Druhotné dílo a rozsah užitkových práv? Vysvětlení skutečných případů

Okolo nás je plné televizních dramat a filmů, které byly adaptovány z románů nebo mangy. Dílo vytvořené na základě jiného díla, které je považováno za “originál”, se nazývá sekundární dílo.

V posledních letech se prostřednictvím sociálních sítí aktivně vytvářejí takzvané fanouškovské umění a další individuální sekundární tvorby, které se zaměřují na konkrétní anime, mangy atd.

Avšak s tímto trendem se také zvyšuje počet problémů souvisejících s autorskými právy.

Zvláště u sekundárních děl, která jsou vytvořena na základě originálního díla, se právní vztahy snadno komplikují. Při tvorbě a využívání těchto děl je nezbytné mít přesné porozumění autorskému právu.

V tomto článku proto vysvětlíme právní vztahy týkající se sekundárních děl, včetně příkladů z judikatury.

Co jsou sekundární díla

Zákon o autorských právech definuje sekundární díla následovně:

Sekundární díla jsou díla vytvořená překladem, úpravou, transformací, dramatizací, filmovou adaptací nebo jinou adaptací původního díla.

Článek 2 odstavec 1 bod 11 Japonského zákona o autorských právech

Jinými slovy, sekundární díla jsou nově vytvořená díla, která vznikla “adaptací atd.” původního “díla”.

Pojďme se na to podívat postupně.

“Dílo” je podle zákona o autorských právech definováno jako “kreativní vyjádření myšlenek nebo emocí” (článek 2 odstavec 1 bod 1). Například romány, komiksy, hudba, filmy atd., rozsah je velmi široký.

A “adaptace” je v judikatuře chápána následovně:

Adaptace… znamená činnost, při které se vytváří nové dílo, které umožňuje přímé vnímání zásadních charakteristik vyjádření původního díla tím, že se na základě existujícího díla a při zachování totožnosti jeho zásadních charakteristik vyjádření provádějí úpravy, přidání, změny atd. v konkrétním vyjádření a kreativně se vyjadřují myšlenky nebo emoce.

Nejvyšší soud, 28. června 2001 (rok Heisei 13), Civil Collection 55, č. 4, str. 837 (případ Esashi Oiwake)

Akce jako překlad a úprava uvedené v definici sekundárních děl obvykle mají výše uvedené vlastnosti, takže lze říci, že jsou to typické příklady “adaptace”.

Důležitým bodem je, zda je k původnímu dílu přidáno nové kreativní vyjádření. Právě proto, že je přidáno nové kreativní vyjádření, je chráněno jako sekundární “dílo”.

Naopak, pokud je původní dílo pouze napodobeno (reprodukováno), není přidáno nové kreativní vyjádření, takže to není sekundární dílo (v tomto případě dojde k porušení práva na reprodukci původního díla).

Příklady sekundárních děl

Konkrétními příklady sekundárních děl mohou být komerční produkty, jako jsou animované filmy nebo filmy založené na románech nebo mangách, až po amatérské práce, kdy jednotlivci tvoří originální děla (tzv. “fan art” atd.) na základě postav z anime, mangy atd., ale v kontextu, který se liší od původního díla. Příkladů je nekonečně mnoho.

Avšak, zejména v posledních letech, vytváření sekundárních děl jednotlivci (obecně označované jako “sekundární tvorba”) vede k novým právním problémům v důsledku rozvoje sociálních sítí.

Jinými slovy, zatímco sekundární tvorba prováděná čistě jako koníček a soukromě je výjimečně chráněna autorským právem (článek 30, článek 47 odst. 6), sekundární tvorba prováděná za účelem překročení rozsahu soukromého použití a zveřejňování děl vytvořených touto tvorbou na sociálních sítích porušuje autorská práva (právo na adaptaci a právo na zveřejnění).

V důsledku toho lze říci, že mnoho sekundárních děl zveřejněných na sociálních sítích alespoň právně porušuje autorská práva (jak bude vysvětleno níže, ve většině případů se jedná pouze o de facto toleranci).

Při vytváření a využívání sekundárních děl je tedy vždy nutné dbát na právní vztahy s držiteli autorských práv k původnímu dílu.

Níže na základě konkrétních příkladů a judikatury vysvětlíme právní vztahy mezi autory sekundárních děl a autory původních děl v rámci sekundárních děl.

Druhotná díla a právo na využití

Pokud pan X napsal román v angličtině a pan Y se chystá tento román přeložit do japonštiny a publikovat, pan X jako původní autor má autorská práva k tomuto románu.

Japonská verze románu, kterou vytvoří pan Y, je druhotným dílem, protože je to “překlad” původního díla, románu pana X (“dílo”).

Jaké práva tedy mají pan X a pan Y v souvislosti s japonskou verzí románu, kterou vytvoří pan Y?

Právní vztahy v „tvoření“

Je třeba si uvědomit, že i když se jedná o sekundární dílo, nemůžeme ignorovat autorská práva původního díla.

Původní dílo má samozřejmě autorská práva původního autora, která zahrnují „právo na adaptaci“ (článek 27).

Jinými slovy, činnost vytváření sekundárního díla je v podstatě činností, která porušuje autorská práva původního díla.

Proto, aby bylo možné legálně vytvořit sekundární dílo, je základním pravidlem autorského práva, že je třeba získat svolení od držitele autorských práv k původnímu dílu.

V uvedeném příkladu, pokud pan Y nezískal svolení od pana X k překladu románu pana X, samotný akt překladu by porušil autorská práva (mimochodem, i když je činnost tvoření nelegální, sekundární dílo je považováno za platné).

Právní vztahy při „využití“

Jak se tedy vyvíjejí právní vztahy při využití sekundárního díla, které bylo vytvořeno legálně s povolením od původního autora?

Nejprve, v autorském zákoně (Japonský autorský zákon) je explicitní ustanovení týkající se práv původního autora v souvislosti s využitím sekundárního díla, jak je uvedeno níže:

Původní autor díla, ze kterého bylo vytvořeno sekundární dílo, má v souvislosti s využitím tohoto sekundárního díla výhradní práva stejného druhu, jaká má autor sekundárního díla podle tohoto oddílu.

§ 28 autorského zákona (Práva původního autora v souvislosti s využitím sekundárního díla)

Jinými slovy, původní autor má „práva stejného druhu“ jako autor sekundárního díla.

Otázkou tedy je, jaká práva má autor sekundárního díla. K tomuto bodu existuje soudní precedent.

Rozsah práv autora sekundárního díla

Společnost, která vlastní autorská práva k komiksu “POPEYE”, se soudila až před Nejvyšším soudem s obžalovanou společností, která prodávala kravaty s nápisem “POPEYE” a obrázkem postavy. Žalobci požadovali zastavení prodeje a odškodnění za škody.

V rozsudku bylo několik důležitých stanovisek k otázkám týkajícím se autorského práva, ale zde se zaměříme na část týkající se využití sekundárního díla.

Nejprve, v tomto případě byla otázka, zda se jedná o sekundární dílo v případě komiksu s jednotlivými díly, které tvoří ucelený příběh.

V případě komiksu s jednotlivými díly je obvyklé, že následující díly vycházejí z předchozích dílů, a to nejen základním nápadem a nastavením, ale také vzhledem a charakterem hlavních postav. K tomu se přidává nový děj a případně nové postavy. V takovém případě lze říci, že následující díly jsou adaptací předchozích dílů, a tedy jsou považovány za sekundární díla s původním dílem jako základem.

Nejvyšší soud, 17. července 1997 (Heisei 9) Minshū Vol. 51 No. 6, strana 2714 (Případ Popeye kravata)

Jinými slovy, původní dílo nemusí být dílem někoho jiného, může to být i sekundární dílo vlastního díla.

Pokud jde o rozsah práv autora sekundárního díla, soud uvedl následující:

Autorská práva k sekundárnímu dílu vznikají pouze v těch částech, které byly nově přidány v sekundárním díle, a nevznikají v těch částech, které jsou společné s původním dílem a mají stejnou podstatu. Nicméně, sekundární dílo je chráněno autorským právem jako samostatné dílo, protože byly přidány nové tvůrčí prvky k původnímu dílu (článek 2 odstavec 1 bod 11 japonského zákona o autorském právu). Části sekundárního díla, které jsou společné s původním dílem, neobsahují žádné nové tvůrčí prvky a neexistuje důvod, proč by měly být chráněny jako samostatné dílo.

Nejvyšší soud, 17. července 1997 (Heisei 9) Minshū Vol. 51 No. 6, strana 2714 (Případ Popeye kravata)

Jinými slovy, práva autora sekundárního díla vznikají pouze v těch částech, kde byla k původnímu dílu přidána tvůrčí hodnota. V ostatních částech, které jsou společné s původním dílem, se uplatňují pouze práva autora původního díla.

https://monolith.law/corporate/tradingcard-character-publicity-right[ja]

Rozsah práv původního autora

Existuje případ, kdy původní autor, který napsal příběh seriálového komiksu “Candy Candy” ve formě románu, požadoval zastavení vytváření, kopírování a distribuce obrázků v komiksu, obálky, litografií a pohlednic (původních obrázků), které jsou součástí seriálového komiksu. Toto tvrdil na základě toho, že seriálový komiks je společným dílem nebo sekundárním dílem původního díla, vůči komiksovému umělci, který vytvářel komiks na základě daného rukopisu, a společnosti, která získala povolení k replikaci od komiksového umělce.

V tomto případě bylo získáno povolení k replikaci obrázků atd. pouze od komiksového umělce, nikoli od původního autora.

Problémem bylo, zda se autorská práva původního autora vztahují na seriálový komiks (zda se jedná o sekundární dílo) a zda je také nutné získat povolení k použití od původního autora, pokud se na něj vztahují. Tato otázka byla řešena až na Nejvyšším soudu.

Nejvyšší soud nejprve uvedl následující ohledně toho, zda je seriálový komiks sekundárním dílem původního románu:

Seriálový komiks byl vytvořen tak, že respondent vytvořil konkrétní příběh pro každou epizodu, který pak převedl do románové formy na 30 až 50 stránkách papíru o velikosti 400 znaků a žalobce vytvořil komiks, který se v zásadě opíral o tento rukopis, s výjimkou částí, které se zdály být nepoužitelné pro komiks. Na základě těchto skutečností lze říci, že seriálový komiks je sekundárním dílem, které má původní rukopis vytvořený respondentem, a proto by měl respondent mít práva původního autora na seriálový komiks.

Nejvyšší soud, 25. října 2001 (Heisei 13) (Případ Candy Candy)

Poté Nejvyšší soud uvedl následující ohledně práv původního autora na sekundární dílo:

A co se týče použití seriálového komiksu, který je sekundárním dílem, respondent, který je autorem původního díla, má stejný druh práv jako žalobce, který je autorem seriálového komiksu, a práva žalobce (autora sekundárního díla) a respondentu (původního autora) existují paralelně, takže práva žalobce nemohou být uplatněna bez dohody mezi žalobcem a respondentem.

Tamtéž

Jinými slovy, práva původního autora a autora sekundárního díla existují nezávisle na sobě v souvislosti s částmi, které autor sekundárního díla vytvořil sám.

Pokud existují nezávisle na sobě, pak i když bylo získáno povolení k použití od autora sekundárního díla, nedochází k porušení práv autora sekundárního díla, ale pokud nebylo získáno povolení k použití od původního autora, dojde k porušení práv původního autora.

Na základě výše uvedeného precedentu lze práva původního autora a autora sekundárního díla v sekundárním díle shrnout následovně:

https://monolith.law/corporate/intellectual-property-infringement-risk[ja]

Pozorování při využívání sekundárních děl

Jak bylo uvedeno výše, při tvorbě a využívání sekundárních děl je třeba vždy dbát nejen na práva autora sekundárního díla, ale také na práva původního autora.

Zvláště fanouškovská umění, jako jsou díla, o kterých jsme hovořili výše, jsou de facto tolerována, protože aktivně přispívají k prodeji a povědomí o původním díle. Avšak i když jsou de facto tolerována, stále se jedná o porušení autorských práv z právního hlediska.

Avšak toto by mohlo vést k situaci, kdy byste mohli říci: “Dříve jsem to mohl využívat volně, ale nyní jsem byl náhle obviněn z porušení autorských práv!”

Proto může být v případě původních děl, u kterých se očekává sekundární tvorba, předem zveřejněn “Průvodce sekundární tvorbou”.

V tomto případě, pokud je využití v rámci tohoto průvodce, lze říci, že existuje předchozí souhlas držitele autorských práv, takže využití v rámci tohoto rozsahu nebude porušením autorských práv ani z právního hlediska.

Pokud máte problémy s sekundárními díly, poraďte se s právníkem

Z toho vyplývá, že především je třeba pečlivě zkontrolovat příslušné pokyny a další materiály týkající se sekundární tvorby, pokud existují. Za druhé, pokud neexistují žádné pokyny nebo předchozí svolení od autora, je nutné dodržovat autorské právo.

Avšak v druhém případě může být často velmi jemná hranice mezi tím, zda dojde k porušení autorských práv, a mnohdy je také nutné odborné posouzení. Proto by bylo vhodné konzultovat tuto záležitost s právníkem specializovaným na autorské právo.

Představení opatření naší kanceláře

Právnická kancelář Monolis je odborníkem na IT, zejména na internet a právo. V posledních letech se duševní vlastnictví, zejména autorská práva, stává středem pozornosti a potřeba právní kontroly se stále zvyšuje.

Naše kancelář poskytuje řešení týkající se duševního vlastnictví. Podrobnosti naleznete v následujícím článku.

https://monolith.law/practices/corporate[ja]