Zásady řádné péče a podnikatelského úsudku správních rad v japonském obchodním právu

V rámci japonského podnikového řízení hrají členové představenstva klíčovou roli v zajištění růstu a udržitelnosti společnosti. S touto rolí jsou spojeny značné právní odpovědnosti vůči společnosti. Zvláště důležité jsou dva koncepty: “povinnost náležité péče” a “princip rozhodování vedení”. Tyto koncepty stanovují standardy péče, které se od členů představenstva vyžadují při výkonu jejich povinností, a rozsah odpovědnosti, když jsou jejich rozhodnutí posuzována zpětně. Japonský zákon o společnostech (Japanese Companies Act) vyžaduje od členů představenstva vysoký standard péče, zároveň však respektuje potřebu riskování, které je nezbytné pro podnikové řízení, aby nedocházelo k jeho brzdění.

Tento článek vysvětluje povinnost náležité péče a princip rozhodování vedení, jak jsou definovány v japonském zákoně o společnostech, jejich právní základ a konkrétní aplikaci v japonských soudních případech. Na základě japonských právních předpisů a skutečných soudních rozhodnutí objasňuje, jak jsou tyto principy interpretovány a aplikovány, s cílem prohloubit porozumění japonskému podnikovému řízení.

Povinnost řádné péče u členů představenstva podle japonského obchodního zákoníku

Povinnost řádné péče podle japonského zákona o společnostech

Členové představenstva jsou pověřeni výkonem svých povinností společností a nesou tak povinnost řádné péče vůči společnosti. Tato povinnost odkazuje na úroveň péče, která se obecně vyžaduje od osoby s daným sociálním postavením. Článek 330 japonského zákona o společnostech stanoví, že “vztah mezi akciovou společností a jejími úředníky a účetními auditory se řídí ustanoveními o mandátu”, což znamená, že povinnost řádné péče podle článku 644 japonského občanského zákoníku se vztahuje i na členy představenstva. Článek 644 japonského občanského zákoníku stanoví, že “mandatář je povinen plnit svěřené úkoly s péčí řádného správce v souladu s účelem mandátu”. To znamená, že členové představenstva musí využít své znalosti a zkušenosti co nejvíce a usilovat o co největší prospěch společnosti (akcionářů), což je považováno za značně vysokou povinnost.

Povinnost řádné péče podle japonského zákona o společnostech vyžaduje vysoký standard “péče řádného správce” založený na mandátní smlouvě podle japonského občanského zákoníku. Tento standard znamená, že členové představenstva nesou “povinnost péče jako profesionálové”, což znamená, že musí nejen vyhýbat se nedbalosti, ale také aktivně využívat své odborné znalosti a zkušenosti pro prospěch společnosti. Tato vysoká povinnost je nesmírně důležitá pro pochopení váhy individuální odpovědnosti v japonském podnikovém řízení. Členové představenstva nemohou uniknout odpovědnosti pouhým tvrzením, že “o tom nevěděli”, ale mají povinnost aktivně shromažďovat informace, analyzovat je a rozhodovat, jak ukazuje povaha této povinnosti.

Úzce spojená s povinností řádné péče je “povinnost loajality”. Článek 355 japonského zákona o společnostech stanoví, že “členové představenstva musí dodržovat zákony a stanovy a rozhodnutí valné hromady a věrně vykonávat své povinnosti ve prospěch akciové společnosti”. Povinnost loajality vyžaduje, aby členové představenstva dávali přednost zájmům společnosti a nezneužívali například know-how společnosti pro vlastní nebo cizí prospěch. Japonský nejvyšší soud rozhodl, že povinnost loajality je rozšířením a zpřesněním povinnosti řádné péče a není “samostatnou vyšší povinností” ve srovnání s běžnou povinností řádné péče, která doprovází mandátní vztah (nejvyšší soudní rozhodnutí ze dne 24. června 1970, svazek 24, číslo 6, strana 625). Tento výklad je chápán tak, že členové představenstva by měli jednat loajálně v rámci komplexního rámce povinnosti řádné péče, nikoli zvažovat dvě různé povinnosti odděleně. Rozhodnutí japonského nejvyššího soudu, které povinnost loajality považuje za zpřesnění povinnosti řádné péče a ne za samostatnou vyšší povinnost, znamená, že členové představenstva nemusí provádět složité úpravy mezi dvěma různými povinnostmi. Tento integrovaný přístup poskytuje členům představenstva jasnější a sjednocenější soubor pravidel pro jednání ve prospěch společnosti a zvyšuje předvídatelnost právního dodržování.

Odpovědnost členů správní rady za porušení povinnosti řádné péče podle japonského práva

Členové správní rady, kteří poruší povinnost řádné péče, mohou nést různé odpovědnosti. Nejbezprostřednější je odpovědnost za náhradu škody společnosti, tedy “odpovědnost za zanedbání povinností”. Článek 423 odstavec 1 japonského zákona o společnostech (Companies Act) jasně stanoví, že “členové správní rady, účetní poradci, auditní komisaři, výkonní ředitelé nebo účetní auditoři (dále jen ‘vedoucí pracovníci atd.’) jsou odpovědní za náhradu škody, kterou společnosti způsobili svým zanedbáním povinností”. Toto ustanovení se vztahuje na situace, kdy člen správní rady zanedbá povinnost řádné péče při výkonu svých povinností a způsobí tak společnosti škodu. Rozsah náhrady škody je omezen na škodu, která má “přiměřenou příčinnou souvislost” s porušením povinnosti.

Dále, pokud bylo porušení povinnosti řádné péče způsobeno zlým úmyslem nebo závažnou nedbalostí člena správní rady, může nést odpovědnost za náhradu škody i vůči třetím stranám mimo společnost. Článek 429 odstavec 1 japonského zákona o společnostech stanoví, že “vedoucí pracovníci atd., kteří při výkonu svých povinností jednali se zlým úmyslem nebo závažnou nedbalostí, jsou odpovědní za náhradu škody, kterou tímto způsobili třetím stranám”. Toto ustanovení je interpretováno jako zvláštní zákonná odpovědnost zavedená z politických důvodů, aby se zabránilo neočekávaným škodám na třetích stranách v případě, že společnost nemá dostatečné finanční prostředky. Skutečnost, že porušení povinnosti řádné péče může vést k odpovědnosti za zanedbání povinností vůči společnosti nebo k odpovědnosti za náhradu škody třetím stranám v případě zlého úmyslu nebo závažné nedbalosti, a dokonce i k možnosti odvolání, ukazuje, že právní rizika pro jednotlivé členy správní rady jsou velmi vysoká. Toto vysoké riziko zdůrazňuje, jak důležité je pro členy správní rady provádět důkladnou due diligence, zajistit transparentnost rozhodovacího procesu a udržovat adekvátní záznamy. Dokonce i v případě, že výsledky nejsou uspokojivé, pokud existují důkazy o správném procesu, může to pomoci předejít odpovědnosti, a proto je zaznamenávání procesu a důvodů rozhodnutí pro sebeobranu členů správní rady nesmírně důležité.

Kromě toho může být člen správní rady, který porušil povinnost řádné péče, odvolán usnesením valné hromady akcionářů. Článek 339 odstavec 1 japonského zákona o společnostech stanoví, že “vedoucí pracovníci a účetní auditoři mohou být kdykoliv odvoláni usnesením valné hromady akcionářů”, a článek 341 japonského zákona o společnostech stanoví požadavky na takové usnesení o odvolání.

Principy podnikatelského úsudku a jejich aplikace

Co jsou principy podnikatelského úsudku

Podnikové řízení je neustálým sledem rozhodování, které je vždy spojeno s nejistotou a rizikem. Členové představenstva, kteří jsou pověřeni širokými diskrečními pravomocemi od akcionářů, musí činit rozhodnutí spojená s rizikem, jako je vstup do nových obchodních oblastí nebo fúze a akvizice. Pokud však tyto rozhodnutí vedou k ztrátám společnosti, může být zpochybněno, zda člen představenstva porušil svou povinnost řádné péče. V takových případech slouží jako kritérium pro posouzení právní odpovědnosti za podnikatelské rozhodnutí člena představenstva koncept známý jako “principy podnikatelského úsudku”.

Principy podnikatelského úsudku jsou názorem, že pokud neexistuje žádná zjevná nepozornost ve faktech, na kterých bylo rozhodnutí založeno, a pokud rozhodnutí není zjevně nerozumné, neměl by být člen představenstva shledán vinným z porušení povinnosti řádné péče nebo povinnosti loajality. Cílem tohoto principu je umožnit manažerům, aby se bez obav mohli věnovat riskantnímu podnikání za účelem zvýšení hodnoty společnosti.

Principy podnikatelského úsudku mají za cíl respektovat diskreční pravomoci členů představenstva, aby mohli bez obav činit riskantní podnikatelská rozhodnutí. Nicméně, Nejvyšší soud Japonska si zachovává opatrný postoj k tomuto principu a nevyjadřuje k němu aktivní podporu. Tato situace naznačuje, že členové představenstva by neměli principy podnikatelského úsudku považovat za “všelék na všechny problémy”. Spíše i v případě, že výsledky nejsou uspokojivé, musí členové představenstva konkrétně dokázat, že jejich rozhodovací proces a obsah byly rozumné, a tento princip funguje jako obranný mechanismus pouze tehdy, když je doprovázen přísnou due diligence a transparentním rozhodovacím procesem. To neznamená, že členové představenstva jsou zcela osvobozeni od odpovědnosti za výsledky, ale spíše, že mohou být přísně zodpovědní za “procesní odpovědnost”. Proto je pro členy představenstva nesmírně důležité, aby si ponechali důkazy o sběru informací, analýze, konzultacích s odborníky a diskusích v představenstvu během rozhodovacího procesu.

“Principy podnikatelského úsudku” a postoj japonských soudů

V aplikaci principů podnikatelského úsudku mají nižší soudy v Japonsku tendenci rozlišovat mezi “procesem rozhodování” (procedurální aspekt) a “obsahem rozhodnutí” (obsahový aspekt) a uplatňovat přísná kritéria zejména na procesní aspekt. To naznačuje, že pro členy představenstva je “proces” rozhodování stejně důležitý, ne-li důležitější, než “výsledek”. To znamená, že důkladný sběr informací, konzultace s odborníky, provádění hodnocení rizik a náležité zaznamenávání a dokumentace všech těchto procesů může být silným obranným mechanismem proti budoucímu stíhání. Vzhledem k tomu, že soudy kladou důraz na proces a sběr informací vedoucí k rozhodnutí při hodnocení racionality rozhodnutí člena představenstva, je pro členy představenstva klíčové, aby jasně vysvětlili “proč” a “jak” bylo rozhodnutí učiněno a ponechali si důkazy, které to dokazují, bez ohledu na úspěch nebo neúspěch výsledku.

Postoj Nejvyššího soudu Japonska k principům podnikatelského úsudku je opatrný a nevyjadřuje k nim aktivní podporu. Nejvyšší soud má tendenci vydávat rozhodnutí o jednotlivých případech, aniž by přímo používal termín principy podnikatelského úsudku, a hodnotit racionálnost rozhodnutí. To může být ovlivněno zkušenostmi z minulosti, kdy byly principy podnikatelského úsudku zneužívány jako “všelék” pro členy představenstva, aby se vyhnuli odpovědnosti (případ náhrady ztrát společnosti Nomura Securities). Tento postoj Nejvyššího soudu naznačuje, že členové představenstva by neměli principy podnikatelského úsudku považovat za absolutní štít a měli by být vždy připraveni vysvětlit, že jejich rozhodnutí byla objektivně rozumná. Opatrný postoj Nejvyššího soudu Japonska k principům podnikatelského úsudku a pokračující diskuse o rozhodovacím rámci v nižších soudních instancích naznačují, že tento právní princip je stále ve vývoji a jeho interpretace se může v budoucnu změnit. Tato dynamická situace znamená, že je nutné neustále sledovat nejnovější soudní rozhodnutí a teoretické trendy a podle toho přizpůsobovat praxi podnikového řízení.

Principy řádné péče a podnikatelského úsudku podle příkladů z japonské soudní praxe

Pro pochopení, jak se principy řádné péče a podnikatelského úsudku uplatňují v praxi japonských soudů, je nezbytné prozkoumat konkrétní případy. V tomto článku představíme dvě zvláště významné soudní rozhodnutí.

Rozsudek v případu Japan Sunrise (Tokyo District Court, 27. září 1993 (1993))

Společnost A, Ltd. byla malá firma specializující se na pronájem kancelářských prostor. Aby se vymanila z červených čísel, rozhodl se její výkonný ředitel Y1 investovat do akcií, což bylo v té době velmi populární. Po přidání obchodování s cennými papíry do stanov společnosti začal Y1 investovat velké sumy půjčených peněz do akcií. Původně sice dosahoval zisků, ale po prudkém poklesu akciových cen utrpěla společnost A ztráty ve výši 70 % investované částky. Akcionář X podal zastupující žalobu na výkonného ředitele Y1 a na další členy představenstva Y2 a Y3, kteří selhali ve své povinnosti dohledu.

Tokijský okresní soud uznal, že výkonný ředitel Y1 porušil svou povinnost řádné péče a žalobě vyhověl. Rozsudek poukázal na to, že Y1 mohl předvídat možnost vzniku ztrát a krize v řízení společnosti v důsledku kolísání akciových cen, ale tuto možnost zlehčoval a způsobil tak ztráty, které ohrozily samotnou existenci podniku. Zvláště u nových podnikatelských aktivit bylo zdůrazněno, že pokud existuje riziko ztrát, které jsou obtížně vratné, a toto riziko je předvídatelné, měl by ředitel těmto aktivitám se vyhnout, aby splnil svou povinnost řádné péče. Soud také rozhodl, že pro společnost A nebyla potřeba investovat do akcií takovým způsobem. Dále soud potvrdil, že členové představenstva Y2 a Y3 selhali ve své povinnosti dohledu nad činností výkonného ředitele Y1.

Tento rozsudek ukázal, že i když podnikání obnáší rizika, soudy budou přísně posuzovat odpovědnost členů představenstva za jejich rozhodnutí. Zvláště pozoruhodné je rozlišení mezi procesem, který vedl k rozhodnutí (procedurální aspekt), a obsahem samotného rozhodnutí (substantivní aspekt). Soud pečlivě zkoumal procedurální aspekty, jako jsou předchozí a následné vyšetřování investic a vyváženost mezi finančními prostředky společnosti a její velikostí, a rozhodl se oddělit je od substantivního aspektu, kterým byla nutnost akciových investic. Tento přístup, který jasně zdůrazňuje důležitost procesu, byl považován za průlomový. Rozsudek jasně stanovil, že při rozhodování o rizikových podnikatelských krocích bude důležité, zda byl proces rozhodování adekvátní. Rozsudek také vyslal jasný signál, že soudy při hodnocení rozhodnutí představenstva nebudou brát v úvahu pouze výsledek, ale také to, na jakých informacích bylo rozhodnutí založeno, jakým postupem bylo dosaženo a jak pečlivě bylo zváženo. Tento důraz na ‘proces’ zdůrazňuje důležitost detailního zaznamenávání zápisů ze zasedání a souvisejících dokumentů pro případ, že by členové představenstva byli v budoucnu zodpovědní, aby mohli prokázat, že postupovali správně.

Rozhodnutí související s případem zmizení penzijních aktiv investičního poradce AIJ (Rozhodnutí tokijského okresního soudu ze dne 14. července 2016 (2016))

Společnost A, která se zabývá prodejem cenných papírů, se prostřednictvím svého předsedy představenstva b spikla s předsedou představenstva společnosti C, d, a prováděla prodejní aktivity s použitím falešné čisté hodnoty aktiv (NAV) fondu určeného pro správu penzijních aktiv. Tento podvodný čin způsobil fondu obrovské ztráty. Penzijní fondy, které fond zakoupily, podaly žalobu na náhradu škody proti vnějšímu členovi představenstva společnosti A, Y1, a stálému dozorčímu úředníkovi Y2, s tvrzením, že selhali ve své povinnosti dohlížet a auditovat nezákonné jednání předsedy představenstva.

Tokijský okresní soud neuznal porušení povinnosti dohledu a auditu vnějším členem představenstva Y1 a stálým dozorčím úředníkem Y2. Soud uvedl, že povinnost dohledu členů představenstva je založena na nedbalosti a odpovědnost je potvrzena pouze v případě, že existovaly okolnosti, kdy mohli nezákonné provádění činností odhalit, a pokud členové představenstva měli možnost se o těchto okolnostech dozvědět. V tomto případě soud podrobně zkoumal konkrétní skutečnosti týkající se výkonnosti fondu, článků v odborných časopisech, situace s žádostmi o výplatu a úvěrových případů, které žalobci uvedli jako okolnosti, které měli členové představenstva zpochybnit. Výsledkem bylo, že tyto okolnosti samy o sobě nebyly dostatečné pro to, aby Y1 nebo Y2 poznali nebo měli podezření na prodejní aktivity s použitím falešného NAV.

Toto rozhodnutí je důležité v tom, že ukazuje, že povinnost dohledu a auditu členů představenstva, zejména vnějších členů představenstva a dozorčích úředníků, není neomezená. Členové představenstva jsou povinni plnit svou povinnost péče na základě informací, které mohou rozumně získat, ale nejsou povinni předvídat a odhalovat všechny nezákonné činy. Toto jasně stanoví hranice jejich odpovědnosti a je v souladu s principem obchodního úsudku, který má zabránit “ochabnutí” členů představenstva, kdy by kvalifikovaní jedinci váhali s přijetím pozice člena představenstva kvůli příliš přísné odpovědnosti. Rozhodnutí znamená, že členové představenstva nejsou posuzováni na základě předpokladu, že mají přehled o všech informacích, ale na základě “informací, které byly pro ně rozumně dostupné”. Zatímco členové představenstva mohou uniknout odpovědnosti kvůli nedostatku informací, toto rozhodnutí nepřímo naznačuje, že společnosti mají povinnost vybudovat pevný systém interní kontroly, který zajistí, že důležité informace (zejména ty týkající se rizik a známek podvodů) nebudou skryty a budou předány členům představenstva včas a vhodným způsobem, aby mohli řádně plnit své povinnosti.

Přístup japonských soudů podle soudních příkladů

Rozsudek v případu Japan Sunrise zdůraznil, že japonské soudy přísně posuzují porušení povinnosti řádné péče členů představenstva v případě obrovských ztrát způsobených spekulativními investicemi do akcií. Tento rozsudek klade důraz na předvídatelnost rizik vzhledem k velikosti společnosti a povaze jejího podnikání a na absenci “nutnosti” provádění daného podnikání. Na druhé straně, v rozsudku týkajícím se ztráty penzijních aktiv poradenské společnosti AIJ bylo popřeno porušení dozorčí povinnosti nezávislých členů představenstva a auditorů. Tento rozsudek zdůraznil, že povinnosti členů představenstva jsou omezeny na situace, které mohly být “rozumně zjištěny”, a rozhodl, že neexistuje povinnost předvídat všechny nesprávnosti. Tyto dva rozsudky ukazují vyvážený přístup japonských soudů, kde je povinnost řádné péče považována za vysokou, ale určení jejího porušení je založeno na “rozumnosti” a “předvídatelnosti” v konkrétních okolnostech. V případu Japan Sunrise bylo přísně zdůrazněno, že členové představenstva podcenili rizika, která “mohli předvídat”, a prováděli podnikání bez “dostatečné nutnosti”, což vedlo k uznání jejich odpovědnosti. To je silný signál, že členové představenstva by měli aktivně minimalizovat rizika a dávat na první místo kontinuitu společnosti. Naopak v případu AIJ byla odpovědnost zamítnuta na základě toho, že nezávislí členové představenstva a auditoři “nepoznali ani neměli důvod poznat okolnosti, které by měly vyvolat podezření”. To ukazuje, že povinnosti členů představenstva nejsou neomezené a jsou omezeny na rozumný rozsah shromažďování informací a rozhodování. Tento kontrast jasně naznačuje, že odpovědnost členů představenstva není založena pouze na výsledku, ale je posuzována na základě “rozumnosti” a “předvídatelnosti” jednání v daných okolnostech, což jsou praktická kritéria používaná japonskými soudy.  

Závěr

Důležitost povinnosti řádné péče a zásady obchodního úsudku představenstva podle japonského společenského práva jsou dvě nezbytné koncepce v moderním podnikovém řízení. Povinnost řádné péče vyžaduje, aby členové představenstva věnovali vysokou míru pozornosti jako “dobří správci” ve prospěch společnosti, a její porušení může vést k vážné právní odpovědnosti vůči společnosti nebo třetím stranám. Na druhé straně zásada obchodního úsudku respektuje diskreční pravomoc představenstva, aby mohli provádět inovativní rozhodnutí bez strachu z rizika. Japonské soudy mají tendenci klást důraz na rovnováhu mezi těmito dvěma principy, zejména na racionalitu a opatrnost v ‘procesu’ rozhodování. Rozsudek v případu Japan Sunrise zdůraznil přísnost v procesu rozhodování a potřebnosti představenstva, zatímco rozsudek v případu ztráty penzijních aktiv AIJ Investment Advisors omezil rozsah dohledové povinnosti na rozumnou možnost poznání, čímž poskytl konkrétní pokyny pro její uplatňování.

Hluboké porozumění těmto principům a jejich řádné dodržování je pro podniky a jednotlivce podnikající v Japonsku nesmírně důležité. Japonský právní systém je složitý a jeho interpretace a aplikace se mohou lišit v závislosti na konkrétním případu a rozhodnutích soudů. Právní kancelář Monolith má bohaté zkušenosti v oblasti japonského podnikového práva a zejména v tématu odpovědnosti členů představenstva a podnikového řízení jsme podporovali mnoho klientů. V naší kanceláři působí několik mluvčích anglického jazyka s kvalifikací zahraničních právníků, kteří mohou poskytovat praktické rady s mezinárodním vhledem do složitých japonských právních předpisů. Pokud máte jakékoli dotazy týkající se japonského společenského práva, podnikového řízení nebo odpovědnosti členů představenstva, neváhejte se obrátit na právní kancelář Monolith. Jsme zde, abychom vám s našimi odbornými znalostmi pomohli hladce vést vaše podnikání v Japonsku.