Co je to 'služební dílo'? Vysvětlení případů sporů a soudních rozhodnutí

Jak jsme vysvětlili v jiném článku na našem webu, podle Japonského zákona o autorských právech (Japanese Copyright Law), pokud jsou splněny určité podmínky, autorská práva přecházejí na právnickou osobu, která zaměstnává tvůrce, a tato právnická osoba se stává autorem. Toto se nazývá dílo vytvořené v rámci pracovních povinností (nebo korporátní dílo).

Dílo vytvořené v rámci pracovních povinností je uznáno, pokud jsou splněny následující podmínky (článek 15 odstavec 1 Japonského zákona o autorských právech).

・Vytvoření díla je založeno na iniciativě právnické osoby
・Dílo je vytvořeno osobou, která pracuje pro právnickou osobu
・Dílo je publikováno pod jménem právnické osoby
・Neexistují žádné speciální ustanovení v smlouvě, pracovních předpisech atd.

Existuje mnoho případů, kdy soudy neuznávají dílo vytvořené v rámci pracovních povinností, pokud nejsou splněny všechny podmínky. Podívejme se, jak jsou tyto podmínky posuzovány na základě skutečných soudních případů.

https://monolith.law/corporate/requirements-works-for-hire[ja]

Případ, kdy nebylo uznáno jako “založené na rozhodnutí korporace”

Existuje případ, kdy akciová společnost poskytující řízení a podporu zdravotnických a sociálních zařízení tvrdila, že má autorská práva k dílu zaměstnance, který publikoval knihu během svého zaměstnání, a požadovala zastavení jejího vydání, prodeje a distribuce.

Kniha, která byla v tomto případě problematická, byla knihou o řízení nemocnic, kterou napsal žalovaný na žádost vydavatelství Urban Produce, které vydává manuály a podobné knihy pro praxi. Žalovaný napsal celou knihu, zatímco požádal několik dalších zaměstnanců, aby napsali jednotlivé kapitoly.

Soud uznal, že dílo v tomto případě bylo sestaveno z rukopisů, které žalovaný napsal během doby, kdy pracoval jako zaměstnanec žalobce. Soud se pak zabýval otázkou, zda lze říci, že toto dílo bylo vytvořeno “na základě rozhodnutí žalobce” a že bylo vytvořeno zaměstnancem žalobce v rámci jeho pracovních povinností, ale:

• Žádost o napsání knihy byla adresována přímo žalovanému od Urban Produce
• Kromě žalovaného nikdo jiný v žalobci nekomunikoval s Urban Produce o knize, dokud žalobce nezjistil o jejím vydání
• Nebyla vytvořena žádná smlouva mezi žalobcem a Urban Produce o napsání knihy
• Žalobce nevytvořil žádné dokumenty, jako jsou žádosti o práci nebo zprávy o přijetí práce, které by ukazovaly, že žalobce přijal žádost od Urban Produce o napsání knihy
• Když žalovaný opustil žalobce, nebylo rozhodnuto o tom, jak se bude dále zacházet s prací na knize, a žádná další práce na ní nebyla provedena
• Kniha byla nakonec publikována pod jménem žalovaného jako autora a honorář za rukopis knihy byl vyplacen žalovanému osobně od Urban Produce

Na základě těchto skutečností,

Na základě výše uvedeného nelze uznat, že napsání knihy bylo požadováno od žalobce od Urban Produce, naopak, je správné uznat, že napsání knihy bylo požadováno od žalovaného osobně od Urban Produce a že jednotliví autoři napsali své části na základě osobní žádosti od žalovaného. Takže nelze říci, že dílo vytvořené v procesu psaní knihy, tedy dílo v tomto případě, bylo vytvořeno na základě rozhodnutí žalobce a v rámci pracovních povinností.

Rozsudek Okresního soudu v Tokiu ze dne 30. září 2010 (rok 2010)

Soud konstatoval, že nebyla splněna podmínka “založené na rozhodnutí korporace” pro dílo vytvořené v rámci pracovních povinností, a proto nebylo uznáno jako dílo vytvořené v rámci pracovních povinností a nebylo uznáno jako dílo žalobce vytvořené v rámci pracovních povinností. Žaloba byla zamítnuta.

Jen proto, že autor je zaměstnanec korporace, neznamená, že autorská práva k jeho dílu náleží korporaci. Při zkoumání, zda je něco “založené na rozhodnutí korporace”, se, jak ukazuje tento případ, zohledňují různé okolnosti v celkovém kontextu.

Případ, kdy nebyl uznán jako “osoba pracující pro korporaci atd.”

Existuje případ, kdy se názory na “osobu pracující pro korporaci atd.” lišily mezi soudem první instance a odvolacím soudem.

Odvolací žalobce (žalobce v první instanci), který je svobodným fotografem a provozuje fotografickou kancelář jako jednotlivec, požadoval odškodnění za porušení autorských práv (právo na reprodukci, právo na převod) a morálních práv autora (právo na publikaci, právo na uvedení jména, právo na zachování identity) na fotografii (fotografie v tomto případě), kterou žalobce nafotil a poskytl, a která zobrazuje motocykl během závodu na závodní dráze, poté, co žalovaný poskytl elektronická data této fotografie společnosti B prostřednictvím společnosti A a společnost B tuto fotografii bez souhlasu žalobce umístila na své webové stránky a plakáty. Soud první instance zamítl žalobu na základě toho, že uznal existenci řízení a pokynů ze strany žalovaného a uznal to jako pracovní dílo, a proto se žalobce odvolal.

Odvolací soud uvedl, že “zda se jedná o “osobu pracující pro korporaci atd.” by mělo být posuzováno na základě skutečnosti, že osoba, která vytvořila dílo, poskytuje práci pod dohledem a řízením korporace atd., když se podíváme na vztah mezi korporací atd. a osobou, která vytvořila dílo, a zda lze peníze, které korporace atd. platí této osobě, považovat za odměnu za poskytnutí práce, přičemž se zohledňují konkrétní okolnosti týkající se způsobu provádění práce, přítomnosti dohledu a řízení, výše odměny a způsob jejího placení” (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2003 (2003)) a cituje tento precedens,

Při pohledu na tento případ z výše uvedeného hlediska, jak již bylo uvedeno, žalobce není zaměstnancem žalovaného, ale je svobodným fotografem, který provozuje fotografickou kancelář jako jednotlivec. Během každého závodu žalobce fotografoval pod svým všeobecným dohledem v rámci svého podnikání s prodejem fotografií, ale jako profesionální fotograf to prováděl (vynecháno)… Žalobce byl základně osobou, která jednala jako profesionální fotograf na základě smlouvy s žalovaným, a nelze uznat, že poskytoval práci pod dohledem a řízením žalovaného.

Rozsudek Vrchního soudu pro duševní vlastnictví ze dne 24. prosince 2009 (2009)

A popřel názor žalovaného, že se jedná o pracovní dílo, protože byl “osobou pracující pro korporaci atd.”, a zrušil původní rozsudek.

Je těžké přesvědčit soud, že osoba, která jedná jako profesionální fotograf, poskytuje práci pod dohledem a řízením korporace, takže by měla být předem uzavřena smlouva a měla by být jasně stanovena příslušnost autorských práv.

Případ, kdy nebylo uznáno jako “vytvořené v rámci pracovních povinností”

Obžalovaný, který byl ředitelem patentové právní kanceláře, publikoval rukopis žalobce, který napsal během svého působení v právní kanceláři, pod názvem “〇〇 Výzkumný ústav duševního vlastnictví” spolu s jedním dalším autorem v knize, aniž by uvedl jméno žalobce. Žalobce tvrdil, že činy obžalovaného porušují jeho autorská práva (právo na uvedení jména, právo na zachování identity, právo na zveřejnění) a požadoval odškodnění.

Soud rozhodl, že žalobce získal kvalifikaci patentového zástupce během svého působení v patentové kanceláři, kterou provozuje obžalovaný, a byl placen ročním platem od obžalovaného na základě smlouvy s ním a pracoval pro patentovou kanceláři. Soud uznal pracovní vztah mezi žalobcem a obžalovaným a posoudil okolnosti vedoucí k napsání rukopisu, ale:

• Autoři byli vybráni z těch, kteří se přihlásili dobrovolně mezi zaměstnanci patentové kanceláře
• Obžalovaný nařídil, že práce na vytvoření rukopisu by měla být provedena mimo pracovní dobu patentové kanceláře, a tento rukopis byl vytvořen mimo pracovní dobu podle tohoto pokynu
• Obžalovaný nedal konkrétní pokyny ohledně obsahu rukopisu
• Bylo svoláno několik schůzek autorů, ale nebylo rozhodnuto o konkrétním obsahu rukopisu

a další,

Publikace této knihy není součástí základního obsahu práce patentové kanceláře a psaní rukopisu pro tuto knihu není přímo součástí práce, kterou žalobce běžně vykonává v patentové kanceláři. A také, vzhledem k okolnostem, za kterých byl rukopis napsán, a k zapojení obžalovaného v té době, k formátu knihy a způsobu jejího zveřejnění, nelze v žádném případě uznat, že tento rukopis je “dílo vytvořené v rámci pracovních povinností” podle článku 15 odst. 1 zákona o autorském právu.

Rozsudek Okresního soudu v Tokiu ze dne 12. listopadu 2004 (rok 2004)

A tak rozhodl, že to není “dílo vytvořené v rámci pracovních povinností” a neuznal to jako pracovní dílo, a uznal porušení autorských práv (právo na uvedení jména) žalobce ze strany obžalovaného. I když je autor zaměstnancem korporace, neznamená to, že autorská práva na jeho dílo patří korporaci. Při posuzování, zda je to “dílo vytvořené v rámci pracovních povinností”, jsou opět zohledněny různé okolnosti.

V případě, že nebylo uznáno jako “publikované pod názvem korporace atd.”

Existuje případ, kdy žalobce, který byl zaměstnancem žalované společnosti, podal žalobu na porušení autorských práv atd. týkajících se materiálů, které vytvořil jako lektor na školení pořádaném žalovaným průmyslovým sdružením během svého zaměstnání, nazvaných “Technické udržování měřicích přístrojů pro fiskální rok 2000 (rok 2000 podle gregoriánského kalendáře)”.

Žalobce tvrdil, že po jeho odchodu ze společnosti žalovaná společnost nechala zaměstnance, který ho nahradil jako lektora výše uvedeného školení, kopírovat materiály z roku 2000 a vytvořit “materiály z roku 2001” a “materiály z roku 2002”, a distribuovat kopie těchto materiálů účastníkům školení, čímž společně porušili žalobcovy autorské práva (právo na reprodukci, právo na veřejné přednesení) a morální práva autora (právo na uvedení jména, právo na zachování integrity). Žalobce požadoval zaplacení odškodnění atd.

Nebylo sporu mezi stranami o tom, že žalobce vytvořil materiály z roku 2000, ale žalovaní tvrdili, že žalobce vytvořil materiály v rámci svých pracovních povinností jako osoba pracující pro žalovanou společnost na základě rozhodnutí žalované společnosti, a že autorem těchto pracovních děl je žalovaná společnost. Soud proto zkoumal okolnosti vytvoření materiálů z roku 2000, jejich obsah atd.

Soud uznal, že vytvoření materiálů z roku 2000 bylo založeno na rozhodnutí žalované společnosti a že žalobce je vytvořil v rámci svých pracovních povinností jako osoba pracující pro žalovanou společnost. Soud dále zkoumal, zda byly materiály publikovány pod názvem žalované společnosti, nebo zda měly být publikovány, a rozhodl, zda je žalovaná společnost autorem jako pracovní dílo.

Formát sbírky školících materiálů pro udržování techniky je jak bylo uvedeno výše, a podle toho, v materiálech z roku 2000 je uvedeno pouze jméno lektora, tedy jméno žalobce, a nejsou zde žádné údaje o autorských právech, nebo by měly být chápány jako autorská práva žalovaného průmyslového sdružení uvedeného na obálce sbírky školících materiálů. Nelze uznat, že byly publikovány pod názvem žalované společnosti. (…) Z toho vyplývá, že i když lze uznat, že materiály z roku 2000 byly vytvořeny žalobcem, který je zaměstnancem žalované společnosti, na základě rozhodnutí žalované společnosti, nelze uznat, že byly publikovány pod názvem žalované společnosti, ani že měly být publikovány. Proto nelze uznat, že se jedná o pracovní dílo žalované společnosti, a nelze uznat, že žalovaná společnost je jeho autorem.

Rozsudek Okresního soudu v Tokiu ze dne 27. února 2006

Soud rozhodl, že nelze uznat, že byly publikovány pod názvem žalované společnosti, ani že měly být publikovány, a proto nelze uznat, že se jedná o pracovní dílo žalované společnosti, a nelze uznat, že žalovaná společnost je jeho autorem.

Ani když “tvorba díla je založena na rozhodnutí korporace atd.” a “osoba pracující v rámci činnosti korporace atd. vytvoří něco v rámci svých pracovních povinností”, není zaručeno, že autorská práva k dílu budou převedena na korporaci. Pracovní dílo je uznáno pouze tehdy, pokud jsou splněny všechny výše uvedené podmínky.

Shrnutí

Při využívání děl vytvořených na náklady právnických osob a podobných subjektů je často nezbytné soustředit a jasně definovat právní vztahy týkající se těchto děl, aby jejich využití probíhalo hladce. To je důvod, proč byla přijata ustanovení o dílech vytvořených v rámci pracovních povinností (japonské “shokumu chosaku”). Je nezbytné předem jasně definovat právní vztahy.

Je obtížné rozhodnout, zda lze uplatnit práva na díla vytvořená v rámci pracovních povinností, nebo zda je nutné uznat nároky na tato díla. Obraťte se prosím na zkušeného právníka.