MONOLITH LAW OFFICE+81-3-6262-3248Všední dny 10:00-18:00 JST [English Only]

MONOLITH LAW MAGAZINE

General Corporate

Hra a právo (druhá část): Japonský zákon o spotřebitelských smlouvách, zákon o specifickém obchodním obchodě, zákon o telekomunikačním podnikání

General Corporate

Hra a právo (druhá část): Japonský zákon o spotřebitelských smlouvách, zákon o specifickém obchodním obchodě, zákon o telekomunikačním podnikání

Zvláště v dnešní době, kdy se stávají běžnými online hry a hry s nákupy uvnitř hry, je nutné pro provozování her ověřit jejich zákonnost v rámci různých zákonů a potvrdit, že provoz je prováděn zákonně. V tomto článku jsme v první části vysvětlili Japonský zákon o autorských právech, Japonský zákon o označování cen a Japonský zákon o platebních službách. V druhé části vysvětlíme Japonský zákon o spotřebitelských smlouvách, Japonský zákon o specifickém obchodním obchodě a Japonský zákon o telekomunikačních službách.

https://monolith.law/corporate/game-copyright-part1[ja]

O zákonu o spotřebitelských smlouvách (Japonský zákon o spotřebitelských smlouvách)

Co je to zákon o smlouvách spotřebitelů?

Zákon o smlouvách spotřebitelů (Japonský zákon o smlouvách spotřebitelů) je zákon, který stanovuje pravidla pro smluvní vztahy uzavřené mezi spotřebiteli a podnikateli.

Účel zákona o spotřebitelských smlouvách

Účel zákona o spotřebitelských smlouvách je definován v následujícím článku 1 zákona o spotřebitelských smlouvách.

(Účel)

Článek 1 Tento zákon má za cíl, s ohledem na kvalitu a množství informací a rozdíl v vyjednávací síle mezi spotřebitelem a podnikatelem, umožnit spotřebiteli odvolat projev vůle k podání nabídky nebo k jejímu přijetí, pokud byl spotřebitel podnikatelem zmaten nebo došlo k omylu. Zároveň zákon určuje, že klauzule osvobozující podnikatele od odpovědnosti za škody nebo jiné klauzule nespravedlivě poškozující zájmy spotřebitelů jsou zcela nebo částečně neplatné. Kromě toho, zákon umožňuje kvalifikovaným spotřebitelským organizacím žádat o zákaz podnikání, aby se zabránilo vzniku nebo rozšíření škod na spotřebitelích. Tímto zákonem se usiluje o ochranu zájmů spotřebitelů a přispívá k stabilizaci a zlepšení životní úrovně občanů a k zdravému rozvoji národní ekonomiky.

Jednoduše řečeno, zákon o spotřebitelských smlouvách je zákonem, jehož cílem je, aby spotřebitelé a podnikatelé uzavírali smlouvy na rovném základě, s ohledem na kvalitu a množství informací a rozdíl v vyjednávací síle mezi nimi, a tím chránili zájmy spotřebitelů.

Regulace podle Japonského zákona o spotřebitelských smlouvách

U offline her nemůže herní společnost přistupovat k účtům uživatelů, a je tedy obtížné jakékoli opatření vůči uživatelům provést.

Na druhou stranu, v případě online her si uživatelé vytvářejí účty a přistupují na servery poskytované herními společnostmi, aby mohli hrát. Proto v online hrách pokračuje vztah mezi herní společností a uživatelem.

Vzhledem k těmto charakteristikám online her, se domnívám, že téměř všechny online hry mají stanovené podmínky použití.

Mnoho lidí si při hraní her podmínky použití pečlivě nepřečte, ale v souvislosti se zákonem o spotřebitelských smlouvách se tyto podmínky použití stávají problémem.

V podmínkách použití hry mohou být stanoveny klauzule, které umožňují uvalit sankce, jako je pozastavení nebo smazání účtu, na uživatele, kteří porušují podmínky, a klauzule týkající se pokut nebo náhrady škody.

O ustanoveních, která umožňují uplatnění sankcí

Nejprve se zabýváme ustanoveními, která umožňují uplatnění sankcí, v souvislosti s následujícím článkem 10 japonského zákona o spotřebitelských smlouvách (Japanese Consumer Contract Law).

(Neplatnost ustanovení, která jednostranně poškozují zájmy spotřebitele)

Článek 10: Ustanovení spotřebitelské smlouvy, která omezují práva spotřebitele nebo zvyšují povinnosti spotřebitele ve srovnání s případy, kdy se uplatňují ustanovení jiných zákonů, které nesouvisejí s veřejným pořádkem, a která jednostranně poškozují zájmy spotřebitele v rozporu se základními principy stanovenými v odstavci 2 článku 1 občanského zákoníku (Japanese Civil Code), jsou neplatná.

V případě sankcí v uživatelských podmínkách je problémem vztah k výše uvedenému ustanovení, zejména k části, která uvádí, že “ustanovení spotřebitelské smlouvy, která omezují práva spotřebitele nebo zvyšují povinnosti spotřebitele ve srovnání s případy, kdy se uplatňují ustanovení jiných zákonů, které nesouvisejí s veřejným pořádkem, a která jednostranně poškozují zájmy spotřebitele v rozporu se základními principy stanovenými v odstavci 2 článku 1 občanského zákoníku”.

Pokud by došlo k porušení těchto ustanovení, mohlo by dojít k neplatnosti ustanovení o sankcích v uživatelských podmínkách.

Avšak v judikatuře se obecně nepřipouští neplatnost sankčních ustanovení (například rozsudky tokijského okresního soudu ze dne 27. ledna 2010 (Heisei 22) a 16. září 2009 (Heisei 21)), takže je třeba toto mít na paměti.

Klauzule týkající se smluvních pokut a náhrady škody

Následující se týká klauzulí o smluvních pokutách a náhradě škody, kde se vyskytuje problém v souvislosti s následujícím článkem 9 japonského zákona o spotřebitelských smlouvách (Japanese Consumer Contract Law).

(Neplatnost klauzulí předpokládajících výši náhrady škody, kterou má spotřebitel zaplatit)

Článek 9: Klauzule spotřebitelských smluv uvedené v následujících bodech jsou neplatné v těch částech, které jsou stanoveny v těchto bodech.

1. Klauzule, které předpokládají výši náhrady škody v důsledku zrušení dané spotřebitelské smlouvy, nebo stanovují smluvní pokutu, a pokud součet těchto částek překročí průměrnou výši škody, která by měla vzniknout prodejci v důsledku zrušení spotřebitelské smlouvy stejného druhu v závislosti na důvodech, termínech atd. zrušení stanovených v dané klauzuli – neplatná je ta část, která překračuje tuto částku.

2. Klauzule, které předpokládají výši náhrady škody v případě, že spotřebitel nezaplatí celou nebo část peněz, které by měl zaplatit na základě dané spotřebitelské smlouvy, do splatnosti (v případě, že je počet plateb dvě nebo více, pak je to splatnost každé platby. Toto platí i v tomto bodě.) nebo stanovují smluvní pokutu, a pokud součet těchto částek překročí částku vypočítanou násobením částky, kterou měl spotřebitel zaplatit na daný splatností datum, minus částka, která již byla zaplacena, procentuální sazbou 14,6% za rok za období od dne následujícího po splatnosti do dne platby – neplatná je ta část, která překračuje tuto částku.

V článku 9, odstavec 1 japonského zákona o spotřebitelských smlouvách je stanoveno, že klauzule stanovující smluvní pokuty a náhradu škody jsou neplatné, pokud jejich částka překračuje “průměrnou výši škody, která by měla vzniknout prodejci v důsledku zrušení spotřebitelské smlouvy stejného druhu v závislosti na důvodech, termínech atd. zrušení stanovených v dané klauzuli”.

Proto, když herní společnosti stanovují klauzule týkající se smluvních pokut a náhrady škody ve svých smluvních podmínkách, musí při stanovení těchto podmínek vzít v úvahu vztah s článkem 9 japonského zákona o spotřebitelských smlouvách.

O zákonu o specifickém obchodním obchodování (Japonský zákon o specifickém obchodním obchodování)

Co je to zákon o určitých obchodních transakcích?

Zákon o určitých obchodních transakcích (Japonský zákon o určitých obchodních transakcích) je právní předpis, který kategorizuje určité typy transakcí, jako je prodej z domu nebo prodej prostřednictvím komunikace, kde se snadno mohou vyskytnout problémy spotřebitelů. Tento zákon stanovuje pravidla, která by měli dodržovat obchodníci, a pravidla na ochranu spotřebitelů.

Účel zákona o specifických obchodních transakcích (Japonský zákon o specifických obchodních transakcích)

Účel zákona o specifických obchodních transakcích je stanoven v následujícím článku 1 zákona o specifických obchodních transakcích.

(Účel)

Článek 1 Tento zákon má za cíl zajistit spravedlnost specifických obchodních transakcí (transakce týkající se prodeje z dveří do dveří, prodeje prostřednictvím komunikace a prodeje na základě telefonického oslovení, transakce týkající se řetězového prodeje, transakce týkající se poskytování specifických pokračujících služeb, transakce týkající se prodeje lákajícího na poskytnutí služeb a transakce týkající se nákupu při návštěvě. Dále se toto označení používá stejným způsobem.) a zabránit škodám, které mohou utrpět kupující a další, tím, že chrání jejich zájmy, a zároveň usnadňuje a správně řídí distribuci zboží a poskytování služeb, a tím přispívá k zdravému rozvoji národní ekonomiky.

Účelem zákona o specifických obchodních transakcích je, jednoduše řečeno, zabránit nelegálním a nekalým praktikám podnikatelů a chránit zájmy spotřebitelů.

Regulace podle japonského zákona o specifických obchodních transakcích (Act on Specified Commercial Transactions)

Jak již bylo zmíněno, v poslední době se v hrách stále více objevuje systém mikrotransakcí.

V offline hrách obvykle spotřebitel platí peníze pouze v okamžiku nákupu hry. Avšak v případě online her a podobných, které mají systém mikrotransakcí, uživatelé platí peníze i po nákupu nebo stažení hry.

Tento systém mikrotransakcí je považován za “prodej na dálku”, jak je definováno v článku 2, odstavec 1, bod 2 japonského zákona o specifických obchodních transakcích.

2. V tomto oddíle a v článku 58-19 se “prodej na dálku” rozumí prodej zboží nebo poskytování určitých práv nebo služeb, které provádí prodejce nebo poskytovatel služeb přijetím nabídky na uzavření kupní nebo služební smlouvy prostřednictvím pošty nebo jiných metod stanovených v nařízení hlavního ministerstva (dále jen “pošta atd.”), a které nespadají pod telefonický prodej.

Pokud se mikrotransakce v online hrách a podobných kvalifikují jako “prodej na dálku”, budou podléhat regulaci podle japonského zákona o specifických obchodních transakcích.

V souvislosti s tímto zákonem je třeba věnovat pozornost regulaci týkající se zobrazení reklamy (článek 11 japonského zákona o specifických obchodních transakcích).

Společnosti vytvářející hry jsou v zásadě povinny uvádět následující informace:

1. Prodejní cena (cena za službu) (je nutné uvést i poštovné)
2. Čas a způsob platby ceny (ceny za službu)
3. Doba dodání zboží (převod práv, poskytnutí služby)
4. Informace o odstoupení od smlouvy o koupi zboží nebo určitých práv nebo o zrušení takové smlouvy (pokud existují speciální podmínky, jejich obsah)
5. Jméno (název) podnikatele, adresa, telefonní číslo
6. Pokud je podnikatel právnickou osobou a reklamu provádí prostřednictvím elektronického informačního zpracování, jméno zástupce nebo osoby odpovědné za prodej na dálku
7. Pokud existuje platnost nabídky, její lhůta
8. Pokud existují další náklady kromě prodejní ceny a poštovného, které musí kupující nést, jejich obsah a výše
9. Pokud existují skryté vady na zboží a existují ustanovení o odpovědnosti prodejce, jejich obsah
10. Pokud jde o takzvané softwarové transakce, provozní prostředí softwaru
11. Pokud je třeba uzavřít smlouvu o koupi zboží více než dvakrát, tato skutečnost a prodejní podmínky
12. Pokud existují speciální prodejní podmínky (podmínky poskytování služeb), jako je omezení množství zboží na prodej, jejich obsah
13. Pokud se katalogy atd. zasílají na vyžádání a jsou zpoplatněny, jejich cena
14. E-mailová adresa podnikatele, pokud se odesílá reklama e-mailem

https://www.no-trouble.caa.go.jp/what/mailorder/[ja]

Pokud společnosti vytvářející hry neuvádějí informace podle japonského zákona o specifických obchodních transakcích, mohou být přijata opatření, jako jsou pokyny k vylepšení provozu (článek 14 japonského zákona o specifických obchodních transakcích), příkazy k zastavení provozu (článek 15 japonského zákona o specifických obchodních transakcích) a zákazy provozu (článek 15-2 japonského zákona o specifických obchodních transakcích).

O zákonu o telekomunikacích

Co je to zákon o telekomunikacích?

Zákon o telekomunikacích je právní předpis, který reguluje podnikatele v oblasti telekomunikací, kteří provozují jakýkoli druh podnikání pomocí telekomunikačních služeb.

Účel zákona o telekomunikacích

Účel zákona o telekomunikacích je stanoven v následujícím článku 1 zákona o telekomunikacích.

(Účel)

Článek 1 Tento zákon má za cíl zajistit správné a racionální provozování telekomunikačních služeb s ohledem na jejich veřejný charakter, podporovat spravedlivou soutěž v těchto službách, zajišťovat hladké poskytování telekomunikačních služeb a chránit zájmy jejich uživatelů, a tím přispívat k zdravému rozvoji telekomunikací a zajišťování pohodlí občanů, a tak zvyšovat veřejné blaho.

Zákon o telekomunikacích je tedy zákonem, jehož cílem je rozvíjet telekomunikační podnikání a chránit zájmy uživatelů telekomunikací.

Regulace podle zákona o telekomunikacích

Poslední dobou se zvyšuje počet her, které se hrají online, a v některých případech jsou k dispozici funkce pro odesílání a přijímání chatů a zpráv, aby se podpořila komunikace mezi uživateli.

V závislosti na způsobu odesílání a přijímání chatů a zpráv poskytovaných v rámci hry může být nutné se registrovat a oznámit telekomunikační podnikání (článek 9 zákona o telekomunikacích, stejný zákon, článek 16).

Nejprve, “telekomunikační podnikání” je definováno jako “podnikání, které poskytuje telekomunikační služby na základě potřeb ostatních” (článek 2, odstavec 4 zákona o telekomunikacích).

Dále, “telekomunikační služby” jsou definovány jako “zprostředkování komunikace ostatních pomocí telekomunikačních zařízení a poskytování telekomunikačních zařízení pro komunikaci ostatních” (článek 2, odstavec 3 zákona o telekomunikacích).

A ti, kteří chtějí provozovat telekomunikační podnikání, musí se v zásadě registrovat a oznámit telekomunikační podnikání.

Však pokud se chat mezi uživateli hry neodehrává v chatu, ale na nástěnce, kterou může prohlížet nespecifikovaný počet uživatelů, hračská společnost poskytuje pouze místo pro interakci mezi uživateli, a proto se nepovažuje za “zprostředkování komunikace ostatních”, a pravděpodobně se nebude považovat za telekomunikační podnikání.

V takovém případě nebude nutné se registrovat a oznámit podle zákona o telekomunikacích.

Proto je třeba pečlivě zkontrolovat, zda se zákon o telekomunikacích vztahuje na funkci chatu nebo odesílání a přijímání zpráv v rámci hry.

Shrnutí

Výše jsme ve dvou částech – první a druhé – vysvětlili právní aspekty týkající se her, které nejsou obecně známy.

Hry jsou nyní rychle se rozvíjejícím odvětvím, a proto se právní předpisy týkající se her také rychle mění, aby držely krok s tímto vývojem.

Vzhledem k tomu, že obsah a formy her se stávají stále složitějšími, právní předpisy týkající se her se také stávají složitějšími. Proto je pro firmy a jednotlivce zapojené do her důležité, aby si pevně osvojili přesné právní znalosti týkající se her.

Co se týče právních předpisů týkajících se her, jak jsme vysvětlili v tomto článku, vyžaduje se mnoho právních znalostí a odborných úsudků, takže pokud potřebujete podrobnosti, obraťte se na právní kancelář.

Managing Attorney: Toki Kawase

The Editor in Chief: Managing Attorney: Toki Kawase

An expert in IT-related legal affairs in Japan who established MONOLITH LAW OFFICE and serves as its managing attorney. Formerly an IT engineer, he has been involved in the management of IT companies. Served as legal counsel to more than 100 companies, ranging from top-tier organizations to seed-stage Startups.

Zpět na začátek