Výhodná emise v japonském obchodním zákoníku a praktické aspekty, na které je třeba dát pozor

Koncept “výhodné emise” akcií podle japonského obchodního zákoníku (日本の会社法) je klíčovým bodem pro financování podniků a kapitálovou politiku. Tento termín označuje vydání nových akcií za výrazně nižší cenu než je tržní cena, určených konkrétním akcionářům nebo třetím stranám. Tento postup může posílit finanční základ společnosti, ale zároveň může mít významný dopad na zájmy stávajících akcionářů, a proto je podroben přísné právní regulaci.

Výhodná emise se často využívá zejména u startupů pro získání kapitálu, při převodu podnikání nebo jako součást strategie fúzí a akvizic. Nicméně, pokud je proces nebo stanovení ceny chybné, může to vyvolat odpor mezi stávajícími akcionáři a vést k právním sporům. Japonský obchodní zákoník klade důraz na princip rovnosti akcionářů, a protože výhodná emise může způsobit zředění podílu stávajících akcionářů a snížení hodnoty jednotlivých akcií, je její zákonnost přísně zkoumána.

Tento článek podrobně vysvětluje definici výhodné emise podle japonského obchodního zákoníku, postup jejího rozhodování, kritéria pro stanovení spravedlivé výše vkladu a také hlavní soudní případy s tím spojené. Dále se zabýváme právní odpovědností a možnostmi nápravy v případě nevhodné výhodné emise, abychom čtenářům umožnili hlubší porozumění této složité právní koncepci.

Definice a právní základ výhodné emise akcií podle japonského práva

V japonském obchodním zákoníku (Companies Act) je výhodná emise akcií definována jako “případy, kdy je částka splacená za akcie zvláště výhodná pro osobu přebírající akcie” (článek 199 odstavec 3 japonského obchodního zákoníku ). Tato definice se vztahuje na situace, kdy je částka splacená za nově vydané akcie výrazně nižší než tržní cena nebo spravedlivá hodnota. Výraz “zvláště výhodná částka” je obecně interpretován jako částka značně nižší než spravedlivá splatná částka. Rozhodnutí o tom, co je “spravedlivá splatná částka”, se liší mezi veřejnými a neveřejnými společnostmi.

Výhodná emise má přímý dopad na zájmy stávajících akcionářů. Mezi hlavní dopady patří dvě záležitosti. Za prvé, vydání nových akcií za nízkou cenu vede k nárůstu celkového počtu vydaných akcií a tím k relativnímu snížení hodnoty akcie pro stávající akcionáře, což se nazývá “ředění akcií (Dilution Effect)”. Za druhé, stávající akcionáři mohou utrpět ekonomickou ztrátu, protože přicházejí o příležitost získat nové akcie za cenu nižší než tržní.

Tyto dopady mohou být v rozporu se zásadou rovnosti akcionářů, kterou japonský obchodní zákoník považuje za důležitou. Výhodná emise není jen povrchně definována jako vydání akcií za nízkou cenu, ale její podstata spočívá v poškození zájmů stávajících akcionářů a potenciálním porušení zásady rovnosti akcionářů, která je základem japonského obchodního zákoníku. Tento zásadní rozpor vyžaduje přísnou právní regulaci a různé prostředky nápravy. Právě kvůli dopadu na zásadu rovnosti akcionářů vyžaduje japonský obchodní zákoník pro výhodnou emisi zvláštní usnesení a v případě nevhodného použití poskytuje právní prostředky jako je žádost o zákaz, žaloba o neplatnost nebo stíhání odpovědnosti členů správní rady.

Postup rozhodování o výhodném vydání akcií: Rozdíly mezi veřejně obchodovatelnými a neveřejnými společnostmi

Když akciová společnost v Japonsku vydává nové akcie, musí stanovit “podmínky emise”, jako je počet nabízených akcií, částka vkladu a termín vkladu (podle článku 199 odst. 1 Japonského zákona o společnostech). Zásadně je rozhodnutí o těchto podmínkách emise přijímáno na základě zvláštního usnesení valné hromady akcionářů (podle článku 199 odst. 2 a článku 309 odst. 2 bodu 5 Japonského zákona o společnostech). Důvodem je, že vydání akcií má značný dopad na stávající akcionáře, a proto je vyžadováno opatrné rozhodování.

Obzvláště pokud je částka vkladu za nabízené akcie “zvláště výhodná pro osobu přijímající akcie”, je zvláštní usnesení valné hromady nezbytné pro rozhodnutí o podmínkách emise (podle článku 199 odst. 2 a článku 309 odst. 2 bodu 5 Japonského zákona o společnostech). V takovém případě musí ředitelé na valné hromadě vysvětlit důvody, proč je nutné provést emisi za tuto částku.

U veřejně obchodovatelných společností (definovaných v článku 2 odst. 5 Japonského zákona o společnostech) může být rozhodnutí o podmínkách emise, které nespadají pod výhodné vydání, přijato usnesením představenstva (podle článku 201 odst. 1 a článku 199 odst. 2 Japonského zákona o společnostech). Toto je zvláštní ustanovení umožňující veřejně obchodovatelným společnostem rychlé získání kapitálu. Nicméně, i ve veřejně obchodovatelných společnostech je v případě výhodného vydání vyžadováno zvláštní usnesení valné hromady (podle článku 199 odst. 2 a článku 309 odst. 2 bodu 5 Japonského zákona o společnostech).

U neveřejných společností (společností s omezením převodu všech akcií) je tendence silněji chránit poměr akcií držených akcionáři. Pokud se nové akcie vydávají jiným způsobem než přidělením akcionářům (například přidělením třetím stranám), má to značný dopad na poměr akcií držených stávajícími akcionáři, a proto je zvláštní usnesení valné hromady nezbytné. U neveřejných společností není stanovena povinnost oznámení nebo veřejného oznámení podmínek emise, což může akcionářům odepřít možnost zastavit vydání nových akcií, což je z hlediska ochrany akcionářů považováno za důležité.

Získání zvláštního usnesení valné hromady je právním požadavkem, ale samo o sobě může být nedostatečné. Například v rozhodnutí Okresního soudu v Kjótu ze dne 28. března 2018 (případ Amita Holdings) bylo i přes získání zvláštního usnesení valné hromady rozhodnuto, že vydání nových akcií bylo “provedeno značně nespravedlivým způsobem”, a byla uznána žádost o zákaz. Jako důvod bylo uvedeno, že hlavním cílem bylo udržení kontrolních práv současného managementu a že vysvětlení důvodů souvisejících s vydáním nových akcií bylo nedostatečné. Tento verdikt ukazuje, že získání formálního zvláštního usnesení valné hromady samo o sobě nezaručuje, že výhodné vydání je legální. Skutečný “hlavní účel” emise a “adekvátnost a dostatečnost vysvětlení” poskytnutých akcionářům jsou pro posouzení její legality nesmírně důležité. Tento případ ukazuje, že společnosti musí rozpoznat význam nejen formálních procedur, ale také skutečného corporate governance a dialogu s akcionáři. Nevhodné účely nebo nedostatečné vysvětlení mohou zvýšit riziko právních sporů, i když existuje usnesení valné hromady.

Kritéria pro určení spravedlivé výše vkladu a praktické aspekty, na které je třeba dát pozor

Rozhodnutí o tom, zda je částka “zvláště výhodná”, se provádí porovnáním s férovou tržní hodnotou daných akcií.  

V případě veřejných společností existuje tržní cena, která slouží jako referenční hodnota. Obvykle se považuje, že pokud je cena stanovena na úrovni 90 % nebo více z tržní ceny akcií den před usnesením správní rady, nejedná se o výhodnou emisi. Pro veřejné společnosti je důležitým praktickým standardem směrnice publikovaná Japonskou asociací cenných papírů týkající se zásad pro zvýšení kapitálu prostřednictvím alokace třetím stranám. Tato směrnice stanoví, že “vkladová částka by měla být alespoň 0,9 násobku hodnoty akcií den před usnesením správní rady o vydání akcií (pokud v tento den nedošlo k obchodování, pak se použije nejbližší předchozí den s obchodováním)”. Také se zohledňuje průměrná cena za posledních šest měsíců vynásobená 0,9.  

U neveřejných společností, kde neexistuje tržní cena, se pro určení férové tržní hodnoty akcií používá řada různých hodnotících metod. Mezi hlavní metody hodnocení patří následující.  

• Metoda porovnání s podobnými odvětvími: Hodnotí se porovnáním s cenami akcií podobných veřejných společností, přičemž se zohledňují dividendy, zisky a čistá aktiva. Často se používá u velkých a středních společností.
• Metoda čistého majetku: Hodnota je určena na základě čistého majetku společnosti, což je rozdíl mezi celkovými aktivy a pasivy. Často se používá u malých společností nebo společností s významnými specifickými aktivy.
• Metoda návratnosti dividend: Hodnota akcií je určena na základě dividend, které akcionáři obdrží. Tato metoda se může používat pro hodnocení akcií v držení menšinových akcionářů.

Tyto hodnotící metody se liší podle velikosti a charakteristiky společnosti a účelu hodnocení, a neexistuje jednotný standard. Proto je nesmírně důležité stanovit výši emise na základě objektivních materiálů a alespoň zdánlivě racionální metody výpočtu.  

Určení spravedlivé vkladové částky se výrazně liší mezi veřejnými a neveřejnými společnostmi. Zejména u neveřejných společností představuje rozsudek Nejvyššího soudu z 19. února 2015 (2015) průlomový názor. Tento rozsudek poukázal na to, že pro určení ceny akcií neveřejných společností existuje mnoho různých metod a že neexistuje jasný standard, a také na to, že hodnocení zahrnuje určité proměnlivé faktory, jako jsou budoucí výnosy. Soud rozhodl, že i když správní rada stanovila cenu nových akcií na základě objektivních materiálů a zdánlivě racionální metody výpočtu, není správné, aby soudy posuzovaly, zda byla cena “zvláště výhodná”, použitím jiných hodnotících metod nebo odlišných předpokladů po faktu, protože to poškozuje předvídatelnost rozhodnutí správní rady a není to spravedlivé.

Tento rozsudek znamená, že právní spory se nebudou týkat pouze “správné hodnoty” stanovené zpětně, ale také “procesu” vedoucího k určení ceny a “racionality základních materiálů”, které se stanou právním problémem. Toto rozhodnutí zdůrazňuje důležitost toho, aby správní rada pečlivěji prováděla proces stanovení ceny a jasně zaznamenávala své důvody. To má přímý dopad na to, jak by měla neveřejná společnost provádět due diligence při výhodné emisi, a společnosti budou muset připravit podrobné hodnotící zprávy a zápisy z jednání správní rady, aby prokázaly, že jejich cena je “zdánlivě racionální”. Toto je nezbytné opatření k minimalizaci rizika budoucích právních sporů.

Analýza klíčových soudních rozhodnutí týkajících se výhodné emise akcií podle japonského práva

Nejvyšší soudní precedent týkající se výhodného vydání akcií u neveřejných společností v Japonsku: Rozsudek prvního malého senátu Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2015 (2015)

Tento rozsudek se zabýval otázkou, zda byla cena za nově vydané akcie neveřejné společnosti v Japonsku „zvláště výhodná“. V nižších soudních instancích bylo rozhodnuto, že mezi spravedlivou hodnotou určenou soudem a cenou emise byl velký rozdíl, a proto bylo vydání akcií považováno za výhodné.

Avšak Nejvyšší soud Japonska poukázal na to, že pro stanovení ceny akcií neveřejné společnosti existuje mnoho různých metod a že neexistuje jasný standard. Dále zdůraznil, že do hodnocení musí být zahrnuty široké soudní úvahy, jako jsou například budoucí zisky. Soud dospěl k závěru, že i když správní rada stanovila cenu nově vydaných akcií na základě „objektivních materiálů a alespoň do jisté míry racionální metody výpočtu“, není správné, aby soudy a posteriori používaly jiné hodnotící metody nebo odlišné prognostické hodnoty k určení, zda byla cena „zvláště výhodná“. To by podkopávalo předvídatelnost rozhodnutí správní rady a nebylo by to považováno za vhodné.

Rozsudek tak zdůrazňuje důležitost procesu stanovení spravedlivé hodnoty akcií správní radou neveřejných společností v Japonsku a význam objektivních materiálů, které tento proces podkládají. To zvyšuje potřebu, aby správní rada byla připravena ex post zdůvodnit racionalitu stanovení ceny.

Případ považovaný za vydání akcií značně nespravedlivým způsobem: Rozhodnutí Okresního soudu v Kjótu ze dne 28. března 2018 (případ Amita Holdings)

Tento případ se týkal situace, kdy akcionář, který získal více než 25 % akcií společnosti, byl v konfliktu se společností, která se pokusila o vydání nových akcií prostřednictvím přidělení třetí straně za účelem získání kapitálu, zatímco akcionář požadoval zákaz tohoto vydání.

Soud uznal, že hlavním účelem vydání nových akcií bylo udržení kontrolních práv současného vedení. I když bylo získáno zvláštní usnesení valné hromady akcionářů, vzhledem k nedostatečnému vysvětlení důvodů a dalších okolností souvisejících s vydáním nových akcií bylo rozhodnuto, že se jedná o vydání akcií “značně nespravedlivým způsobem”, a soud proto vyhověl žádosti akcionáře o zákaz.

Toto rozhodnutí jasně ukazuje, že i když je formálně získáno zvláštní usnesení valné hromady akcionářů, může být vydání nových akcií považováno za nezákonné, pokud je skutečným účelem neoprávněné udržení kontrolních práv nebo pokud je vysvětlení akcionářům nedostatečné. To zdůrazňuje důležitost toho, aby členové představenstva jasně definovali účel vydání nových akcií a plnili svou povinnost poskytovat akcionářům dostatečné informace a vysvětlení.

Soudní případy týkající se zdanění výhodného vydání akcií: Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 24. února 2017 (případ společnosti Kōbe Steel Trading) a rozhodnutí Tokijského vrchního soudu z 15. prosince 2010

Případ společnosti Kōbe Steel Trading se týkal situace, kdy byly akcie získané touto společností prostřednictvím zvýšení kapitálu její thajské dceřiné společnosti považovány za výhodně vydané akcie podle japonského zákona o daních z právnických osob a byly na ně uvaleny daně z darování.

Nejvyšší soud Japonska zamítl podání odvolání společnosti Kōbe Steel Trading, čímž potvrdil její prohru. Tímto rozhodnutím bylo udrženo stanovisko, že rozdíl mezi tržní hodnotou akcií a zaplacenou částkou tvoří “částku zisku” podle paragrafu 22 odstavce 2 japonského zákona o daních z právnických osob a je zdaněn jako darovací příjem. Toto rozhodnutí ukazuje možnost vzniku zdanění výhodného vydání akcií, když mateřská společnost přijme zvýšení kapitálu za nominální hodnotu u zahraniční dceřiné společnosti podléhající regulaci zahraničních investic.

Rozhodnutí Tokijského vrchního soudu ze dne 15. prosince 2010 se také zabývalo daňovými důsledky pro příjemce nově vydaných akcií, zejména otázkou, zda rozdíl mezi tržní hodnotou akcií a zaplacenou částkou tvoří “částku zisku” podle japonského zákona o daních z právnických osob.

Tyto případy ukazují, že výhodné vydání akcií není jen otázkou japonského obchodního práva, ale má také významný dopad na japonské daňové právo (zákona o daních z právnických osob). I když byly postupy podle obchodního práva provedeny správně, daňový úřad může rozdíl mezi tržní hodnotou akcií a zaplacenou částkou považovat za “darovací příjem” a zdanit jej. Tento problém se zvláště projevuje v konkrétní situaci zvýšení kapitálu u zahraničních dceřiných společností podléhajících regulaci zahraničních investic. Naznačuje to, že kritéria pro posouzení “výhodného vydání” podle obchodního práva a daňového práva (zejména metody stanovení tržní hodnoty) nemusí být vždy shodná. Proto je při mezinárodních transakcích nutné pečlivě zvážit nejen zákonnost postupů podle obchodního práva, ale také daňová rizika. I když je výhodné vydání akcií podle obchodního práva legální, přehlížení daňových rizik může vést k neočekávaně vysokým daňovým zatížením. To silně naznačuje, že při formulaci strategie získávání kapitálu by měly společnosti vyhledávat komplexní poradenství od odborníků na právo a daně, kteří spolupracují.

Právní odpovědnost a prostředky nápravy při nevhodném vydávání akcií s výhodami podle japonského práva

Pokud dojde k nevhodnému vydávání akcií s výhodami, japonské korporační právo stanoví několik právních odpovědností a prostředků nápravy. Tyto jsou navrženy tak, aby vyvážily ochranu akcionářů a stabilitu společenské organizace.

Odpovědnost členů představenstva za škodu způsobenou společnosti

Pokud člen představenstva zanedbá své povinnosti a způsobí společnosti škodu, nese odpovědnost za náhradu škody společnosti (článek 423 odstavec 1 japonského korporačního zákona). V případě nevhodného vydávání akcií s výhodami, například pokud jsou nové akcie vydány za výhodnou cenu bez zvláštního usnesení valné hromady, může člen představenstva nést odpovědnost za náhradu rozdílu mezi spravedlivou hodnotou vkladu a cenou vkladu za vydané akcie. Také akcionář, který přijme akcie za značně nespravedlivou hodnotu vkladu, může být povinen zaplatit částku odpovídající rozdílu mezi spravedlivou hodnotou vkladu.

Žádost o zastavení vydávání nových akcií

Pokud ještě nedošlo k účinnosti vydání nových akcií, mohou akcionáři požadovat po společnosti zastavení tohoto vydání, pokud je v rozporu s právními předpisy nebo stanovami, nebo pokud je provedeno značně nespravedlivým způsobem (článek 210 japonského korporačního zákona). Tato žádost slouží jako preventivní prostředek nápravy k opravě nezákonnosti nebo nespravedlnosti před provedením vydání nových akcií. Zvláště u neveřejných společností je tato možnost žádosti o zastavení důležitá z hlediska ochrany akcionářů, protože neexistuje povinnost informovat nebo oznamovat akcionářům.

Žaloba na neplatnost vydání nových akcií

Po účinnosti vydání nových akcií je nutné podat žalobu na neplatnost tohoto vydání (článek 828 odstavec 1 bod 2 japonského korporačního zákona). Pro tuto žalobu existuje přísná lhůta pro podání. U veřejných společností je to šest měsíců od dne, kdy vydání akcií nabývá účinnosti, u neveřejných společností je to jeden rok (článek 828 odstavec 1 bod 2 japonského korporačního zákona). Tato časová omezení jsou stanovena k ochraně stability mnoha právních vztahů, které se utvářejí po vydání nových akcií.

Žaloba na neplatnost vydání nových akcií je přijatelná pouze v případě, že vydávací proces obsahuje “závažné vady”. Patří sem například vydání akcií přesahující celkový počet možných akcií, vydání akcií druhu, který není stanoven ve stanovách, a zejména u neveřejných společností absence zvláštního usnesení valné hromady. U veřejných společností se absence rozhodnutí představenstva nepovažuje za důvod neplatnosti, pokud je provedeno zástupcem představenstva, jak ukazují soudní rozhodnutí (Nejvyšší soudní dvůr 31. března 1961, Tokijský okresní soud 29. října 2008). Nicméně, Tokijský vrchní soud 15. července 2020 rozhodl, že případy pod starým obchodním zákonem se liší od těch, na které se vztahuje současný korporační zákon, a vzhledem k důrazu současného práva na ochranu zájmů stávajících akcionářů u neveřejných společností, absence usnesení valné hromady je důvodem pro neplatnost. Rozsudek neplatnosti má účinky i vůči třetím stranám, ale platí pouze pro budoucnost a nemá zpětnou platnost (články 838 a 839 japonského korporačního zákona).

Tyto prostředky nápravy neexistují pouze vedle sebe, ale tvoří hierarchický systém s různými cíli a funkcemi. Žádost o zastavení je preventivní, žaloba na neplatnost vydání nových akcií je konečným prostředkem k opravě závažných nezákonností při zachování právní stability, a odpovědnost členů představenstva slouží k potrestání těch, kteří se dopustili nezákonného jednání, a k náhradě škody společnosti. Tato hierarchie naznačuje, jak japonský korporační zákon usiluje o vyvážení stability podnikání a ochrany akcionářů. Tento systém zdůrazňuje pro společnosti důležitost důkladného hodnocení právních rizik již v plánovací fázi vydávání nových akcií a dodržování správných postupů. Pro akcionáře to naznačuje, že načasování a výběr prostředků uplatnění práv může mít významný dopad na výsledek.

Shrnutí: Specializace a podpůrný systém právní kanceláře Monolith

Vydávání akcií s výhodami podle japonského obchodního zákoníku je klíčovým prostředkem pro získávání kapitálu pro podniky, avšak zahrnuje extrémně složité právní výzvy, od definice přes rozhodovací procesy, posuzování spravedlivé hodnoty až po související právní odpovědnost. Zejména z hlediska ochrany zájmů stávajících akcionářů a principu rovnosti akcionářů je jeho zákonnost vždy přísně zkoumána. Nevhodné postupy nebo účely mohou vést k vážným důsledkům, jako jsou právní spory, odpovědnost za škody nebo dokonce neplatnost vydání nových akcií.

Právní kancelář Monolith má bohaté zkušenosti a hluboké odborné znalosti v oblasti japonského obchodního zákoníku, zejména v případech týkajících se vydávání akcií a vydávání akcií s výhodami, a to pro širokou škálu klientů v Japonsku. Poskytujeme praktické rady pro minimalizaci právních rizik a maximální podporu obchodních strategií klientů v různých situacích, jako je získávání kapitálu, fúze a akvizice nebo nástupnictví v podnikání, a to pro veřejné i soukromé společnosti.

V naší kanceláři působí několik advokátů s kvalifikací zahraničních právníků a jsou schopni poskytovat detailní podporu v angličtině i japonštině. Naším cílem je poskytovat přesné a srozumitelné vysvětlení složitostí japonského obchodního práva a obchodních zvyklostí našim zahraničním klientům, aby mohli s důvěrou postupovat ve své právní strategii a řešit jakékoli pochybnosti nebo obavy, které mohou mít.