MONOLITH LAW OFFICE+81-3-6262-3248Všední dny 10:00-18:00 JST [English Only]

MONOLITH LAW MAGAZINE

Internet

Je povoleno bez povolení fotografovat a zveřejňovat cizí majetek?

Internet

Je povoleno bez povolení fotografovat a zveřejňovat cizí majetek?

Fotografování nebo zveřejňování tváře nebo vzhledu člověka je porušením práva na ochranu obrazu. Ale je povoleno fotografovat a zveřejňovat věci jiných lidí, které nejsou jejich vzhledem? Když zde mluvíme o “věci”, obvykle máme na mysli majetek jiných lidí. Jinými slovy, je možné volně fotografovat majetek jiných lidí a zveřejňovat tyto fotografie?

Ve skutečnosti je třeba být opatrný, protože práva, která se stávají problémem, se liší podle cílového objektu.

Případ budov a uměleckých děl

V případě budov a uměleckých děl se stává problémem autorské právo. Podle autorského zákona (Japonský zákon o autorských právech) je to takto:

Článek 46 Autorského zákona “Využití veřejných uměleckých děl atd.”

Umělecká díla, jejichž originály jsou trvale umístěny na místech venku, jak je stanoveno v předchozím odstavci, nebo architektonická díla mohou být využívána jakýmkoli způsobem, s výjimkou následujících případů:

1. Reprodukce soch a jejich nabízení veřejnosti prostřednictvím převodu reprodukcí

2. Reprodukce architektonických děl architekturou a jejich nabízení veřejnosti prostřednictvím převodu reprodukcí

3. Reprodukce pro trvalé umístění na místech venku, jak je stanoveno v předchozím odstavci

4. Reprodukce výhradně pro účely prodeje reprodukcí uměleckých děl, nebo prodej těchto reprodukcí

Je stanoveno, že zakázané činnosti týkající se “děl trvale umístěných na místech venku nebo architektonických děl” jsou omezeny na činnosti, jako je vytváření budov se stejným designem a výroba replik pro prodej veřejnosti, jako jsou suvenýry. Jinými slovy, pokud je účel jiný, je povoleno volné využití, a není problém fotografovat nebo používat fotografie v reklamě.

Existují však některé body, na které je třeba dát pozor. Například, pokud byla fotografie pořízena na pozemku vlastníka budovy, může mít přednost “právo na správu zařízení” vlastníka budovy. Je jasné, když se stane problémem autorské právo, ale co se stane v případě obecných “věcí”? Je těžké si představit, že věc sama o sobě má nějaká práva, například právo na portrét věci je nepochopitelné, ale jak bychom měli o tom přemýšlet? Následující případ se stal problémem ohledně reklamního balónu.

Případ reklamního balónu

Reklamní agentura, která je žalobcem, objednala plynový balón pro použití jako reklamní médium a při jeho veřejné prezentaci jej nafotografoval jeden fotograf a přinesl fotografii agentuře. Tiskárna plakátů si půjčila tuto fotografii balónu od agentury a vytvořila plakát s balónem pro automobilovou společnost. Žalobce, reklamní agentura, pak požadoval od automobilové společnosti náhradu za ztracený zisk, protože podle něj byla ztracena novost a exkluzivita balónu, což způsobilo velké obchodní ztráty. Odvolání reklamní agentury bylo odmítnuto vysokým soudem.

V odvolacím řízení po prohraném prvostupňovém řízení, Tokijský vysoký soud uvedl,

Obecně platí, že vlastník věci může využívat svůj majetek jakýmkoli způsobem a jakýmikoli prostředky, pokud to nepřekračuje rozsah jeho vlastnických práv a/nebo nezasahuje do práv a zájmů jiných osob. Třetí osoby nesmí bránit vlastníkovi ve využívání jeho majetku tím, že ho využívají, pokud na to nemají souhlas vlastníka, ať už přímo nebo nepřímo.

Tokijský vysoký soud, rozhodnutí ze dne 28. září 1978 (1978)

Soud uznal, že vlastník soukromého majetku má právo na fotografování a publikování, ale zároveň,

Pokud třetí strana využije balón žalobce pro propagaci konkrétního produktu nebo konkrétní firmy předtím, než žalobce dosáhne svého cíle, a tím způsobí, že k balónu se přiřadí obraz konkrétního produktu nebo firmy a stane se nemožným pro žalobce dosáhnout svého cíle, pak by měla být tato třetí strana, která je v pozici, kdy může předvídat vznik takového výsledku, povinna nahradit škodu žalobci. To platí i v případě, kdy se balón používá pro reklamní účely prostřednictvím plakátu, který využívá fotografii balónu.

Tamtéž

Soud uznal, že “pokud třetí strana, která je v pozici, kdy může předvídat vznik takového výsledku, se odváží jednat tak, jak je uvedeno výše, může být povinna nahradit škodu žalobci”. V tomto případě však automobilová společnost, která byla žalovanou stranou, neměla možnost předvídat, že by použití fotografie balónu na plakátu mohlo narušit nebo porušit práva, která žalobce má vůči balónu, a proto bylo odvolání reklamní agentury zamítnuto.

Případ vzhledu zvířete

Došlo k sporu o tom, zda chránit dlouhoocasého kohouta podle autorského práva nebo ne.

V Kochi došlo k emocionálnímu konfliktu mezi chovatelem dlouhoocasého kohouta, který byl od doby jeho otce uznán jako národní přírodní památka, a obchodníkem, který prodával jeho fotografie jako pohlednice. Chovatel tvrdil, že obchodník fotografoval kohouta pod záminkou, že je to jeho koníček, a pak ho prodával bez povolení a získával z toho zisk. Chovatel tedy podal žalobu a požadoval odškodnění od obchodníka.

Avšak soudce uvedl, že pro pokračování soudního řízení je třeba nejprve určit, zda je dlouhoocasý kohout autorským dílem, a požádal chovatele, aby požádal o znalce. Chovatel ztratil sebevědomí a stáhl svou žalobu. Poté obchodník podal žalobu na chovatele s tvrzením, že “podání žaloby, která nemůže dokázat práva, která tvrdí, je nezákonné jednání”, a požadoval odškodnění. Abychom začali s koncem, Okresní soud v Kochi rozhodl, že podání žaloby na náhradu škody není nezákonným jednáním vůči obchodníkovi, a zamítl jeho požadavek.

Okresní soud v Kochi uvedl, že dlouhoocasý kohout nemůže být považován za kulturní a originální vyjádření hodné ochrany podle autorského práva, ale

Avšak, tento dlouhoocasý kohout má, jak bylo uvedeno výše, jedinečnou krásu a jeho péče a chov vyžadují určitou dávku vynalézavosti a nekonečné úsilí. Když vezmeme v úvahu, že to bylo vypěstováno jako výsledek let úsilí, prodávání fotografií tohoto dlouhoocasého kohouta jako pohlednic a jiných věcí by mělo být považováno za narušení práv vlastníka tohoto dlouhoocasého kohouta. Reprodukce těchto fotografií a jejich prodej jako pohlednic bez souhlasu vlastníka je považováno za nezákonné jednání, které narušuje práva vlastníka, a ten, kdo porušil tato práva, má povinnost nahradit škodu.

Verdikt Okresního soudu v Kochi, 29. října 1984 (1984)

a zamítl požadavek obchodníka.
Existuje mnoho otázek a kritiky vůči tomuto rozhodnutí. Většina lidí se domnívá, že dlouhoocasý kohout nemá věcné právo odmítnout být fotografován. Na základě vlastnických práv by měl být schopen zabránit fotografování. Pokud je dlouhoocasý kohout na vlastnickém pozemku a může být fotografován pouze z tohoto pozemku, je možné zakázat fotografování a účtovat poplatek za fotografování. Mnoho lidí se domnívá, že je možné chránit “fotografie dlouhoocasého kohouta” tímto způsobem.

V následujícím článku vysvětlujeme, kdy je fotografování nepřípustné.

https://monolith.law/reputation/infringement-portrait-rights-and-privacy-rights-on-youtube[ja]

Případ s knihou

Existuje případ, kdy muzeum, které vlastní “Jianzhong Jishu” od Yan Zhenqinga, slavného kaligrafa z dynastie Tang, požadovalo zastavení prodeje a zničení publikace, kterou vydavatelství neoprávněně reprodukovalo a prodávalo, na základě porušení vlastnických práv (práva na využití zisku). Předchozí vlastník “Jianzhong Jishu”, A, dal v raném období Showa (1926-1989) fotografu B povolení k vytvoření a distribuci kopie. Později muzeum převzalo “Jianzhong Jishu” od A. Vydavatelství získalo fotografické desky od dědiců B v roce Showa 43 (1968) a využilo je k vydání “Výběr čínských a japonských inkoustových pokladů, svazek 24: Kaligrafie Yan Zhenqing a Wang Shu Linshu” dne 30. srpna roku Showa 55 (1980).

Na to muzeum tvrdilo, že má vlastnická práva na “Jianzhong Jishu” a požadovalo zastavení prodeje a zničení publikace od vydavatelství, protože to bylo provedeno bez povolení a porušilo vlastnická práva (práva na využití zisku). Samozřejmě v tomto případě autorská práva již vypršela.

Tento spor se dostal až k Nejvyššímu soudu, který rozhodl:

“Originální umělecké dílo je hmotným objektem, ale zároveň je také inkarnací nehmotného uměleckého díla. Vlastnická práva jsou práva na hmotný objekt, takže vlastnická práva na originální umělecké dílo jsou omezena na exkluzivní kontrolu nad hmotným aspektem tohoto díla a nemají schopnost přímo a exkluzivně ovládat nehmotné umělecké dílo. Exkluzivní kontrola nad uměleckým dílem je výhradně v rukou autora během doby ochrany autorských práv.”

Nejvyšší soud, 20. ledna 1984 (1984)

Nejvyšší soud tedy prohlásil, že exkluzivní kontrola se nevztahuje na nehmotné umělecké dílo, a proto nemůže být prodej publikace zastaven na základě vlastnických práv, a zamítl odvolání muzea. Jinými slovy, vlastnictví, které je právem na kontrolu nad hmotným objektem podle občanského zákoníku, může exkluzivně ovládat hmotný aspekt, ale právo na kontrolu nad nehmotným aspektem je duševním vlastnictvím.

Rovněž v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl, že “po vypršení autorských práv, práva na reprodukci díla, která měl autor, se nevrací vlastníkovi, ale dílo se stává veřejným majetkem (public domain), a kdokoli ho může volně využívat, pokud to nenarušuje osobní zájmy autora”.

Případ javorového stromu

Po výše uvedeném rozhodnutí Nejvyššího soudu existuje případ javorového stromu. Žalobce vlastnil pozemek v prefektuře Nagano, na kterém rostl javorový strom vysoký 15 metrů, jehož krása byla prezentována v médiích a stal se tak slavným. Když začalo přicházet mnoho turistů a kořeny javorového stromu byly poškozovány například šlapáním, žalobce umístil ceduli s nápisem: “Fotografování a používání obrazu javorového stromu je povoleno pouze pro osobní potěšení, jinak je nutné získat povolení od vlastníka”.

Na druhé straně, fotograf, který fotografoval javor před umístěním této cedule, vydal knihu s fotografiemi javorového stromu prostřednictvím nakladatelství. Proto žalobce podal žalobu na zastavení vydání knihy a na náhradu škody, tvrdíc, že bylo porušeno jeho vlastnické právo k javorovému stromu. V tomto případě byla žádost o zastavení zamítnuta a nebylo uznáno ani nezákonné jednání.

Soud rozhodl, že

“Vlastnické právo je právo, které má hmotnou věc jako svůj objekt, takže obsah vlastnického práva k danému javoru spočívá v exkluzivní schopnosti ovládat daný javor jako hmotnou věc, a nezahrnuje exkluzivní schopnost reprodukovat fotografie daného javoru nebo vydávat knihy s reprodukcemi. Dokonce i když třetí strana reprodukuje fotografie daného javoru nebo vydá a prodá knihy s reprodukcemi, nelze tvrdit, že byla porušena exkluzivní schopnost ovládat daný javor jako hmotnou věc. Proto nelze tvrdit, že vydáním a prodejem dané knihy bylo porušeno vlastnické právo žalobce k danému javoru.”

Soudní rozhodnutí Tokijského okresního soudu ze dne 3. července 2002 (2002)

a zamítl žádost o zastavení a neuznal ani nezákonné jednání. To lze považovat za následování výše uvedeného precedentu Nejvyššího soudu.

V rozhodnutí je nakonec uvedeno, že

“Pokud žalobce obává zhoršení prostředí pro růst daného javoru na daném pozemku a chce zabránit činnosti třetích stran, která by mohla mít negativní vliv na růst daného javoru, může dosáhnout svého cíle ochrany daného javoru prostřednictvím výkonu vlastnického práva k danému pozemku. Jak již bylo uvedeno, žalobce již veřejně oznámil, že při vstupu na daný pozemek nesmí být prováděny činnosti, které by mohly mít negativní vliv na růst daného javoru, a nesmí být bez povolení fotografován daný javor pro komerční účely. Pokud třetí strana vstoupí na daný pozemek v rozporu s tímto úmyslem, žalobce může takový vstup odstranit a na třetí straně může být uznáno nezákonné jednání. Navíc, pokud na daném pozemku umístí plot, který neničí estetický vzhled, může dosáhnout svého cíle spolehlivěji.”


Tamtéž

a upozorňuje na to.

Shrnutí

Říci, že je nemožné regulovat fotografování cizího majetku a zveřejňování těchto fotografií na základě vlastnických práv, by bylo nesprávné. Nicméně, v závislosti na způsobu jednání, není vyloučeno, že by mohlo dojít k nezákonnému jednání. Například, pokud někdo bez povolení vstoupí a fotí v budově, kterou vlastník spravuje, může být dotyčný odpovědný za nezákonné jednání.

Pokud chcete získat informace z tohoto článku ve formě videa, podívejte se na video na našem YouTube kanálu.

https://youtu.be/GGARyOXU-10[ja]

Managing Attorney: Toki Kawase

The Editor in Chief: Managing Attorney: Toki Kawase

An expert in IT-related legal affairs in Japan who established MONOLITH LAW OFFICE and serves as its managing attorney. Formerly an IT engineer, he has been involved in the management of IT companies. Served as legal counsel to more than 100 companies, ranging from top-tier organizations to seed-stage Startups.

Zpět na začátek