můžete požadovat náhradu za nehmotné škody a donutit pachatele k náhradě škody.
Category: Internet