Generativní umělá inteligence a japonské autorské právo: právní průvodce riziky pro firmy

Generativní AI má potenciál přinést revoluci ve všech aspektech podnikového řízení. Jeho uplatnění se každým dnem rozšiřuje od tvorby obsahu přes výzkum a vývoj až po zákaznický servis. Tato technologická inovace však představuje pro firmy nové právní výzvy, zejména ve vztahu k japonskému autorskému právu. V době, kdy mnoho společností zvažuje nebo již implementuje generativní AI, je nezbytné přesně porozumět a spravovat rizika porušení autorských práv, která s sebou jeho využívání nese. Japonské autorské právo má charakteristickou strukturu, která v různých fázích vývoje a použití AI aplikuje odlišné právní principy, což přispívá k jeho komplexnosti. Porozumění této dvojí struktuře, která v učící fázi AI poskytuje poměrně benevolentní pravidla, zatímco uživatelům generovaného obsahu klade striktní odpovědnost, je prvním krokem k řízení rizik. Tento článek systematicky vysvětluje hlavní právní otázky, které generativní AI přináší v rámci japonského autorského práva. Konkrétně se zaměříme na právní zacházení s AI v ‘fázi vývoje a učení’, rizika porušení autorských práv při ‘generování a využívání’ obsahu v podnikání, otázku vlastnictví autorských práv k AI generovaným dílům a na odpovědnost a právní kroky, které by měly firmy podniknout v případě, že dojde k porušení. Představíme strategické přístupy, které by měli zvolit manažeři a právníci ve firmách, s ohledem na názory japonského vládního úřadu, Agentury pro kulturní záležitosti.

Vývoj AI a fáze učení v kontextu japonského autorského práva

Pro dosažení pokročilých schopností generativní AI je nezbytné učit se z obrovského množství dat. Tato data zahrnují texty, obrázky, hudbu, programovací kódy a další různorodá díla chráněná autorským právem. Japonské autorské právo usnadňuje využití takových děl v AI vývoji tím, že za určitých podmínek umožňuje použití bez souhlasu autora.

Klíčovým prvkem je článek 30 odstavec 4 japonského autorského zákona, zavedený novelizací z roku 2018 (Heisei 30). Tento článek umožňuje “využití díla, které není zaměřeno na požitek z vyjádřených myšlenek nebo emocí” a je považován za jeden z “flexibilních omezení práv”. Účelem učení AI není, aby lidé dílo obdivovali a užívali si ho (tj. “požitek”), ale aby se z dat extrahovaly a analyzovaly vzory a struktury pro informační analýzu. Proto je v principu možné, že vývojáři AI mohou používat veřejně dostupná data na internetu pro učení bez souhlasu autora, pokud jde o “neužitkové” využití. Tato ustanovení jsou založena na politickém záměru podporovat technologické inovace a zvyšovat průmyslovou konkurenceschopnost Japonska.

Avšak tento princip má důležité výjimky. Článek 30 odstavec 4 japonského autorského zákona stanoví, že “pokud by vzhledem k druhu a účelu díla a způsobu jeho využití došlo k neoprávněnému poškození zájmů autora, neplatí toto omezení”. To, co přesně představuje “neoprávněné poškození”, vyžaduje individuální a konkrétní posouzení, ale Japonská agentura pro kulturní záležitosti ve svém prohlášení “O AI a autorských právech” uvádí několik příkladů.

Například, použití databázových děl, která jsou speciálně organizována a prodávána pro účely učení AI, bez zaplacení a bez svolení pro kopírování a učení, může přímo konkurovat trhu poskytovatele databáze a vysoko pravděpodobně poškodit jeho zájmy. Dále, cílené učení AI pouze z děl konkrétního tvůrce s úmyslem generovat obsah napodobující jeho styl může být považováno za odchýlení od původního “neužitkového” účelu a může být posuzováno jako současně sloužící “užitkovému” účelu. Navíc, sběr dat pro učení AI z materiálů, o kterých se ví, že jsou autorskými piráty, je považován za podporu porušování práv.

Tyto příklady ukazují, že dodržování pravidel v průběhu vývoje AI vyžaduje nejen technickou schopnost kopírovat data, ale také složitější posouzení, zda takové jednání nezpůsobuje ekonomické škody na existujícím trhu nebo neoprávněně poškozuje legitimní zájmy držitelů práv. Když společnosti vyvíjejí AI nebo zadávají jeho vývoj, je vyžadována pečlivá due diligence ohledně původu a způsobu využití učebních dat, aby byly splněny tyto právní a etické normy.

Rizika porušení autorských práv při využívání AI generovaných obsahů podle japonského zákona

I když byl vývoj a učení umělé inteligence (AI) provedeno legálně podle článku 30 odstavec 4 japonského autorského zákona, neexistuje žádná záruka, že obsah vytvořený s využitím AI nebude porušovat autorská práva. Právní ochrana je omezena pouze na fázi učení, a v fázi generování a využívání nese uživatel AI přímé riziko odpovědnosti za porušení autorských práv.

V judikatuře Japonska se obecně předpokládá, že pro zjištění porušení autorských práv musí být splněny dva požadavky: “podobnost” a “závislost”. Podobnost znamená, že pozdější dílo je podstatně podobné kreativnímu vyjádření existujícího autorského díla. Pouhé sdílení myšlenek, stylu nebo běžných výrazů není považováno za podobnost. Závislost znamená, že pozdější dílo bylo vytvořeno na základě existujícího autorského díla, a pokud bylo dílo vytvořeno náhodně bez znalosti existujícího díla, závislost se popírá.

Při využívání generativní AI je zcela možné, že vytvořený obsah bude podobný existujícím autorským dílům. Problém spočívá v posouzení závislosti. Je zřejmé, že pokud uživatel AI zná určité autorské dílo a dává instrukce (prompt) k jeho reprodukci, závislost bude uznána. Složitější je situace, kdy uživatel nezná určité autorské dílo, ale AI vygenerovalo podobný obsah, protože mělo toto dílo ve svých učebních datech. V tomto bodě zatím neexistuje ustálený právní názor, ale existují argumenty, že závislost může být předpokládána na základě skutečnosti, že učební data AI obsahovala dané autorské dílo. Učební data AI modelu jsou často obrovská a fungují jako “black box”, což znamená, že je pro uživatele prakticky nemožné pochopit jejich celý obsah. To představuje pro firmy zásadní právní riziko, které je velmi obtížné řídit.

Vzhledem k tomu, že toto riziko nelze zcela eliminovat, musí firmy zavést praktická opatření pro řízení rizik a přípravu na případné spory. Za prvé, je důležité vypracovat jasné interní směrnice pro používání generativní AI a důkladně vzdělávat zaměstnance. Je třeba stanovit, pro jaký účel, jaké AI nástroje a jak je možné používat. Za druhé, je vhodné zavést proces, kdy obsah vytvořený AI, zejména před jeho veřejným zveřejněním, musí projít kontrolou a úpravou lidským okem. AI generovaný obsah by měl být považován pouze za “návrh” a konečný produkt by měl obsahovat kreativní rozhodnutí člověka, což může snížit podobnost s původním autorským dílem. Za třetí, je žádoucí uchovávat záznamy o procesu generování, pokud je to možné. Záznamy o použitých promptech mohou být užitečným materiálem pro prokázání, že neexistoval úmysl porušit autorská práva, pokud by závislost byla zpochybněna.

Porovnání klíčových právních otázek týkajících se AI a autorských práv podle japonského práva

Právní problémy spojené s AI a autorskými právy se výrazně liší v závislosti na fázi životního cyklu AI. Následující tabulka porovnává a uspořádává hlavní právní otázky ve fázi “vývoje a učení” a “generování a používání”. Toto porovnání umožňuje jasně pochopit, jak se mění umístění odpovědnosti a povaha rizik.

Autorská práva na díla generovaná umělou inteligencí podle japonského práva

Když společnosti využívají generativní umělou inteligenci (AI) k tvorbě marketingových materiálů, designů, zpráv a dalších obsahů, objevuje se zásadní otázka: “Vznikají na těchto generovaných dílech autorská práva a pokud ano, komu náleží?” Tato otázka je klíčová, protože určuje, zda může společnost chránit takto vytvořený obsah jako duševní vlastnictví a zabránit jeho neoprávněnému využití třetími stranami.

Podle článku 2 odstavce 1 bodu 1 japonského zákona o autorských právech se autorské dílo definuje jako “originální vyjádření myšlenek nebo emocí, které spadá do oblasti literatury, vědy, umění nebo hudby”. Základem této definice je předpoklad, že subjektem tvorby je člověk. AI není člověk a proto jí podle současného práva nenáleží autorská práva na obsah, který vytvoří autonomně.

Proto otázka, zda lze uznat autorská práva na díla generovaná AI, závisí na existenci “tvůrčího přínosu člověka” v procesu generování. Autorská práva mohou být přiznána pouze v případě, že člověk používá AI jako “nástroj” a může být hodnocen jako tvůrce myšlenek nebo emocí vyjádřených tvůrčím způsobem.

Zda je “tvůrčí přínos” uznán, závisí na míře zapojení člověka. Například, pokud člověk zadá AI jednoduchý a obecný příkaz, jako je “kočka osvětlená západem slunce”, a AI autonomně určí většinu konkrétního vyjádření, je tvůrčí přínos člověka považován za malý a dílo pravděpodobně nebude uznáno jako autorské.

Na druhou stranu, pokud člověk má konkrétní tvůrčí záměr a do příkazu pro AI zahrne mnoho detailních instrukcí, opakovaně experimentuje a vyvolává specifické vyjádření, celý proces instrukcí a výběru může být hodnocen jako tvůrčí činnost a dílo může být uznáno jako autorské. Navíc, pokud člověk vybere a uspořádá několik obrázků generovaných AI a výrazně je upraví a doplní, aby vytvořil jedno dílo, na této tvůrčí editaci a úpravě jasně vznikají autorská práva.

To poskytuje důležité strategické náhledy pro společnosti. Aby bylo možné pomocí AI vytvářet cenné duševní vlastnictví, je nezbytné nejen zadávat AI generování, ale také záměrně zahrnout tvůrčí zapojení člověka do procesu a toto zapojení dokumentovat a zaznamenávat. Záznamy o detailních příkazech, procesu výběru výsledků generování a konkrétních úpravách provedených člověkem se mohou stát důležitými důkazy při budoucím uplatňování autorských práv a jejich ochraně.

Odpovědnost a právní opatření, kterým čelí podniky v Japonsku

Pokud podnik neúmyslně poruší autorská práva při využívání generativní umělé inteligence, může čelit vážným právním opatřením. Držitelé autorských práv mají na základě japonského autorského zákona a japonského občanského zákoníku k dispozici několik silných právních nástrojů k ochraně svých práv.

Nejbezprostřednějším opatřením je civilní nárok. Držitel autorských práv může podat žádost o zákaz porušování práv nebo o preventivní opatření. To může podnik donutit okamžitě zastavit používání porušujícího obsahu a odstranit jej například z webových stránek. Kromě toho může být podnik požádán o náhradu škody, kterou držitel autorských práv utrpěl v důsledku porušení. Výpočet výše škody může být složitý, ale může být vysoký, například na základě zisku, který podnik získal porušením. Pokud dojde k porušení osobnostních práv autora, může být požadováno i opatření na obnovu cti, jako je zveřejnění omluvného inzerátu.

Kromě civilní odpovědnosti může být porušení autorských práv také předmětem trestního stíhání. V závažných případech může na základě trestního oznámení držitele práv dojít k trestnímu řízení. U jednotlivců může být uložen trest odnětí svobody až na deset let nebo pokuta až do výše deset milionů jenů, ale pokud právnická osoba provádí porušení práv jako součást svého podnikání, může být na tuto právnickou osobu uložena pokuta až do výše tři sta milionů jenů, což je velmi přísný trest.

Odpovědnost obvykle nese subjekt, který generativní AI využívá, tedy samotný podnik. Nicméně, pokud je služba poskytovaná vývojářem AI navržena tak, aby úmyslně nebo s vysokou pravděpodobností generovala obsah podobný konkrétním autorským dílům, může být diskutována i spoluodpovědnost vývojáře z důvodu technických problémů.

V současné době je v Japonsku málo konkrétních soudních rozhodnutí přímo řešících otázky autorských práv generativní AI. Nicméně, již došlo k konkrétním sporům, jako když jedna z předních japonských novinových společností podala žalobu na zahraničního provozovatele generativní AI za neoprávněné používání a učení se z jejich placených článků a požadovala odškodnění. V situaci, kdy soudní rozhodnutí chybí, mají oficiální stanoviska a směrnice poskytované japonským Úřadem pro kulturní záležitosti zásadní význam jako de facto standardy chování pro hodnocení právních rizik a určení standardů dodržování podniky. Proto by měla být základní strategie dodržování předpisů podniků pečlivě v souladu s těmito pokyny regulačního orgánu.

Shrnutí

Generativní AI může firmám přinést nezměrné výhody, ale zároveň přináší značná právní rizika podle japonského autorského práva. Japonský právní systém má dvojí strukturu, která umožňuje flexibilní přístup ve fázi učení AI s cílem podpořit její vývoj, zatímco uživatelům, kteří využívají výsledky, ukládá přísnou odpovědnost za porušení autorských práv. Hluboké porozumění této struktuře je klíčem k bezpečnému využívání AI technologií firmami. I když byla učící data AI získána legálně, může být uživatel, který vytvořil obsah, vážně postižen civilními a trestními sankcemi, pokud je tento obsah podobný existujícím autorským dílům. Pro firmy je nezbytné přijmout aktivní a konkrétní opatření pro řízení rizik, jako je vytvoření interních směrnic, zavedení důkladných procesů kontroly člověkem a dokumentace tvůrčího procesu za účelem ochrany duševního vlastnictví.

Právní kancelář Monolith má bohaté zkušenosti s poskytováním komplexních rad v oblasti generativní AI a autorského práva pro mnoho klientů v Japonsku. V naší kanceláři působí odborníci, kteří jsou nejen kvalifikovanými japonskými právníky, ale také mají kvalifikaci zahraničních právníků a jsou anglicky mluvící, což umožňuje poskytovat detailní podporu firmám, které se rozvíjejí na mezinárodní úrovni a potřebují přesně reagovat na japonský právní systém. Nabízíme odborné právní služby, jako je konzultace ohledně problémů popsaných v tomto článku nebo pomoc při budování konkrétního interního systému.