Japonský systém kompenzace pracovních úrazů: Pochopení odpovědnosti a řízení rizik podniků z pohledu tří úrovní

V podnikatelské činnosti je výskyt pracovních úrazů jedním z obtížně řešitelných rizik managementu. Všechny společnosti působící v Japonsku musí mít přesné porozumění právnímu systému, který se týká tohoto rizika, a musí přijmout vhodná opatření. Japonský systém kompenzace pracovních úrazů není jednoduchý, ale skládá se ze tří hlavních úrovní. Za prvé, existuje vládou spravovaný povinný pojišťovací systém založený na Japonském zákoně o pojištění proti pracovním úrazům, známý jako ‘pracovní úrazové pojištění (Roshi Hoken)’. Za druhé, existují ‘požadavky na náhradu škody’, kde může být společnost přímo odpovědná za škody přesahující pokrytí této veřejné pojišťovny podle Japonského občanského zákoníku. A za třetí, je zde dobrovolné pojištění, ‘doplňkový kompenzační systém pracovních úrazů’, které slouží k řízení rizika civilněprávní odpovědnosti. Tyto tři úrovně jsou vzájemně propojeny a každá z nich představuje právní povinnosti společnosti, finanční rizika a strategické možnosti. Tento článek systematicky vysvětluje celkový obraz tohoto složitého systému z pohledu manažerů a právních zástupců společností a objasňuje rozsah odpovědnosti společností za pracovní úrazy v Japonsku a praktické metody řízení rizik.

Přehled systému japonského pracovního úrazového pojištění (Rodo Saigai Hoken)

Japonský systém pracovního úrazového pojištění, známý také jako “Rodo Saigai Hoken”, je veřejný pojišťovací systém spravovaný vládou na základě japonského zákona o pracovním úrazovém pojištění. Jeho účelem, jak je stanoveno v článku 1 japonského zákona o pracovním úrazovém pojištění, je poskytovat rychlou a spravedlivou ochranu pracovníkům, kteří utrpěli úrazy, onemocnění, zdravotní postižení nebo úmrtí v důsledku pracovní činnosti nebo na cestě do práce a z práce. Tento systém zajišťuje potřebné pojišťovací dávky pro postižené pracovníky a jejich rodiny a podporuje návrat pracovníků do společnosti a stabilitu jejich života.

Jednou z nejdůležitějších vlastností tohoto systému je jeho povinná aplikace. Článek 3 japonského zákona o pracovním úrazovém pojištění stanoví, že každý podnik, který zaměstnává alespoň jednoho pracovníka, je považován za podnik podléhající povinnému pojištění. To se nevztahuje na typ nebo velikost podniku a nezáleží na tom, zda jde o právnickou osobu nebo individuální podnikání. Termín “pracovník” zde zahrnuje nejen zaměstnance na plný úvazek, ale také částečné úvazky a brigádníky. Proto, jakmile podnik v Japonsku zaměstná alespoň jednoho pracovníka, má právní povinnost provést přihlášku k úrazovému pojištění.

Z finančního hlediska podniku je povinností zaměstnavatele uhradit celou částku pojistného na úrazové pojištění, na rozdíl od japonského zdravotního pojištění nebo důchodového pojištění, kde se pojistné dělí mezi zaměstnavatele a zaměstnance. Pracovníci neplatí žádné pojistné. Výše pojistného se vypočítává vynásobením celkové částky mezd vyplacených všem pracovníkům sazbou úrazového pojištění, která je stanovena pro každý typ podnikání. Tato sazba je nastavena vyšší pro podniky s vyšším rizikem, na základě historie výskytu úrazů.

Pokud podnik nesplní povinnost přihlásit se k pojištění, může to mít vážné důsledky. V případě, že dojde k pracovnímu úrazu během období, kdy podnik nebyl pojištěn, vláda může vybírat pojistné zpětně za poslední dva roky a navíc uvalit pokutu ve výši 10 %. V případě úmyslného jednání může vláda vybírat od zaměstnavatele celou částku (100 %) pojišťovacích dávek vyplacených postiženému pracovníkovi, v případě závažné nedbalosti část této částky (40 %). Navíc, úmyslné neoznámení pracovního úrazu, tzv. “Rodo Saigai Kakushi”, je považováno za porušení japonského zákona o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a je přísně trestáno.

Druhy pracovních úrazů krytých pracovním úrazovým pojištěním v Japonsku

Pracovní úrazové pojištění v Japonsku pokrývá pracovní úrazy definované v článku 7 japonského zákona o kompenzaci pracovních úrazů pracovníků, které se primárně dělí na “úrazy při práci” a “úrazy při cestě do/z práce”. Tyto dvě kategorie se odlišují podle situace, ve které k úrazu došlo, a mají různé požadavky pro uznání.  

Úrazy při práci zahrnují zranění, nemoci, postižení nebo smrt pracovníka v souvislosti s jeho pracovní činností. Aby byl úraz uznán jako úraz při práci, musí obvykle splňovat dvě kritéria: “související s výkonem práce” a “způsobený prací”. Související s výkonem práce znamená, že úraz nastal, když byl pracovník pod kontrolou a dohledem zaměstnavatele. To zahrnuje nejen dobu vykonávání předepsaných pracovních úkolů, ale také přestávky a činnosti spojené s přípravou a úklidem po práci. Na druhé straně, způsobený prací znamená, že úraz byl výsledkem realizace rizik inherentních práci, tedy že mezi prací a zraněním existuje rozumná příčinná souvislost. Typickými příklady úrazů při práci jsou zranění při obsluze strojů ve výrobním závodě nebo dopravní nehody během služební cesty.  

Na druhou stranu, úrazy při cestě do/z práce se vztahují na zranění, nemoci, postižení nebo smrt pracovníka v důsledku cestování do a z práce. Podle odstavce 2 článku 7 japonského zákona o kompenzaci pracovních úrazů pracovníků se “cestování do/z práce” definuje jako pohyb pracovníka mezi bydlištěm a pracovištěm po rozumné trase a způsobem. Pokud pracovník odchýlí od této “rozumné trasy” nebo přeruší cestu z důvodů nesouvisejících s cestováním do/z práce, pohyb během a po této přestávce se obvykle nepovažuje za cestování do/z práce. Nicméně, pokud pracovník z neodvratných důvodů provádí nezbytné činnosti, jako je nákup potravin, v minimálním rozsahu, pak je po návratu na rozumnou trasu opět chráněn jako cestování do/z práce, s výjimkou doby přerušení.  

Rozlišení mezi těmito dvěma typy úrazů je právně důležité. V případě úrazů při práci je odpovědnost zaměstnavatele za kompenzaci úrazů stanovena v kapitole 8 japonského zákoníku práce, a pracovní úrazové pojištění zde plní roli nahrazující odpovědnost zaměstnavatele. Nicméně, v případě úrazů při cestě do/z práce není v japonském zákoníku práce stanovena přímá kompenzační odpovědnost zaměstnavatele. Proto je kompenzace za úrazy při cestě do/z práce primárně záležitostí systému pracovního úrazového pojištění.  

Typy a obsah kompenzací poskytovaných z japonského pracovního úrazového pojištění

Pokud je pracovní úraz uznán, postižený pracovník nebo jeho pozůstalí mohou z pracovního úrazového pojištění v Japonsku obdržet různé typy pojistných dávek. Název dávky se liší podle toho, zda se jedná o úraz při práci („〇〇 kompenzační dávka“) nebo úraz při cestě do/z práce („〇〇 dávka“), ale obsah dávky je v zásadě stejný.  

Mezi hlavní pojistné dávky patří:

Léčebná (kompenzační) dávka pokrývá náklady na léčbu zranění nebo nemoci způsobené pracovním úrazem. Pokud je léčba prováděna v pracovním úrazovém nemocnici nebo u určeného lékaře, do doby uzdravení (stabilizace příznaků) nevznikají žádné náklady na léčbu, které by musel hradit pacient.  

Úrazová (kompenzační) dávka je poskytována, pokud pracovník nemůže pracovat a nedostává mzdu kvůli léčbě po dobu delší než čtyři dny. Od čtvrtého dne pracovní neschopnosti je vypláceno 60 % základní denní částky dávky (částka odpovídající průměrné mzdě za poslední tři měsíce před nehodou) za každý den.  

Invalidní (kompenzační) dávka je poskytována v případě, že po uzdravení zůstane na těle trvalé postižení. V závislosti na stupni postižení, který je určen invalidními stupni od prvního do čtrnáctého, se pro vážnější postižení od prvního do sedmého stupně vyplácí důchod a pro méně vážné postižení od osmého do čtrnáctého stupně jednorázová částka.  

Pozůstalostní (kompenzační) dávka je poskytována v případě smrti pracovníka, aby zajistila živobytí jeho pozůstalých. V závislosti na počtu pozůstalých se vyplácí buď důchod nebo jednorázová částka.  

Kromě toho existují další dávky, jako jsou pohřební příspěvky (pohřební dávka), které pokrývají náklady na pohřeb v případě smrti pracovníka, důchod za nemoc (kompenzační) vyplácený místo úrazové (kompenzační) dávky, pokud se pracovník neuzdraví ani po uplynutí 18 měsíců od zahájení léčby a jeho postižení je vážné, a dávka za péči (kompenzační), která je poskytována v případě, že vážné postižení vyžaduje péči.  

Zvláštní pozornost si zaslouží existence systému „speciálních dávek“. Kromě výše uvedených hlavních pojistných dávek jsou jako součást projektů na podporu sociální reintegrace poskytovány různé speciální dávky. Například k úrazové (kompenzační) dávce je připočítána speciální úrazová dávka ve výši 20 % základní denní částky dávky, takže celkově je kompenzováno 80 % základní denní částky dávky. Tato speciální dávka je právně interpretována jako prostředek ke zvýšení blahobytu postižených pracovníků a nemá charakter náhrady škody. Toto právní postavení má zásadní význam při zvažování občanskoprávní odpovědnosti za škody na straně podniků, což bude vysvětleno dále.  

Civilní odpovědnost firem za škody přesahující dávky z pracovního úrazového pojištění v Japonsku

Pracovní úrazové pojištění v Japonsku poskytuje rychlé odškodnění postiženým pracovníkům, avšak nekryje všechny vzniklé škody. Zejména odškodnění za duševní útrapy způsobené pracovním úrazem není v rámci dávek z pracovního úrazového pojištění zahrnuto. Kromě toho může být výše dávek za pracovní neschopnost nebo trvalé následky úrazu nižší než skutečná výše škody. V těchto případech, kdy dávky z pracovního úrazového pojištění nedostatečně pokrývají škody, mohou postižení pracovníci nebo jejich pozůstalí požadovat civilní odškodnění od firmy.

Právním základem pro tento nárok je porušení povinnosti firmy dbát na bezpečnost. Článek 5 Japonského zákoníku práce stanoví, že “zaměstnavatel je povinen zajistit, aby pracovník mohl pracovat za zajištění bezpečnosti svého života a tělesné integrity,” a tímto kodifikuje povinnost firmy dbát na bezpečnost. Tato povinnost byla ustanovena na základě judikatury v průběhu let a dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu tvoří její základ. Prvním je rozhodnutí z 25. února 1975 (případ pozemních sil sebeobrany), kdy bylo poprvé uznáno, že stát má povinnost dbát na bezpečnost veřejných zaměstnanců. Druhým je rozhodnutí z 10. dubna 1984 (případ Kawayoshi), které jasně stanovilo, že i soukromé firmy nesou povinnost dbát na bezpečnost jako součást pracovní smlouvy. Pokud je firma shledána vinnou z nedodržení této povinnosti a v důsledku toho dojde k pracovnímu úrazu, může být firma zodpovědná za škody na základě nesplnění závazku nebo protiprávního jednání.

V případě, že firma nese odpovědnost za škody, jsou již vyplacené dávky z pracovního úrazového pojištění odečteny od částky, kterou má firma uhradit. Tento proces se nazývá “kompenzace ztrát a zisků” a slouží k vyrovnání, aby nedošlo k dvojímu odškodnění za stejnou škodu. Nicméně, jak již bylo zmíněno výše, povaha “zvláštních dávek” je zde klíčová. Podle judikatury jsou zvláštní dávky součástí pracovního a sociálního zabezpečení a nejsou určeny k náhradě škody, a proto nejsou předmětem kompenzace ztrát a zisků. To znamená, že částka zvláštních dávek nemůže být odečtena od částky, kterou má firma uhradit, což zvyšuje její finanční zátěž.

V civilním odškodnění také platí, že pokud se prokáže, že pracovník svým jednáním přispěl k vzniku nebo rozšíření škody, může být odškodnění sníženo v poměru k jeho podílu na vině, což se nazývá “kompenzace za nedbalost”. To je významný rozdíl oproti systému pracovního úrazového pojištění, kde se dávky vyplácejí bez ohledu na případnou nedbalost.

Hlavní rozdíly mezi pracovním úrazovým pojištěním a civilním odškodněním v Japonsku lze shrnout následovně:

Dobrovolný systém nadstandardního pracovního úrazového pojištění pro podniky v Japonsku

Jak jsme si již vysvětlili, podniky v Japonsku čelí závažným rizikům civilněprávních odškodnění, která nemohou být plně pokryta pouze povinným pracovním úrazovým pojištěním. Zvláště v případech smrtelných nehod nebo vážných trvalých následků není neobvyklé, že celková výše odškodnění, včetně bolestného a ušlého zisku, přesahuje desítky milionů až miliardu jenů. Pro řízení těchto finančních rizik využívá mnoho podniků systém nadstandardního pracovního úrazového pojištění, který nabízejí soukromé pojišťovny.

Toto pojištění je dobrovolné a jeho účelem je poskytnout krytí nad rámec vládního pracovního úrazového pojištění nebo se připravit na platby odškodnění, které nejsou pracovním úrazovým pojištěním pokryty, zejména v případě bolestného. Využitím tohoto systému mohou podniky v případě nečekaných událostí pokrýt platby odškodnění z pojistného a vyhnout se tak vážným dopadům na podnikání.

Zavedení systému nadstandardního pracovního úrazového pojištění přináší podnikům více než jen ochranu před riziky. Za prvé, zřízení rozsáhlého kompenzačního systému vede k rozšíření zaměstnaneckých výhod, což přispívá k vytvoření bezpečného pracovního prostředí, zvyšuje loajalitu zaměstnanců a pomáhá získávat kvalifikované pracovní síly. Za druhé, v některých odvětvích, jako je stavebnictví, se stává častějším, že hlavní dodavatelé vyžadují od subdodavatelů účast v systému nadstandardního pracovního úrazového pojištění jako podmínku smlouvy. To je součástí řízení rizik celého dodavatelského řetězce a účast v systému může vést k rozšíření obchodních příležitostí. Za třetí, pojistné na toto pojištění lze v zásadě zahrnout do nákladů a plně odečíst z daní podle zákona o daních z příjmu právnických osob, což přináší daňové výhody.

Takto systém nadstandardního pracovního úrazového pojištění slouží nejen jako důležitý nástroj pro “obranu” proti právním nárokům na odškodnění, ale také podporuje “útočné” strategie podnikového řízení, jako je kontinuita podnikání, strategie lidských zdrojů a posílení obchodních vztahů.

Shrnutí

Japonský systém kompenzace pracovních úrazů je založen na povinném pojištění „Rodo Saigai Hoken“ (労災保険), které je základem a je provozováno vládou. Pokud vzniklé škody přesahují toto pojištění, může vzniknout „občanskoprávní odpovědnost“ společnosti za škody, a pro správu tohoto rizika existuje systém „Rodosai Uwamatsu Hoshō Seido“ (労災上積み補償制度), což vytváří trojúrovňovou strukturu. Přesné porozumění tomuto složitému právnímu systému a přijetí vhodných opatření v souladu s podnikatelským obsahem a charakterem rizik vaší společnosti je nezbytným požadavkem pro compliance a zároveň důležitým manažerským úkolem při provozování podnikání v Japonsku. Reakce na pracovní úrazy se týká základních otázek podnikového řízení, jako jsou právní, finanční a personální záležitosti, a vyžaduje opatrné rozhodování založené na odborných znalostech.

Právnická kancelář Monolith má bohaté zkušenosti s poskytováním komplexních právních služeb v oblasti pracovního práva, včetně systému kompenzace pracovních úrazů, pro mnoho klientů v Japonsku. V naší kanceláři pracuje několik mluvčích anglického jazyka s právnickou kvalifikací z cizích zemí, což nám umožňuje poskytovat hluboké porozumění a podporu pro specifické výzvy, kterým čelí mezinárodní společnosti podnikající v Japonsku. Od hodnocení rizik pracovních úrazů, přes přípravu interních předpisů, až po reakci v případě nouze, poskytujeme komplexní právní služby, které podporují vaši podnikatelskou činnost.