Je možné žádat o náhradu škody i pro právnické osoby? Vysvětlení na základě precedensu o pomluvě

Pokud jste na internetu pomlouváni a toto se považuje za urážku na cti, je běžné podat soudní žalobu jako občanskoprávní spor o náhradu škody. Kdo tedy bude hlavním žadatelem o náhradu škody za urážku na cti? Otázka se stává problémem, protože cílem urážky na cti může být nejen jednotlivec, ale také právnická osoba.

Pokud je obětí urážky na cti osoba provozující společnost nebo podobnou organizaci, může být poškozena také pověst společnosti, což může vést k obchodním ztrátám. V takovém případě může být žalobcem právnická osoba, tedy společnost.

V tomto případě obecně platí, že společnost podává žalobu jako žalobce A za porušení důvěry a práva na pověst, zatímco jednotlivec, například žalobce B, podává žalobu za porušení práva na pověst. Avšak protože společnost a její ředitel jsou odlišné entity, mohou se stát žalobci a podat samostatné soudní žaloby.

Vysvětlíme případ, kdy bylo toto rozhodnutí jasně učiněno.

Příběh případu

V březnu 2017 bylo na blogu celkem pětkrát napsáno, že výkonný ředitel akciové společnosti, která poskytuje služby v oblasti podnikového konzultingu, byl obviněn z následujících nepravdivých informací o zatčení:

• V únoru 2017 byl vyslýchán jako podezřelý z nuceného obscénního chování
• Byl zatčen za podezření z nuceného obscénního chování
• Dopustil se činu odpovídajícího nucenému obscénnímu chování, ale dohodl se s obětí nebo se s ní usmířil

Tyto články byly publikovány žalovaným tak, že vypadaly, jako by je napsala společnost žalobce nebo zpravodajská agentura.

Podrobnosti nejsou jasné, ale v březnu 2019 byl žalovaný odsouzen k trestu odnětí svobody na 1 rok a 2 měsíce a k trestu odnětí svobody na 7 měsíců za pomluvu spojenou s těmito příspěvky. Trestní pomluva je již pravomocně rozhodnutá. Trestní pomluva je trestný čin, který může být stíhán pouze na základě stížnosti oběti (článek 232 Japonského trestního zákona), takže bez stížnosti oběti nemůže být trestní řízení zahájeno. To znamená, že žalobce již podal trestní stížnost a skutečnost, že byl vynesen trest odnětí svobody, naznačuje, že trestný čin byl závažný.

První případ, kdy se generální ředitel stal žalobcem

Žalobce, který je generálním ředitelem akciové společnosti poskytující služby v oblasti podnikového managementu a konzultací, podal po trestním oznámení žalobu, ve které tvrdil, že dané články představují urážku na cti a požadoval od žalovaného náhradu za duševní újmu a další škody.

Žalovaný tvrdil, že důvodem pro jeho příspěvky byla sympatie k manželce žalobce, která od žalobce nedostávala životní náklady a byla vystavena šikaně. Žalobce naopak tvrdil, že žalovaný neustále kontaktoval jeho manželku, ke které choval sympatie, a když to nebylo možné, reagoval na toto zklamání tím, že publikoval dané příspěvky.

V reakci na to soud rozhodl:

“V případě těchto článků byla uznána urážka na cti v civilním právu, protože ‘snížily objektivní hodnocení ze strany společnosti’, a žalovanému bylo nařízeno zaplatit náhradu za duševní újmu ve výši 1,2 milionu jenů (asi 230 tisíc Kč), náklady na právní služby ve výši 150 tisíc jenů (asi 29 tisíc Kč), celkem tedy 1,35 milionu jenů (asi 260 tisíc Kč).

Rozsudek Okresního soudu v Tokiu ze dne 25. listopadu 2019 (rok 1 Reiwa)

Žalobce také požadoval 617 388 jenů (asi 120 tisíc Kč), které jeho společnost zaplatila za náklady na zjištění totožnosti pachatele, ale nebylo to uznáno jako škoda žalobce, protože náklady nebyly hrazeny žalobcem.

https://monolith.law/reputation/defamation-and-decline-in-social-reputation[ja]

Druhý případ, kdy byla naše firma žalobcem

Možná se ptáte, proč nebyly uznány náklady na žádost o odhalení informací o odesílateli. Ve stejném případě se nyní stala žalobcem společnost, jejímž je ředitel žalobce z prvního případu, a byla podána žaloba na zaplacení nehmotné škody na základě pomluvy.

Soud se v prvním případě zabýval pěti články, ve kterých se uvádí, že

“Každý z těchto článků uvádí, že A, zástupce žalobce, spáchal sexuální napadení a byl zatčen. Pokud to čtenář s běžnou pozorností a čtenářskými dovednostmi posuzuje, tyto články vytvářejí dojem, že žalobce je společnost, která má jako svého zástupce někoho, kdo byl zatčen za sexuální trestný čin. Proto by mělo být řečeno, že tyto příspěvky snižují sociální hodnocení žalobce (navíc, ani podle důkazů v tomto případě nelze připustit, že A spáchal sexuální napadení uvedené v těchto článcích v únoru nebo březnu 2017, ani že byl z tohoto důvodu zatčen). Proto všechny tyto příspěvky poškozují čest žalobce a tvoří nezákonné jednání.”

Rozsudek Okresního soudu v Tokiu ze dne 14. října 2020 (2020)

Soud při posuzování obsahu, metody, počtu a motivace těchto příspěvků zjistil, že jsou zlomyslné a sobecké. Na druhé straně, tyto články se zaměřují na A, ředitele žalobce, a ne na samotnou společnost, která je žalobcem. Soud tedy při zohlednění všech těchto faktorů určil, že přiměřenou finanční náhradou za nehmotnou škodu, kterou utrpěla společnost žalobce v důsledku těchto příspěvků, je 600 000 jenů.

Soud následně nařídil žalovanému zaplatit celkem 1 060 000 jenů, včetně 60 000 jenů na náklady právníka a 400 000 jenů z 617 388 jenů, které byly vynaloženy na identifikaci autora příspěvků, jakožto škodu s příčinnou souvislostí.

Žalovaný byl tedy ve dvou soudních řízeních odsouzen k zaplacení celkové částky 2 410 000 jenů na náhradě škody.

https://monolith.law/reputation/honor-infringement-and-intangible-damage-to-company[ja]

“Zákaz podání duplicitní žaloby” a “Ne bis in idem”

V článku 142 Občanského soudního řádu (Japonský Občanský soudní řád) je zakázáno podávat duplicitní žaloby.

Článek 142: Strana nemůže podat další žalobu na případ, který je již před soudem.

Občanský soudní řád (Zákaz podání duplicitní žaloby)

Dále, v druhé části článku 39 Ústavy (Japonská Ústava) je explicitně stanoven princip “ne bis in idem”.

Článek 39: Nikdo nebude trestně stíhán za čin, který byl v době jeho spáchání legální, nebo za čin, u kterého byla již prokázána nevina. Nikdo nebude trestně stíhán za stejný zločin vícekrát.

Ústava (Zákaz retroaktivního trestání, ne bis in idem)

V této souvislosti obžalovaný tvrdil, že tato žaloba (druhý případ) je totožná s předchozí žalobou (první případ) a porušuje článek 142 Občanského soudního řádu a také je v rozporu s principem “ne bis in idem” stanoveným v druhé části článku 39 Ústavy, a proto by měla být zamítnuta.

Soud na to odpověděl, že výrok v prvním případu byl učiněn před podáním žaloby v druhém případu, takže první případ nespadá pod “případ, který je již před soudem” podle článku 142 Občanského soudního řádu, a proto žaloba v druhém případu tento článek neporušuje. Dále, druhá část článku 39 Ústavy se týká trestní odpovědnosti, a proto se nevztahuje na otázku platnosti této občanské žaloby.

Soud také uvedl:

【Citace】Předmětem této žaloby je nárok na náhradu škody způsobené nezákonným jednáním žalovaného vůči žalobci, zatímco předmětem předchozí žaloby byl nárok na náhradu škody způsobené nezákonným jednáním A vůči žalovanému. Žalobce a jeho generální ředitel A jsou dvě různé osoby, takže obě žaloby nemají stejný předmět. Z tohoto důvodu tato žaloba neporušuje článek 142 Občanského soudního řádu.

Tamtéž

Žalovaný byl v prvním případu odsouzen k zaplacení 1,35 milionu jenů žalobci z prvního případu, který je generálním ředitelem společnosti, která je žalobcem v druhém případu, a je tedy fakticky stejnou osobou. Pokud by byla uznána náhrada škody v druhém případu navíc k náhradě škody uznávané v rozsudku prvního případu, došlo by k dvojitému hodnocení škody. Žalovaný tvrdil, že v tomto případě by mělo být chápáno, že žalobce nemá žádnou nehmotnou škodu. Avšak, protože žalobce, společnost, a její generální ředitel jsou dvě různé osoby, nedochází k dvojitému hodnocení škody.

Shrnutí

Nejen v případě poškození cti, ale také v soudních sporech týkajících se porušení práv, pokud je obětí osoba provozující společnost, může dojít k porušení práv společnosti a k obchodním ztrátám, i když společnost nebyla přímo terčem pomluv. Proto nejen jednotlivý podnikatel, ale také právnická osoba jako je společnost, může být současně, a v některých případech i samostatně, žalobcem.

Představení opatření naší kanceláře

Právní kancelář Monolis je právní kancelář s vysokou odborností v oblasti IT, zejména internetu a práva. V posledních letech informace o škodách způsobených šířením na internetu a pomluvami způsobují vážné škody jako “digitální tetování”. Naše kancelář nabízí řešení pro opatření proti “digitálnímu tetování”. Podrobnosti jsou uvedeny v následujícím článku.

https://monolith.law/digitaltattoo[ja]