Možné porušení autorských práv při provozování herního baru

Nárůst herních barů a právní rizika

V posledních letech se zvyšuje počet podniků nazývaných “herní bary”, kde si zákazníci mohou užívat jídlo a nápoje a zároveň se účastnit soutěžního hraní domácích her.
Nicméně, při provozování herních barů je nezbytné věnovat dostatečnou pozornost problémům spojeným s porušováním autorských práv.
Vzhledem k tomu, že zobrazení her na velkých obrazovkách v herních barech může přispět k dalšímu rozšíření a rozvoji her, je z pohledu podpory e-sportu důležité zvážit vytvoření právního prostředí, které by umožnilo legální provádění těchto činností.
Přesto je při řízení herních barů klíčové věnovat dostatečnou pozornost právním rizikům, zejména těm spojeným s porušováním autorských práv, a přijmout vhodná opatření.

Vztah mezi promítacím právem podle japonského autorského zákona a herními bary

Ve skutečnosti, v červnu roku Heisei 30 (2018) došlo v Kjótu a Kóbe k případu, kdy byli provozovatelé herních barů zatčeni na základě podezření z porušení japonského autorského zákona (článek z Asahi Shimbun ze dne 2. srpna roku Heisei 30 (2018) „První zásah proti herním barům – co je to promítací právo?“).
V tomto případě bylo jednání, kdy se na televizní obrazovce zobrazovaly herní scény z domácích her, považováno za porušení promítacího práva, jak je stanoveno v článku 22-2 japonského autorského zákona.
Promítací právo označuje právo veřejně promítat autorská díla, tedy právo zobrazovat autorská díla na obrazovkách nebo displejích a umožnit jejich sledování nebo poslech neurčitému nebo určitému velkému počtu osob.

Ohledně postavení her jako autorských děl existují různé názory, avšak v případě Nejvyššího soudu týkajícího se prodeje použitých herních softwarů (viz níže uvedený případ prodeje použitých herních softwarů) bylo uznáno, že určité hry spadají pod „filmová autorská díla“, a proto se na určité hry vztahuje ochrana jako na filmová autorská díla.
V takové situaci, pokud herní bary zobrazují hry na obrazovkách nebo velkých displejích a poskytují prostředí, kde může více zákazníků současně sledovat, nelze než říci, že riziko obvinění z porušení promítacího práva je vysoké.

Na druhou stranu, pokud se hry hrají v individuálních kabinách, kde obrazovku vidí pouze hráč, protože to nezahrnuje sledování neurčitými osobami, je pravděpodobnost, že by to bylo považováno za porušení promítacího práva, relativně nízká.
Existuje prostor pro diskusi, zda by se na herní obrazovky nemohla aplikovat výjimka podle druhé části odstavce 3 článku 38 japonského autorského zákona, podobně jako u televizního vysílání, ale podle současného práva hry nespadají pod vysílaná autorská díla, a proto je aplikace této výjimky obtížná, což je obecně přijímaný názor.

Navíc, i kdyby nedošlo k porušení promítacího práva, nelze vyloučit možnost, že by herní bary mohly spadat pod regulaci japonského zákona o veřejných zábavních zařízeních nebo japonského zákona o regulaci podnikání v oblasti zábavy a rekreace.
Také, protože mnoho herních společností zakazuje komerční využití herních softwarů, pokud by herní bary umožnily zákazníkům používat herní software bez uzavření licenční smlouvy, mohlo by dojít k problému porušení smlouvy.