Omezení práv v japonském autorském právu: Z pohledu veřejného zájmu a zpravodajství

Japonský autorský zákon chrání práva autorů, kteří vytvořili díla, a má za cíl přispět k rozvoji kultury. Jednou z hlavních charakteristik tohoto zákona je adopce principu “bezformálnosti”. To znamená, že v okamžiku vytvoření díla vzniká autorské právo automaticky, bez jakéhokoli registračního nebo jiného formálního procesu. Díky této silné ochraně mohou autoři zabezpečit zisky plynoucí z jejich tvůrčí činnosti. Nicméně, z hlediska celospolečenského prospěchu a spravedlivého využívání kultury, autorská práva nejsou absolutní. Japonský autorský zákon podrobně stanovuje “omezení práv”, která umožňují využití díla bez souhlasu držitele autorských práv za určitých okolností. Tyto ustanovení se liší od amerického konceptu “fair use”, neboť scény a účely povoleného využití jsou definovány konkrétně v jednotlivých paragrafech. Pro podniky v oblasti PR, mediálního provozu a právního compliance je přesné porozumění těmto ustanovením nezbytné k vyhnutí se riziku porušení autorských práv a k zajištění legitimního podnikání. Tento článek poskytuje odborný výklad o omezeních práv, která jsou zvláště relevantní pro obchodní praxi, jako je přetisk aktuálních komentářů, využití politických projevů, zpravodajství o aktuálních událostech a reprodukce v soudních řízeních, a to s použitím konkrétních paragrafů a soudních případů. 

Přetisk komentářů k aktuálním událostem

V zájmu podpory společenské diskuse umožňuje japonský autorský zákon (Copyright Law of Japan) za určitých podmínek přetisk komentářů k aktuálním událostem. Článek 39 odstavec 1 japonského autorského zákona dovoluje přetisk nebo vysílání komentářů k politickým, ekonomickým nebo sociálním aktuálním událostem, které byly publikovány v novinách nebo časopisech, v jiných novinách nebo časopisech.

Aby bylo možné tohoto ustanovení využít, je nutné splnit několik striktních požadavků. Za prvé, dotčené dílo musí být “publikováno v novinách nebo časopise”. Za druhé, jeho obsah musí být “komentářem k politickým, ekonomickým nebo sociálním aktuálním událostem”. Zde je důležité definovat, co přesně “komentář” znamená. Nejedná se o prosté zpravodajství nebo články vysvětlující aktuální události. Podle právní interpretace se “komentářem” rozumí texty, jako jsou editoriály v novinách nebo úvodníky v časopisech, které vyjadřují stanoviska a doporučení redakce.

Dále existují jasné výjimky z tohoto ustanovení. Komentáře akademické povahy jsou z této výjimky vyňaty, aby se chránila odborná znalost a ekonomický zájem autora. Nejdůležitější z hlediska praxe je, pokud původní článek obsahuje výstrahu “přetisk zakázán” nebo podobné omezení použití. Pokud je takováto výstraha přítomna, nelze článek přetisknout bez svolení, i kdyby byly splněny všechny ostatní požadavky. Podle právní interpretace musí být toto upozornění spojeno s každým komentářem zvlášť, a nestačí, pokud je uvedeno pouze obecně na konci časopisu.

Struktura tohoto článku odráží legislativní záměr upřednostnit šíření konkrétních názorů, které by měly být předmětem společenské diskuse, pokud autor aktivně neuplatní svá práva. Jinými slovy, výchozím stavem je povolení materiálu pro veřejnou diskusi, zatímco autorům je vyhrazeno právo odmítnout jeho použití prostřednictvím jednoduchého postupu (upozornění na zákaz). Navíc, článek 39 odstavec 2 japonského autorského zákona umožňuje veřejné přenášení právoplatně vysílaných komentářů pomocí přijímacích zařízení (například přehrávání rozhlasového vysílání v obchodě). I v případě, že je takové využití povoleno, je nutné jasně uvést zdroj.

Využití politických projevů a podobných vystoupení

Pro zajištění svobodného toku informací, který je základem demokratické společnosti, obsahuje článek 40 Japonského autorského zákona (Copyright Act) speciální ustanovení o využití politických projevů a podobných vystoupení. Tento článek rozděluje možnosti využití do dvou úrovní na základě typu projevu, což odráží jasný úsudek o stupni veřejného zájmu.

Za prvé, nejširší možnost využití je přiznána projevům a vyjádřením, které byly prezentovány veřejně, jako jsou politické projevy, prohlášení a veřejná vyjádření v soudních řízeních. Podle prvního odstavce článku 40 Japonského autorského zákona mohou být tyto projevy a vyjádření využívány volně „bez ohledu na způsob“, což znamená, že například odpovědi v parlamentu nebo argumenty v soudní síni jsou považovány za veřejný majetek, ke kterému by měli mít členové společnosti svobodný přístup a měli by je moci zkoumat. Existuje však jedno důležité omezení: pokud se jedná o „výběr děl téhož autora a jejich využití“, pak toto výjimka neplatí. Toto omezení má zabránit neoprávněnému vytváření nových děl, jako jsou sbírky projevů konkrétních politiků nebo právníků, a jejich komerčnímu využití.

Za druhé, omezenější využití je povoleno pro veřejné projevy a vyjádření, které se konají v institucích státu nebo místních veřejných organizacích (které nespadají do první kategorie). Druhý odstavec článku 40 Japonského autorského zákona umožňuje využití těchto projevů a vyjádření pro účely zpravodajství, pokud je to považováno za oprávněné, a to včetně publikace v novinách nebo časopisech nebo využití v rámci vysílání. Tato ustanovení jsou zamýšlena například pro vysvětlení zástupců ministerstev na tiskových konferencích. Využití zde je, na rozdíl od projevů politiků, omezeno na konkrétní účel zpravodajství.

Takto článek 40 Japonského autorského zákona jasně rozlišuje mezi stupněm svobody využití v závislosti na původu projevu. Projevy politiků, které se týkají základů státní správy, a vyjádření v soudních řízeních, která slouží k dosažení spravedlnosti, jsou uznávány za majetek s nejvyšší mírou veřejného zájmu a nejsou omezeny způsobem využití. Na druhé straně jsou obecné projevy v administrativních institucích považovány za informace, které by měly být předány občanům prostřednictvím filtru zpravodajství. To ukazuje, že zákon pečlivě rozlišuje mezi různými rolemi veřejných projevů ve společnosti.

Využití pro zpravodajství o aktuálních událostech

Pro přesné zpravodajství o aktuálních událostech je někdy nezbytné využít díla související s danou událostí. Například při hlášení o krádeži uměleckého díla by bylo obtížné předat vážnost situace bez použití obrázku daného uměleckého díla. Aby bylo možné se s takovými situacemi vypořádat, článek 41 japonského autorského zákona stanoví, že “v případě zpravodajství o aktuálních událostech mohou být díla, která jsou součástí dané události nebo která byla během události viděna či slyšena, využita v rozsahu oprávněném pro účely zpravodajství”.

Interpretace tohoto ustanovení, zejména rozsah “zpravodajství” v digitální éře, byla v posledních letech objasněna díky soudním rozhodnutím. Prohlédnutím dvou kontrastních případů se rozsah jejich aplikace stává jasnějším.

Prvním případem je situace, kdy bylo využití uznáno jako zákonné “zpravodajství” (rozsudek Tokijského okresního soudu ze dne 30. března 2023). V tomto případě fotograf tvrdil, že jeho fotografie byla bez jeho svolení zveřejněna na webové stránce. Nicméně, tato webová stránka informovala o jiném soudním sporu o porušení autorských práv, ve kterém byla právě tato fotografie předmětem sporu. Soud uznal, že tento soudní spor je společensky významnou “aktuální událostí” a protože sporná fotografie byla klíčovým prvkem této události, její zveřejnění bylo nezbytné pro přesné informování o události a bylo považováno za využití “v oprávněném rozsahu pro účely zpravodajství”. Tento rozsudek naznačuje, že článek 41 může být aplikován i v případě, že uživatel není tradiční zpravodajskou organizací, pokud obsah, který šíří, objektivně informuje o společenských událostech a plní tak funkci “zpravodajství”.

Druhým případem je situace, kdy bylo využití odmítnuto jako “zpravodajství” (rozsudek Tokijského okresního soudu ze dne 28. února 2023). V tomto případě byl snímek z videa, které bylo zveřejněno na soukromém Instagramovém účtu jednotlivce, bez svolení použit jako informace o zubní ordinaci na Google Mapách. Osoba, která snímek zveřejnila, tvrdila, že jejím účelem bylo “informovat” o lékařském problému, kdy zubař opustil pacienta během léčby. Soud však tento argument zamítl s tím, že na základě samotného obrázku nebylo jasné, kdy a v jakém kontextu se událost odehrála a že novinářská hodnota byla nedostatečná, a že zveřejnění na platformě jako je Google Mapy nesplňuje funkci “zpravodajství” jako akt předávání informací společnosti.

Z těchto soudních rozhodnutí vyplývá, že aplikace článku 41 japonského autorského zákona se více zaměřuje na funkci činnosti (zda objektivně informuje o společenských událostech) a na způsob využití (například povahu platformy), než na identitu uživatele (zda se jedná o zpravodajskou organizaci nebo jednotlivce). Je třeba poznamenat, že využití reprodukce vytvořené na základě tohoto ustanovení pro jiné účely než zpravodajství (například prodej fotografie použité v zpravodajství jako produktu) je zakázáno podle článku 49 odstavec 1 bod 1 japonského autorského zákona.

Reprodukce v rámci soudních a jiných řízení podle japonského práva

Japonský autorský zákon obsahuje zvláštní ustanovení omezující práva, aby nebránila výkonu základních funkcí státu, jako jsou soudní, legislativní a administrativní činnosti. Tato ustanovení jsou klíčovým mechanismem, který umožňuje nezbytné využití děl ve veřejném zájmu, zatímco zároveň hledá rovnováhu s právy autora.

Co se týče využití děl v soudních řízeních, článek 41 odstavec 2 japonského autorského zákona umožňuje reprodukci děl v rozsahu, který je považován za nezbytný pro dané řízení. Podobně, článek 42 odstavec 2 se vztahuje na reprodukci děl v rámci řízení o patentech a dalších právech. Tato ustanovení umožňují například předložení děl jako důkazu v soudním sporu nebo kopírování technické literatury během patentového řízení. Nedávné změny zákona umožňují v reakci na digitalizaci soudních a administrativních řízení nejen samotnou reprodukci, ale také “veřejné přenosy”, jako je elektronické zasílání souborů.

Dále, v případě využití děl pro legislativní a administrativní účely, článek 42 japonského autorského zákona stanoví, že díla lze reprodukovat v rozsahu, který je považován za nezbytný pro “účely legislativy nebo administrativy jako interní materiály”. Důležitým aspektem tohoto ustanovení je, že použití je omezeno pouze na “interní materiály”. Proto reprodukce vytvořené na základě tohoto ustanovení nesmí být široce zveřejňovány nebo distribuovány mimo tento účel.

Všechna tato ustanovení o využití ve veřejném zájmu mají společnou důležitou výhradu. I když je účel legitimní, “pokud by reprodukce díla vzhledem k jeho druhu, účelu, množství a způsobu reprodukce neoprávněně poškodila zájmy autora, neplatí tato omezení”. Tato klauzule funguje jako bezpečnostní pojistka při uplatňování omezení práv. Například, pokud by administrativní orgán pro interní přezkum zkopíroval část drahého komerčního výzkumného zpravodaje místo toho, aby jej celý zakoupil pro použití celou organizací, mohlo by se to považovat za “neoprávněné poškození zájmů autora”, protože by to mohlo odebírat příležitosti pro prodej zpravodaje na trhu. Tato ustanovení jasně stanoví, že i když je využití ve veřejném zájmu, pokud by přímo konkurovalo trhu autora a významně poškozovalo jeho ekonomické zájmy, omezení práv není povoleno. Tímto způsobem je dosaženo rovnováhy mezi hladkým výkonem státních funkcí a legitimními ekonomickými zájmy autora.

Využití překladu a adaptace v rámci různých omezení podle japonského autorského práva

Když využíváme díla na základě právních omezení, která jsme dosud vysvětlovali, jak daleko můžeme zajít v překládání nebo shrnutí těchto děl? Japonský autorský zákon (zákon č. 47 odstavec 6) stanovuje pravidla pro tyto sekundární využití. Tento článek nevytváří nová omezení práv, ale spíše objasňuje, jaké sekundární využití je možné, když se aplikují jiná omezení práv.

Japonský autorský zákon rozlišuje mezi typy sekundárního využití jako “překlad” a “adaptace” (což zahrnuje aranžmá, transformaci a adaptaci), a podle účelu původního omezení práv přesně určuje, co je povoleno.

Například v případě osobního použití (podle japonského autorského zákona článku 30) nebo použití ve školním vzdělávání (článek 35), kde je použití omezeno na určitý rozsah, je povoleno nejen překládat dílo, ale také provádět aranžmá, transformace a adaptace.

Na druhé straně, v případech vysoké veřejné prospěšnosti, které jsme diskutovali v tomto článku, jako je přebírání komentářů k aktuálním událostem (článek 39), využití projevů pro účely zpravodajství (článek 40 odstavec 2), zpravodajství o aktuálních událostech (článek 41) a kopírování v soudních a správních řízeních (články 41 odstavec 2 a 42), je povolené sekundární využití omezeno pouze na “překlad”. V těchto případech je velmi důležité přesně předat obsah díla, a proto “adaptace”, která by mohla změnit vyjádření myšlenek nebo emocí autora, obvykle není povolena. Udržení totožnosti vyjádření původního díla a zajištění jeho přesnosti je v souladu s účelem těchto omezení práv. Existují však případy v judikatuře, kde je povoleno provádět věrné shrnutí v rámci citace, ale toto je oblast, kde je vyžadováno opatrné posouzení.

Pro zřetelné objasnění těchto vztahů jsou níže uvedeny v tabulce.

Takto japonský autorský zákon chrání integritu vyjádření díla jako důležitou hodnotu a zásah do práva na adaptaci, které je právem na změnu díla, je ošetřen s větší opatrností než zásah do práva na překlad. Tento systematický přístup odráží sofistikovanou rovnováhu mezi spravedlivým využitím a ochranou osobnostních práv autora.

Shrnutí

Jak jsme si přehledně ukázali v tomto článku, japonský autorský zákon (Copyright Law of Japan) místo zavedení všeobecného pravidla pro fair use stanovuje konkrétní ustanovení, která omezují práva držitelů autorských práv ve prospěch veřejného zájmu nebo svobody tisku pro specifické účely. Ustanovení o převzetí článků o aktuálních událostech (článek 39) podporuje veřejnou diskusi a využití politických projevů (článek 40) zajišťuje transparentnost demokratického procesu. Dále, ustanovení o zpravodajství o aktuálních událostech (článek 41) představuje moderní interpretaci, která se zaměřuje spíše na funkčnost činu jako “zpravodajství” než na identitu uživatele, a využití v soudních řízeních (článek 41-2, článek 42) obsahuje důležitý vyvažovací mechanismus, který “nesmí nespravedlivě poškodit zájmy držitele autorských práv”. Navíc, sekundární využití spojené s těmito užitími (článek 43) je regulováno detailními pravidly, jako je povolení pouze překladů v souladu s účelem původního ustanovení. S pokrokem digitálních technologií se interpretace těchto ustanovení neustále mění a je nezbytné pečlivě sledovat trendy v nejnovějších soudních rozhodnutích. Pro přesné porozumění těchto složitých pravidel a jejich správnou aplikaci v obchodní praxi je vyžadována vysoká úroveň odborných znalostí.

Právní kancelář Monolith má bohaté zkušenosti s poskytováním právních služeb týkajících se japonského autorského zákona pro různorodé klienty z domova i ze zahraničí. V naší kanceláři působí několik právníků s kvalifikací zahraničních advokátů, kteří hovoří anglicky, což nám umožňuje poskytovat přesnou podporu firmám rozvíjejícím mezinárodní podnikání, aby porozuměly a dodržovaly složitý japonský právní systém. Pokud potřebujete konzultaci ohledně tématu, které bylo předmětem tohoto článku, nebo právní poradenství pro konkrétní případ, neváhejte se obrátit na naši kancelář.