Jaké právní problémy je třeba vzít v úvahu při vytváření bílé knihy pro ICO?

Metodu financování, která zahrnuje získávání investic výměnou za vydání virtuální měny (tokenů), nazýváme ICO (Initial Coin Offering). Tento způsob financování, známý jako ICO, probíhá procesem velmi podobným existujícímu IPO. Na rozdíl od IPO, u ICO neexistuje žádný zákon, který by přímo reguloval schéma, což znamená, že má vysokou míru svobody v návrhu a také má výhodu v tom, že může snížit náklady a úsilí spojené s komplikovanými administrativními postupy. Nicméně, absence zákona, který by stanovil “správný způsob provedení ICO”, na druhé straně zvyšuje obtížnost provádění ICO s ohledem na dodržování předpisů (pro srovnání mezi ICO a IPO, viz samostatný článek).

https://monolith.law/blockchain/comparison-ico-ipo[ja]

V jistém smyslu, různé charakteristiky ICO, jako je “svoboda od uniformních administrativních postupů” a “obtížnost rozlišení mezi legálními a nelegálními věcmi”, se nejlépe projevují právě v způsobu, jakým je napsán bílý papír. V tomto článku se zabýváme právními otázkami, které se často vyskytují při provádění ICO, v souvislosti s informacemi uvedenými v bílém papíru.

Není žádná “správná” cesta, jak napsat bílou knihu

Bílá kniha v ICO (Initial Coin Offering) je dokument, který popisuje účel získání financí, jak budou využity získané prostředky a jakým způsobem budou investoři odměněni. V porovnání s IPO (Initial Public Offering), by se dalo říci, že plní podobnou roli jako takzvaný “prospekt”. Nicméně, neexistuje žádná šablona, kterou by bylo nutné dodržet při psaní bílé knihy. Ba co více, při provádění ICO není ani nutné mít bílou knihu.

V Japonsku neexistuje žádný zákon, který by přímo reguloval ICO, a proto zákonodárství také neposkytuje žádné konkrétní pokyny pro “správné” psaní bílé knihy. Právě proto se v Japonsku v rámci mnoha ICO, které se zde konaly, objevilo mnoho originálních a atraktivních propagačních materiálů. Díky silnému web marketingu založenému na těchto materiálech se podařilo široce rozšířit povědomí o atraktivitě tokenů a v některých případech se podařilo získat obrovské investice.

Zákon nám neposkytuje návod, jak vytvořit bílou knihu, která by “zaujala” investory. Nicméně, zákon nám dává mnoho náznaků o tom, jaké konfliktní rizika může přinést lehkovážný content marketing. I když je naším hlavním cílem plně komunikovat atraktivitu tokenů, jaké jsou minimální právní požadavky, které bychom měli dodržovat? Podívejme se na ně níže.

Praktické psaní bílé knihy s ohledem na ustanovení Japonského zákona o obchodování s finančními produkty (Financial Instruments and Exchange Act)

Co je to zákon o obchodování s finančními produkty

Pokud je povaha vydávaného tokenu taková, že odpovídá “cenným papírům” podle zákona o obchodování s finančními produkty (dále jen “zákon o obchodování”), pak se na tento token vztahuje zákon o obchodování. Co to vlastně je zákon o obchodování? Je to právní oblast, která má za cíl chránit investory a podporovat zdravý rozvoj trhu při vydávání a obchodování s cennými papíry.

Zákon o obchodování neposkytuje jasnou definici “cenných papírů”, ale pouze vymezuje jednotlivé cenné papíry, na které se tento právní obor vztahuje. Podívejme se na článek 2 zákona o obchodování. Zde jsou jednotlivě vypsané konkrétní typy cenných papírů, na které se zákon o obchodování vztahuje, včetně státních dluhopisů, korporátních dluhopisů, akcií atd.

Článek 2 V tomto zákoně se “cennými papíry” rozumí následující:
1. Státní dluhopisy
2. Místní dluhopisy
3. Dluhopisy vydávané korporacemi podle zvláštního zákona (s výjimkou těch, které jsou uvedeny v následujícím a v bodě jedenáct)
4. Specifické korporátní dluhopisy definované zákonem o sekuritizaci aktiv (Zákon č. 105 z roku 1998 (1998))
5. Korporátní dluhopisy (včetně dluhopisů vzájemných společností)
6. Cenné papíry představující podíly vydávané korporacemi založenými podle zvláštního zákona (s výjimkou těch, které jsou uvedeny v následujícím, v bodě osm a v bodě jedenáct)
7. Cenné papíry představující preferenční podíly definované zákonem o preferenčních podílech finančních institucí založených jako družstva (Zákon č. 44 z roku 1993 (1993))
8. Cenné papíry představující preferenční podíly nebo nové preferenční podíly definované zákonem o sekuritizaci aktiv
9. Akcie nebo cenné papíry představující právo na nové akcie
10. Cenné papíry představující podíly na investičním fondu nebo zahraničním investičním fondu definované zákonem o investičních fondech a investičních společnostech (Zákon č. 198 z roku 1951 (1951))
11. Investiční cenné papíry, cenné papíry představující právo na nové investiční podíly nebo cenné papíry investičních společností nebo zahraničních investičních cenných papírů definované zákonem o investičních fondech a investičních společnostech
(atd.)

Zákon o obchodování s finančními produkty (Zákon o obchodování)

Mimochodem, podle občanského zákoníku jsou cenné papíry definovány jako “dokumenty označující soukromá práva s majetkovou hodnotou”, což je oproti cenným papírům podle zákona o obchodování mnohem širší pojem.

Zákon o obchodování je speciální zákon občanského zákoníku (jednoduše řečeno, právní oblast, která upravuje základní a obecné principy v konkrétních případech). Proto je dobré chápat, že v případě cenných papírů v širokém smyslu podle občanského zákoníku, zejména u finančních produktů, které vyžadují velkou míru transparentnosti (tzv. disclosure) a prevenci nekalých obchodních praktik, jako je insider trading, jsou regulovány zákonem o obchodování.

Je virtuální měna „cenný papír“?

Virtuální měny nejsou zahrnuty mezi konkrétními typy „cenných papírů“ uvedených v japonském zákoně o finančních instrumentech (tzv. Kinyū shōhin torihiki hō, zkráceně „Kinyū-shō“). Proto lze říci, že virtuální měny nejsou v zásadě předmětem regulace tohoto zákona. Ve skutečnosti už bylo jasně uvedeno, že regulace tohoto zákona se nevztahuje na hlavní virtuální měny, jako je Bitcoin, podle názoru japonského kabinetu.

Avšak při novém vydání tokenů prostřednictvím ICO je třeba zvážit, zda se nejedná o kolektivní investiční schéma podle článku 2, odstavec 2, bod 5 japonského zákona o finančních instrumentech.

Článek 2
2 Cenné papíry uvedené v odstavci 1, body 1 až 15, cenné papíry uvedené v bodě 17 tohoto odstavce (s výjimkou těch, které mají charakter cenných papírů uvedených v bodě 16 tohoto odstavce) a cenné papíry uvedené v bodě 18 tohoto odstavce, práva, která by měla být uvedena na cenných papírech uvedených v bodě 16 tohoto odstavce, cenné papíry uvedené v bodě 17 tohoto odstavce (omezené na ty, které mají charakter cenných papírů uvedených v bodě 16 tohoto odstavce) a cenné papíry uvedené v bodech 19 až 21 tohoto odstavce, které by měly být uvedeny na cenných papírech stanovených vládním nařízením (dále jen “cenné papíry s právem na zobrazení”) jsou považovány za cenné papíry, i když nebyly vydány cenné papíry, které by měly zobrazovat tato práva, a elektronické záznamy o dluhopisech (elektronické záznamy o dluhopisech podle článku 2, odstavec 1 zákona o elektronických záznamech o dluhopisech (zákon č. 102 z roku 2007, Heisei 19) jsou považovány za cenné papíry, pokud je to nutné s ohledem na jejich oběživost a další okolnosti, a jsou stanoveny vládním nařízením jako takové, které by měly být považovány za cenné papíry, a práva uvedená níže jsou považována za cenné papíry a jsou uplatňovány ustanovení tohoto zákona, i když se nejedná o práva, která by měla být uvedena na cenných papírech nebo dokumentech.
Pět Smlouvy o sdružení podle článku 667, odstavec 1 občanského zákoníku (zákon č. 89 z roku 1896, Meiji 29), anonymní smlouvy o sdružení podle článku 535 obchodního zákoníku (zákon č. 48 z roku 1899, Meiji 32), smlouvy o omezeném partnerství pro investiční podnikání podle článku 3, odstavec 1 zákona o smlouvách o omezeném partnerství pro investiční podnikání (zákon č. 90 z roku 1998, Heisei 10) nebo smlouvy o omezeném partnerství pro podnikání podle článku 3, odstavec 1 zákona o smlouvách o omezeném partnerství pro podnikání (zákon č. 40 z roku 2005, Heisei 17), práva na základě práv členů občanských sdružení a jiných práv (s výjimkou těch, které jsou založeny na zahraničních právních předpisech), pokud osoba, která má tato práva (dále jen “investor”), může obdržet dividendy z výnosů vzniklých z podnikání (dále jen “podnikání, do kterého je investováno”), které je financováno penězi investovanými nebo přispěnými investorem, nebo distribuci majetku týkajícího se podnikání, do kterého je investováno, a které nespadá do následujících kategorií (s výjimkou práv, která by měla být uvedena na cenných papírech uvedených v předchozím odstavci a práv, která jsou považována za cenné papíry podle tohoto odstavce (s výjimkou tohoto bodu))
(Omitted)

Zákon o obchodování s finančními instrumenty (Kinyū-shō)

Jednoduše řečeno, cenné papíry, které slibují, že investor, který provede investici v penězích, bude provádět podnikání a že dividendy investorovi budou vypláceny z výnosů generovaných tímto podnikáním, jsou považovány za předmět regulace japonského zákona o finančních instrumentech, i když nejsou uvedeny mezi cennými papíry uvedenými v tomto zákoně. Proto, pokud se vydávají nové tokeny prostřednictvím ICO a odpovídají tomuto schématu, na provozovatele ICO se budou vztahovat různé povinnosti vyplývající z japonského zákona o finančních instrumentech, jako je povinnost zveřejňovat informace a vytvářet zprávy. Shrnutí: Pokud jde o vztah k japonskému zákonu o finančních instrumentech, provozovatelé ICO by měli věnovat zvláštní pozornost tomu, zda se jejich schéma neztotožňuje s kolektivním investičním schématem.

Jak nakonec napsat bílou knihu

V praxi se často setkáváme s problémy v souvislosti s tímto kolektivním investičním schématem, zejména při psaní bílé knihy. Otázky, které se často objevují, se týkají toho, do jaké míry by měla být konkrétní zmínka o rozdělení zisku investorům považována za finanční produkt podle japonského zákona o obchodování s penězi (Japanese Financial Instruments and Exchange Act), a zda by to mělo být považováno za rozdělení založené na zisku z podnikání. Pokud se obáváte zvýšení zátěže pro provozovatele ICO kvůli regulaci podle japonského zákona o obchodování s penězi, jedním z možných směrů je co nejvíce se vyhnout konkrétnímu uvedení těchto informací. Na druhou stranu, pokud chcete získat důvěru investorů tím, že jim poskytnete co nejvíce konkrétních informací, může být jednou z možností navrhnout token jako finanční produkt podle japonského zákona o obchodování s penězi. Při rozhodování o těchto otázkách by měl právní zástupce uplatnit své uvážení, přičemž by měl vzít v úvahu strategii daného ICO. Není pochyb o tom, že takových bodů, které vyžadují uvážení, je mnoho.

Právní oblasti, které bychom měli mít na paměti kromě zákona o obchodování s cennými papíry

Je třeba poznamenat, že z hlediska obsahu bílé knihy bychom měli mít na paměti nejen zákon o obchodování s cennými papíry. Pokud se například týká “virtuální měny” podle zákona o platebních službách, je nutné se zaregistrovat jako poskytovatel služeb pro výměnu virtuální měny. (Pro definici virtuální měny podle zákona o platebních službách a povinnosti poskytovatelů služeb v této souvislosti se odkazujte na jiný článek.)

Dále, pokud je token považován za elektronické peníze podle zákona o platebních službách, vzniká povinnost vkládat peníze do vlády (depozit) v závislosti na množství vydávaných elektronických peněz. (Pro definici elektronických peněz podle zákona o platebních službách a povinnosti poskytovatelů služeb v této souvislosti se odkazujte na jiný článek.)

Shrnutí

V tomto článku jsme se zaměřili na otázky, které se často vyskytují v souvislosti s finančními produkty a zákonem o obchodování s finančními produkty (japonský Zákon o obchodování s finančními produkty), zejména v souvislosti s obsahem bílé knihy. Práce na bílé knize neznamená jen předávání atraktivity tokenů, ale také je to proces, který jasně definuje práva investorů. Proto byste měli mít na paměti, že otázka, jak splnit odpovědnost vůči investorům, je základně právní otázkou společnosti.

Dále, jak bylo uvedeno v tomto článku, různé právní regulace související s ICO by měly být diskutovány s jasným rozlišením mezi formálními výrazy uvedenými v bílé knize (tj. volbou slov v textu publikovaném v médiích) a základními problémy spojenými s designem tokenů. Proto byste měli provést právní kontrolu nejen na základě textu uvedeného v bílé knize, ale také zkontrolovat, zda jsou aktivity, které společnost skutečně provádí, v souladu s obsahem bílé knihy.