Podmínky pro založení pomluvy v projevech obsahujících názory nebo kritiku

V minulosti byli pachatelé pomluv obvykle masová média s vysokou schopností šíření informací, jako jsou noviny a televize, nebo slavné osobnosti. Avšak s rozvojem internetu a prostřednictvím diskusních fór a sociálních sítí, každý nyní má schopnost šířit informace k nespecifikovanému počtu lidí. S rozšířením prostoru pro vyjádření se tak objevila možnost, že kdokoli může být obětí pomluvy.

Pokud neopatrně zveřejníte příspěvek, můžete se stát pachatelem pomluvy. V jiném článku jsme již vysvětlili “podmínky pro pomluvu” a “případy, kdy pomluva není platná”, ale zde se budeme věnovat otázce, zda vyjádření obsahující názor nebo kritiku může být považováno za pomluvu, tedy takzvané pomluvy ve formě názorů a kritiky.

Poškození cti vyjádřením obsahujícím názory nebo kritiku

V trestním zákoně je trestný čin poškození cti definován v článku 230 jako vyžadující uvádění konkrétních skutečností (věcí, jejichž existenci lze určit na základě důkazů atd.), a pokud nejsou uvedeny konkrétní skutečnosti, trestný čin se neuskuteční. Na druhou stranu, v občanském právu nejsou požadavky na poškození cti jasně stanoveny.

1. Kdo veřejně uvádí skutečnosti a poškozuje cizí čest, bude potrestán trestem odnětí svobody až na tři roky nebo pokutou až do výše 500 000 jenů, bez ohledu na to, zda jsou tyto skutečnosti pravdivé.

Článek 230 trestního zákoníku

Soud může na žádost oběti nařídit osobě, která poškodila cizí čest, aby provedla opatření vhodná k obnovení cti, místo nebo spolu s náhradou škody.

Článek 723 občanského zákoníku

Co se týče tohoto bodu, soudní precedent uvádí:

Nezákonné jednání poškození cti může být uskutečněno, pokud je vyjádření, které je předmětem sporu, takové, že snižuje objektivní hodnocení, které osoba dostává od společnosti v souvislosti s jejími osobními hodnotami, jako je charakter, mravnost, pověst, důvěryhodnost atd., bez ohledu na to, zda toto vyjádření uvádí skutečnosti nebo vyjadřuje názory nebo kritiku.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. září 1997 (rok 1997 podle gregoriánského kalendáře)

Jinými slovy, tvrdí, že poškození cti může být uskutečněno i prostřednictvím názorů nebo kritiky.

Tedy:

1. Případy, které spadají do takzvaného “trestního poškození cti”, jsou ty, které uvádějí konkrétní skutečnosti. Tyto případy jsou také považovány za poškození cti (porušení práva na ochranu cti) v občanském právu.
2. Na druhou stranu, poškození cti prostřednictvím názorů nebo kritiky, které by v trestním právu nebyly považovány za poškození cti (“poškození cti prostřednictvím názorů nebo kritiky”), je také považováno za poškození cti (porušení práva na ochranu cti) v občanském právu.

Toto je struktura. Podrobnější vysvětlení požadavků na uskutečnění poškození cti podle bodu 1 naleznete v následujícím článku.

https://monolith.law/reputation/defamation[ja]

Proto v občanském právu, pokud je vyjádření takové, že snižuje sociální hodnocení osoby podle běžného vnímání lidí, bez ohledu na to, zda uvádí skutečnosti nebo vyjadřuje názory nebo kritiku, může být uskutečněno poškození cti. Při posuzování, zda došlo k poškození cti, není nutné rozlišovat mezi uváděním skutečností a vyjadřováním názorů nebo kritiky.

Avšak, vzhledem k tomu, že požadavky na osvobození od odpovědnosti se liší v závislosti na tom, zda se jedná o uvádění skutečností nebo vyjadřování názorů nebo kritiky, rozlišení mezi těmito dvěma má význam při posuzování osvobození od odpovědnosti a může mít velký vliv na konečný výsledek, zda vzniká právní odpovědnost za poškození cti.

V občanském právu je poškození cti jako nezákonné jednání uznáno jako opatření pro obnovení cti místo nebo spolu s náhradou škody. Podrobnější vysvětlení omluvné reklamy jako běžného opatření naleznete v samostatném článku.

https://monolith.law/reputation/defamation-corrective-advertising-restoration-of-reputation[ja]

Podmínky pro osvobození od odpovědnosti v případě pomluvy skrze uvádění faktů

V případě pomluvy skrze uvádění faktů, pokud jsou splněny následující tři podmínky, nezákonnost je popřena a pomluva je osvobozena od odpovědnosti.

1. Uvádění faktů týkajících se veřejného zájmu (veřejnost)
2. Účelem je výhradně veřejné dobro (veřejný zájem)
3. Uvedené fakty jsou prokázány jako pravdivé (pravdivost) nebo existují dostatečné důvody k věření, že jsou pravdivé (adekvátnost)

Článek 230 odstavec 2 japonského trestního zákona uvádí “veřejnost”, “veřejný zájem” a “pravdivost”, ale k tomu přidává “adekvátnost”. Existuje právní precedent, že pokud jsou splněny výše uvedené podmínky, nejsou přijata ani trestní ani občanská odpovědnost, i když je výraz pomlouvačný.

Co se týče “adekvátnosti”, “dostatečné důvody k věření, že fakty jsou pravdivé” vyžadují jasný důkaz. Rozsudek Nejvyššího soudu z 9. září 1997 (rok 1997 podle gregoriánského kalendáře), který byl uveden dříve, je odvolací soud pro “podezření z podvodu ve večerních novinách Fuji”. I když bylo široce známo, že určitá osoba byla opakovaně obviněna z trestného činu v novinách atd., nemůže se říci, že byla dostatečná důvody k věření, že skutečnost trestného činu skutečně existovala, jen proto, že to bylo oznámeno. “Říkali to v televizi” nebo “bylo to napsáno v knize” nejsou přijatelné a nejsou osvobozeny od odpovědnosti. Je třeba být opatrný.

Podmínky pro zproštění odpovědnosti za pomluvu prostřednictvím názorů nebo kritiky

V případě pomluvy prostřednictvím názorů nebo kritiky, pokud jsou splněny následující čtyři podmínky, nezákonnost je popřena a pomluva je zproštěna odpovědnosti.

1. Názory nebo kritika se týkají veřejného zájmu (veřejnost)
2. Cílem názorů nebo kritiky je výhradně prosazování veřejného dobra (veřejný zájem)
3. Fakta, na kterých jsou založeny, jsou prokázána jako pravdivá (pravdivost) nebo existují dostatečné důvody k věření, že jsou pravdivá (adekvátnost)
4. Není to něco, co by překročilo rámec názorů nebo kritiky, jako je například útok na osobu

Přístup k podmínkám 1 až 3 je stejný nebo podobný jako u pomluvy prostřednictvím prezentace faktů, ale u podmínky 4 se posuzuje s ohledem na obsah a intenzitu projevu, vlastnosti oběti atd.

Proto, ve srovnání s běžnou pomluvou, pomluva prostřednictvím názorů nebo kritiky je zproštěna odpovědnosti, pokud “překročí rámec názorů nebo kritiky”.

Je vyjádření prezentací faktu nebo názorem/komentářem?

Řetězec doučovacích center A podal žalobu na poškození dobré pověsti u Tokijského okresního soudu v souvislosti s příspěvkem na diskusním fóru rodiče C, jehož dítě navštěvuje doučovací centrum B, které je součástí A.

Ředitel doučovacího centra B, D, byl zatčen za to, že dal peníze dívce, kterou potkal na seznamovací stránce, donutil ji do obscénního chování a fotografoval ji v obscénních pozicích. Přiznal se k dalším 300 trestným činům. Po zprávě o tomto incidentu C napsal příspěvky jako “Nemohl by D provádět obscénní činy i na studentech B?” a “Existuje možnost, že i ostatní zaměstnanci B provádějí obscénní činy na studentech”.

Během tohoto soudního řízení proběhl trestní proces D, který byl odsouzen za porušení japonského zákona o dětské pornografii (Japanese Child Pornography Law). Jako výsledek, bylo prokázáno, že D skutečně spáchal tyto činy. Navíc, vzhledem k tomu, že se jedná o zločin, který způsobil veřejné rozhořčení, byla uznána jeho veřejná a veřejně prospěšná povaha.

Velkým problémem se stalo, zda je vyjádření C na diskusním fóru prezentací faktu nebo názorem/komentářem. K tomu Tokijský okresní soud uvedl, že pokud by se tento příspěvek interpretoval na základě běžné pozornosti a čtení obecného čtenáře, nebylo by možné ho chápat jako “prezentaci faktu, že D a ostatní zaměstnanci spáchali další trestné činy související s obscénností”.

Na základě skutečnosti, že žalobce, přestože byl v pozici, kde poskytoval výuku studentům stejného věku, nepoznal zločin D, který byl hlášen jako přiznání k dalším 300 trestným činům, a pokračoval v jeho zaměstnání jako řádný zaměstnanec a dokonce ho ustanovil jako ředitele, by mělo být chápáno jako vyjádření názoru, že pokud je takový dohled a řízení, existuje možnost dalších trestných činů, ať už D nebo ostatní zaměstnanci. To by mohlo být chápáno jako kritika a odsouzení nedbalosti žalobce v oblasti vzdělávání a dohledu nad zaměstnanci, otázek týkajících se udržování disciplíny v rámci společnosti a nedostatku uvědomění si jako vzdělávací instituce, která má na starosti a vychovává studenty, a tedy nejde o prezentaci faktu.

Tokijský okresní soud, 25. listopadu 2011 (2011)

A tak bylo rozhodnuto, že vyjádření C na diskusním fóru je názorem nebo komentářem.

Překročení hranic názoru nebo kritiky

Nakonec se stala otázkou poslední požadavek, zda se jedná o “útok na osobu nebo něco, co překračuje hranice názoru nebo kritiky”. Výrazy použité na diskusním fóru C obsahovaly extrémní prvky, a proto byla zpochybněna možnost osvobození od odpovědnosti kvůli jejich ostré povaze.

Tokijský okresní soud rozhodl, že stále nepřekračuje hranice názoru nebo kritiky a osvobodil C od odpovědnosti. I když kritika C obsahuje ostré a extrémní výrazy, soud uznal, že incident způsobený D měl velký sociální dopad, což způsobilo velké rozrušení a nejistotu ve společnosti a vyvolalo velký hněv. Navzdory tomu, že nebylo žádné prohlášení nebo obrana skutečností od A, soud rozhodl, že kritika C stále zůstává v rámci legitimního názoru nebo kritiky a nedosahuje na neoprávněný útok, a proto uznal osvobození od odpovědnosti.

V tomto smyslu je třeba poznamenat, že ostrá kritická prohlášení na stejné úrovni jako příspěvky C nemusí být vždy osvobozena od odpovědnosti. Je to vždy posuzováno z celkového kontextu případu a zda je osvobození od odpovědnosti uznáno závisí na konkrétních skutečnostech.

Když dojde k sociálnímu problému a uživatelé, kteří se o něj zajímají, zveřejňují ostré a útočné názory a kritiky, je to běžné v případě pomluvy na internetu. Tento případ je tedy hodný pozornosti jako záležitost týkající se rovnováhy mezi svobodou projevu a právem na dobré jméno v těchto situacích.

Shrnutí

Jak jsme se dotkli v tomto článku, názorová a kritická pomluva, jak se prakticky uplatňuje, je právní konstrukce, která se zkoumá, aby se tvrdilo, že “pomluva je stále platná”, i když je obtížné říci, že jsou napsány konkrétní skutečnosti, bez ohledu na to, jak je formulována v případech pomluvy. Jinými slovy,

1. Základním přístupem je tvrdit, že daný výraz pomluvy uvádí konkrétní skutečnosti a obhajovat porušení cti (porušení práva na cti).
2. Avšak, pokud je obtížné říci, že “uvádí konkrétní skutečnosti” v případě abstraktních výrazů nebo výrazů blízkých “názoru”, nemůžeme použít konstrukci 1, a tak tvrdíme, že je to názorová a kritická pomluva.
3. Ale když tvrdíme, že je to názorová a kritická pomluva, pokud “nevybočuje z oblasti názoru nebo kritiky”, je to legální, takže v tomto smyslu se zvyšuje laťka.

Toto je struktura. Z praktického hlediska je úroveň 1 místo, kde se závěr může změnit v závislosti na tom, zda právník pečlivě formuluje argument. Například, výraz “černá firma” byl považován za “pouhý názor zaměstnanců na firmu, ne konkrétní skutečnost (a tedy otázka názorové a kritické pomluvy)”, ale naše firma skutečně získala vítězný verdikt na základě předpokladu, že je to konkrétní skutečnost. Toto je příklad, kdy jsme přiměli soud přijmout interpretaci založenou na obsahu jiných odpovědí na diskusním fóru, a byl to případ, kdy bylo nutné tvrdit, že “by měl být zohledněn obsah jiných odpovědí”.

https://monolith.law/reputation/illegal-posting-black-companies-in5ch[ja]

Názorová a kritická pomluva, jak je uvedeno výše v bodě 2, je právní konstrukce, která by měla být tvrzena jako “poslední pevnost” v případech, kdy je “opravdu” obtížné říci, že jsou to konkrétní skutečnosti, a také, že pro správné rozhodování v konkrétních případech je třeba mít know-how a zkušenosti. To je praktický pocit.

Pokud chcete znát obsah tohoto článku ve videu, podívejte se na video na našem YouTube kanálu.

https://youtu.be/BKq7mXIOmH4[ja]