Existuje autorské právo na hromadně vyráběné průmyslové výrobky? Vysvětlení vztahu s Japonským zákonem o designu

Myslím, že si lze snadno představit, že umění je předmětem ochrany autorských práv. Nicméně, i když říkáme “umění” jedním slovem, jeho rozsah je široký a formy jsou různé.

Slovo “umění” je klasifikováno do dvou kategorií. Jednou je “čisté umění”, které je vytvořeno pro účely obdivu, jako jsou malby, grafiky a sochy. Druhou je “aplikované umění”, které aplikuje umění na užitkové předměty.

Přesto však není snadné obě kategorie striktně oddělit. Jako příklad, mezi čistým uměním a aplikovaným uměním existují “umělecké řemeslné výrobky”.

Umělecké řemeslné výrobky jsou umělecké předměty, které zdůrazňují estetickou hodnotu při zachování praktického využití, jako jsou sochy Buddhy nebo šperky. Toto umělecké řemeslo je chráněno “Japonským zákonem o autorských právech” podle článku 2 odstavec 2,

V tomto zákoně se rozumí “umělecké dílo” jako zahrnující umělecké řemeslné výrobky

a je chráněno autorským právem. Takto je posuzování autorských práv “umění” poměrně obtížné.

Existují případy, kdy se v soudních sporech stává problémem, zda na aplikované umění, jako jsou průmyslové výrobky mimo umělecké řemeslné výrobky, vznikají autorská práva. Zde vysvětlíme, jak je aplikované umění chápáno v “Japonském zákoně o autorských právech”.

Soudní případy týkající se aplikovaného umění

V naší zemi bylo tradičně uznáváno autorské právo pouze na čisté umění, které je předmětem obdivu, a aplikované umění, jako jsou průmyslové výrobky, bylo považováno za autorské právo pouze v případě, že bylo výslovně uznáno jako “umělecké řemeslo” podle japonského zákona o autorských právech.

Design průmyslových výrobků, které nejsou samostatným předmětem obdivu, byl považován za nesplňující požadavek “patří do oblasti literatury, vědy, umění nebo hudby”.

Na pozadí toho je názor, že průmyslový design by měl být chráněn zákonem o designu a že 70 let dlouhá ochrana podle zákona o autorských právech není vhodná.

Doba platnosti zákona o designu byla prohlášena po 1. dubnu 2020 (rok 2 Reiwa) prodloužena z původních 20 let na 25 let, ale stále je to v porovnání s ochranou podle zákona o autorských právech velmi krátká doba.

Také byl silný názor, že pokud by se uvolnilo překrývání aplikace zákona o autorských právech a zákona o designu, mohlo by to znamenat zánik významu zákona o designu.

https://monolith.law/corporate/design-package-color-law[ja]

Případ Červená vážka

V soudním sporu, kde byla zpochybněna autorská práva na aplikované umělecké dílo, žalobce, společnost, která vyráběla a prodávala velké množství barevných keramických figurek nazvaných “Červená vážka”, požádala o předběžné opatření proti žalované společnosti, která vytvořila a prodávala repliky těchto figurek pomocí sádry.

Žalovaná společnost tvrdila, že tato figurka nemůže být považována za autorské dílo, protože byla vytvořena s cílem být využita průmyslově a vyráběna ve velkém množství.

Soud však rozhodl, že figurka “Červená vážka” je uměleckým vyjádřením obrazu inspirovaného stejnojmennou dětskou písní a že její tvar, výraz, vzor na oblečení a barvy mohou být považovány za kreativní vyjádření emocí. Soud dále uznal, že figurka má uměleckou hodnotu a je chráněna Japonským zákonem o autorských právech.

Pojďme se podívat na podstatu rozhodnutí.

Umělecké dílo, které bylo vytvořeno s cílem být vyráběno ve velkém množství a využito průmyslově, nemůže být zbaveno svého statusu autorského díla pouze na základě toho, že bylo skutečně vyráběno ve velkém množství. Navíc, i když je možné, že tato figurka může být chráněna Japonským zákonem o designu, hranice mezi designem a uměleckým dílem jsou jemné a obě mohou existovat současně. Proto nemůže být možnost registrace designu důvodem pro vyloučení z ochrany Japonského zákona o autorských právech. Tato figurka by měla být chráněna jako umělecké řemeslo podle Japonského zákona o autorských právech.

Soud v Nagasaki, rozhodnutí ze dne 7. února 1973 (1973)

Toto rozhodnutí potvrzuje, že dílo nemůže být zbaveno svého statusu autorského díla pouze na základě toho, že bylo vytvořeno s cílem být vyráběno ve velkém množství a využito průmyslově, a že aplikované umění může být považováno za autorské dílo, pokud je uměleckým řemeslem.

Na druhou stranu, existují také případy, kdy autorská práva nebyla uznána. Jedním z nich je případ “Křeslo Knee”, kdy světoznámý designér žaloval společnost, která dovezla kopie jeho navrženého křesla (Křeslo Knee) z Tchaj-wanu, a požadoval zákaz výroby a prodeje na základě porušení Japonského zákona o autorských právech.

Podle Japonského zákona o autorských právech se termín “umění” obecně vztahuje pouze na čisté umění, které je primárně určeno k obdivování. Aplikované umění, které je estetickým dílem sloužícím také praktickým účelům, je chráněno pouze pokud je zahrnuto do kategorie uměleckých řemesel podle článku 2 odstavec 2 tohoto zákona.

Osaka High Court, rozhodnutí ze dne 14. února 1990 (1990)

Žalobce se odvolal k Nejvyššímu soudu, ale jeho odvolání bylo zamítnuto.

Jak je z těchto příkladů zřejmé, v tradičních soudních rozhodnutích bylo rozhodováno o autorských právech na základě toho, zda dílo odpovídá kategorii uměleckých řemesel vyráběných jednotlivě, nebo zda je esteticky obdivováno na úrovni čistého umění. Pro uznání autorských práv na aplikované umění byla stanovena vysoká laťka.

První instance případu TRIPP TRAPP

Došlo k případu, kdy společnost, která je držitelem práv k dětské židli TRIPP TRAPP, tvrdila, že tvar židle, kterou vyrábí a prodává obžalovaná společnost, je velmi podobný tvaru TRIPP TRAPP a porušuje autorská práva (právo na rozmnožování nebo právo na adaptaci) k tomuto produktu.

První instance v Tokijském okresním soudu (17. dubna 2014) uvedla, že pro ochranu užitkového umění podle autorského práva je třeba,

z hlediska dosažení správné rovnováhy mezi ochranou podle autorského práva a ochranou podle zákona o průmyslových vzorech (japonský zákon o průmyslových vzorech), že pokud se podíváme mimo praktickou funkci, musí to mít estetickou kreativitu, která může být předmětem estetického hodnocení.

Tokijský okresní soud, rozsudek ze dne 17. dubna 2014

Soud podle tohoto standardu, který je v souladu s předchozími soudními rozhodnutími, zkoumal a popřel, že TRIPP TRAPP je autorským dílem. Z hlediska dosažení správné rovnováhy mezi ochranou podle autorského práva a ochranou podle zákona o průmyslových vzorech, bylo rozhodovacím kritériem, zda má, pokud se podíváme mimo praktickou funkci, estetickou kreativitu, která může být předmětem estetického hodnocení.

Na to žalobce odvolal, ale v odvolacím řízení byla uvedena odlišná norma od tradičního přístupu.

Odvolací řízení v případu TRIPP TRAPP

V odvolacím řízení, Japonský Nejvyšší soud pro duševní vlastnictví, v souvislosti s článkem 2 odstavec 2 Japonského autorského zákona (Japanese Copyright Law), který uvádí, že “v tomto zákoně se pod ‘uměleckými díly’ rozumí i umělecké řemeslné výrobky”, uvedl:

Článek 2 odstavec 2 tohoto zákona je pouze ilustrativní ustanovení pro ‘umělecká díla’ a i když se nejedná o ‘umělecké řemeslné výrobky’ uvedené v příkladech, pokud splňují požadavky na autorské právo stanovené v článku 1 odstavec 1, měly by být chráněny jako ‘umělecká díla’ podle tohoto zákona.

Nejvyšší soud pro duševní vlastnictví, rozsudek ze dne 14. dubna 2015 (2015)

Podle tohoto výkladu, ‘umělecké řemeslné výrobky’ v Japonském autorském zákonu jsou pouze jedním z příkladů a článek 2 odstavec 2 tohoto zákona nevylučuje aplikované umění, které není uměleckým řemeslným výrobkem. Dále soud uvedl, že by nebylo vhodné stanovit kritéria pro hodnocení vysoké kreativity v aplikovaném umění a že by mělo být posuzováno, zda konkrétní případ splňuje požadavky článku 2 odstavec 1 Japonského autorského zákona.

Na argument obhajoby, že aplikované umění by mělo být chráněno Japonským zákonem o designu (Japanese Design Law), soud odpověděl:

Japonský autorský zákon a Japonský zákon o designu mají různé účely a cíle (článek 1 Japonského autorského zákona, článek 1 Japonského zákonu o designu) a není možné, aby jeden z nich byl výlučně nebo preferenčně uplatňován a druhý byl nemožný nebo podřízený. Není možné najít žádný racionální důvod, proč by měla být ochrana aplikovaného umění podle Japonského zákona o designu považována za důvod k přísnějšímu hodnocení jeho uznání jako autorského díla.

Tamtéž

Soud tedy uznal možnost souběžné aplikace obou zákonů na určitý rozsah objektů. Pokud se v aplikovaném umění projevuje nějaká individualita tvůrce, je to považováno za kreativní a soud přijal postoj, který uznává autorské právo na aplikované umění v širším rozsahu než dříve.

Soud poté posoudil, zda TRIPP TRAPP splňuje požadavky na autorské dílo. Uvedl, že tvarové charakteristiky, jako je skutečnost, že se jedná o dvojici nohou “díl A” na dětské židličce s čtyřmi nohami, že úhel mezi tímto dílem a “dílem B” je přibližně 66 stupňů, což je menší než u podobných výrobků, a že díl A je spojen pouze s přední šikmou plochou dílu B a je přímo v kontaktu s podlahou, nelze považovat za nevyhnutelné výsledky omezení spojených s funkcí dětské židličky. Soud uznal, že se zde projevuje individualita tvůrce a že se jedná o kreativní vyjádření, a proto uznal, že TRIPP TRAPP je “umělecké dílo” podle Japonského autorského zákona.

Je třeba poznamenat, že soud nakonec rozhodl, že produkty obou společností nejsou podobné a proto nebylo uznáno porušení autorských práv.

https://monolith.law/corporate/intellectual-property-infringement-risk[ja]

Shrnutí

Hranice mezi aplikovaným uměním a uměleckými řemesly jsou nejasné a muzea, jako je Muzeum moderního umění v New Yorku, která vystavují průmyslové výrobky, se stávají čím dál tím běžnějšími. Rozsah tvorby umělců se také postupně rozšiřuje.

Je nesmyslné popírat, že něco je umělecké dílo, pouze na základě toho, že bylo vytvořeno s cílem masové produkce a prodeje.

https://monolith.law/corporate/idea-copyright-admit-case-law[ja]