MONOLITH LAW OFFICE+81-3-6262-3248Všední dny 10:00-18:00 JST [English Only]

MONOLITH LAW MAGAZINE

Internet

Odstranění článků o zatčení a 'Právo být zapomenut' a 'Zájem o nebránění rehabilitaci

Internet

Odstranění článků o zatčení a 'Právo být zapomenut' a 'Zájem o nebránění rehabilitaci

Informace o vás, které nechcete, aby byly známy okolí, se objevují při vyhledávání na internetu. Zejména pokud se vaše záznamy o zatčení nebo trestní minulost dostanou k lidem kolem vás, může to pro vás znamenat velkou nevýhodu.

Právo být zapomenut, které bylo přijato v EU, se stává častým tématem v novinách a zprávách. Je možné toto právo využít k odstranění článků, které vám přinášejí nevýhody?

Zde vysvětlíme rozdíly mezi “právem být zapomenut” a dosud používaným “zájmem o nebránění rehabilitaci”, a také se podíváme na budoucí výhledy.

“Právo být zapomenut”

Na internetu, kde se každou chvíli hromadí obrovské množství informací, se role vyhledávačů stává stále důležitější, ať už jde o odesílání nebo prohlížení informací.

Evropský soudní dvůr v roce 2014 (Gregorian calendar year) uznal “právo být zapomenut” (right to be forgotten) občanů EU a na jeho základě požadoval, aby Google odstranil z výsledků vyhledávání právně zveřejněné informace a dluhy.

Evropský soudní dvůr uvedl, že subjekt dat může požadovat odstranění, pokud jsou data “v souvislosti s účelem zpracování nevhodná, nepodstatná nebo nadměrná”, a že vyhledávače mohou požadovat odstranění odkazů na webové stránky, “pokud se původně legální data stala nepotřebná”. Toto “právo být zapomenut” vzbudilo v Japonsku velký zájem.

Podrobnější informace o případech, kdy je možné odstranit výsledky vyhledávání Google, najdete v následujícím článku.

https://monolith.law/reputation/delete-google-search[ja]

Muž, který byl odsouzen k pokutě 500 000 jenů za porušení “Japonského zákona o zákazu dětské prostituce a dětské pornografie”, požadoval, aby Google po uplynutí více než tří let od incidentu odstranil z výsledků vyhledávání informace o jeho zatčení, které se zobrazovaly při vyhledávání jeho jména a prefektury. Toto bylo uznáno v červnu 2015 (Gregorian calendar year).

V prosinci 2015 (Gregorian calendar year) Saitama District Court schválil předběžné opatření na zrušení tohoto rozhodnutí a znovu nařídil Google, aby informace odstranil.

Toto rozhodnutí, které bylo v Japonsku prvním, které se odvolávalo na “právo být zapomenut”, přitahovalo velkou pozornost.

V tomto rozhodnutí bylo uznáno odstranění výsledků vyhledávání po více než třech letech od zatčení a výkonu pokuty za dětskou prostituci, ale

I když byl zločinec jednou zatčen a jeho zločin byl oznámen veřejnosti, má právo na respektování svého soukromého života jako právo na osobnost a má zájem na tom, aby nebyl bráněn v nápravě. V závislosti na povaze zločinu by měl mít po určité době “právo být zapomenut” na svůj minulý zločin společností.

Rozhodnutí Saitama District Court, 22. prosince 2015 (Gregorian calendar year)

To je uvedeno.

Pokud se domníváme, že samotný návrat do společnosti jako občan po odsouzení nebo po odpykání trestu a život v klidu je náprava, pak by se mohlo říci, že zobrazení záznamu o zatčení u lidí, kteří nepáchali zločin po určité době, může velmi narušit “zájem o nenarušení nápravy”.

“Prospěch, který není překážkou obnově” nebo “Právo být zapomenut”

Dosud byly články týkající se těchto trestných činů posuzovány z hlediska toho, zda porušují “prospěch, který není překážkou obnově” nově vytvářeného sociálního života subjektu. Porovnávali jsme “právní prospěch z nezveřejnění skutečností týkajících se předchozích trestů” a “nutnost zveřejnit skutečnosti týkající se předchozích trestů pomocí skutečného jména v díle”. Pokud byl první z nich nadřazený, zveřejnění předchozích trestů bylo považováno za nezákonné v rámci srovnávacího hodnocení (Nejvyšší soud, 8. února 1994 (rok 1994 podle gregoriánského kalendáře), rozhodnutí ve věci “Non-fiction ‘Reversal'”).

Avšak toto rozhodnutí Saitama District Court pokročilo o krok dále od “prospěchu, který není překážkou obnově”, který ukázal výše uvedený rozhodnutí Nejvyššího soudu, a přijal koncept “práva být zapomenut”, což přitáhlo pozornost.

Pokud shrneme kritéria, která Saitama District Court ukázal, dostaneme následující:

  1. Osoba, o které bylo hlášeno, že byla zatčena, má také “prospěch, který není překážkou obnově”.
  2. Po určité době má právo být zapomenut na minulé trestné činy společností.
  3. Pokud jsou informace o zatčení zobrazeny na internetu, mělo by se zvážit, zda je třeba odstranit výsledky vyhledávání, s ohledem na to, že je obtížné vymazat informace a vést klidný život.
  4. Muž má riziko, že jeho záznam o zatčení bude snadno prohlížen, a jeho nevýhody jsou obtížně obnovitelné a závažné.

Odmítnutí “práva být zapomenut”?


Jaký bude soudní verdikt?

Na to odpověděl v červenci 2016 Tokijský vrchní soud v rámci konzervativního odvolacího řízení:

“Existují případy, kdy je možné na základě práva na soukromí požadovat, aby určité výsledky vyhledávání nebyly na internetu viditelné, ale:

1. Historie zatčení za zločiny proti dětem se týká veřejného zájmu

2. I při zohlednění uplynulého času, veřejný zájem o informace o zatčení nezanikl

Rozhodnutí Tokijského vrchního soudu ze dne 12. července 2016

Na základě toho, že “dětská prostituce je pro rodiče závažnou obavou a i když od incidentu uplynulo asi pět let, veřejný zájem nezanikl”, zrušil rozhodnutí Saitamského okresního soudu, který uznal “právo být zapomenut” a povolil jeho smazání, a zamítl návrh muže.

Co se týče “práva být zapomenut”, rozhodl, že “není právně stanoveno a požadavek na smazání na základě tohoto práva se neliší od tradičního požadavku na smazání na základě práva na soukromí”.

V té době se stalo tématem diskuse, že “Tokijský vrchní soud popřel ‘právo být zapomenut'”, jak bylo hlášeno v novinách a jiných médiích.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu

V lednu 2017 Nejvyšší soud v případě dovolání proti rozhodnutí Tokijského vrchního soudu uznal, že “zájem na tom, aby se nezveřejňovaly skutečnosti patřící k osobnímu soukromí, by měl být předmětem právní ochrany” a dále uvedl následující rozhodnutí:

Zda je činnost poskytování informací, jako je URL webové stránky obsahující články atd., které zahrnují skutečnosti patřící k soukromí, jako součást výsledků vyhledávání nezákonná, by mělo být rozhodnuto na základě porovnání a hodnocení různých okolností týkajících se důvodů pro poskytování těchto informací jako výsledků vyhledávání a právních zájmů na nezveřejnění těchto skutečností. Tyto okolnosti zahrnují povahu a obsah dané skutečnosti, rozsah, v němž je skutečnost patřící k soukromí předávána poskytnutím těchto informací, míru konkrétní škody, kterou osoba utrpí, sociální postavení a vliv této osoby, účel a význam článků atd., sociální situace v době publikace článků atd. a její následné změny, a nutnost uvést danou skutečnost v článcích atd. Pokud je zřejmé, že právní zájem na nezveřejnění dané skutečnosti převažuje, je přiměřené chápat, že lze požadovat, aby provozovatel vyhledávače odstranil tyto informace z výsledků vyhledávání.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017

Nejvyšší soud stanovil výše uvedený standard rozhodování a v tomto případě uvedl, že “dětská prostituce je považována za sexuální vykořisťování a sexuální zneužívání dětí, je silně odsuzována společností a je zakázána trestními sankcemi, a proto lze říci, že je stále záležitostí veřejného zájmu”. Dále uvedl, že “výsledky vyhledávání v tomto případě jsou částí výsledků vyhledávání, když jsou jako podmínky uvedeny název prefektury, ve které žalobce žije, a jeho jméno, a proto lze říci, že rozsah, v němž je tato skutečnost předávána, je do určité míry omezen”. Z toho důvodu soud neshledal, že “je zřejmé, že právní zájem na nezveřejnění skutečnosti převažuje”, a nepřiznal požadavek na odstranění výsledků vyhledávání.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu je založeno na rámci, který zvažuje různé okolnosti, jak je uvedeno níže, a nakonec rozhoduje na základě porovnání a hodnocení, tj. “který důvod je silnější, důvod pro smazání (právní zájem na nezveřejnění dané skutečnosti) nebo důvod pro nesmazání (důvod pro poskytnutí daných informací jako výsledků vyhledávání)”.

Okolnosti, které tvoří základ právního zájmu na nezveřejnění dané skutečnosti

  • Rozsah, v němž je skutečnost patřící k soukromí předávána poskytnutím těchto informací
  • Míra konkrétní škody, kterou osoba utrpí poskytnutím těchto informací

Okolnosti, které mohou být v jednotlivých případech různé

  • Povaha a obsah dané skutečnosti
  • Sociální postavení a vliv dané osoby
  • Sociální situace v době publikace článků atd. a její následné změny

Okolnosti, které tvoří důvod pro poskytnutí daných informací jako výsledků vyhledávání

  • Účel a význam článků atd.
  • Nutnost uvést danou skutečnost v článcích atd.

Porovnávací měření a “právo být zapomenut”

Uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu stanovilo, že “v případě, kdy je zřejmé, že právní zájem na nezveřejnění daných skutečností převažuje”, je možné “požadovat odstranění daných URL a podobných informací z výsledků vyhledávání”. Kritérium porovnávacího měření bylo stanoveno “zřetelně” a přísně, avšak byly jasně definovány podmínky pro odstranění článků.

Dále se uvádí, že odstranění z výsledků vyhledávání je chápáno v rámci obecného práva na soukromí a “právo být zapomenut” nebylo vůbec zmíněno.

Avšak, domníváme se, že toto neznamená popření “práva být zapomenut”. Při rozhodnutí Tokijského vrchního soudu byly zveřejněny zprávy, že “právo být zapomenut” bylo popřeno, ale to jen znamená, že je možné rozhodnout na základě porovnávacího měření podle stávajících kritérií, aniž by bylo nutné zavádět nový koncept. Proto se domníváme, že “právo být zapomenut” nebylo záměrně zmíněno.

Odstranění článků o trestné činnosti

Odstranění článků o trestné činnosti je složitý problém. Na jedné straně, na rozdíl od případů, kdy se jedná o poškození pověsti nebo pomluvu, články o trestné činnosti jsou pravdivé. Protože článek je pravdivý, pokud požadujeme jeho odstranění, nevyhnutelně se dostáváme do konfliktu s “svobodou tisku”.

V případech, kdy bylo tiskem a distribucí publikace zakázáno soudním předběžným opatřením a bylo diskutováno, zda je toto nelegální, Nejvyšší soud prohlásil,

“Osoba, jejíž čest, která je objektivním hodnocením společnosti její charakter, ctnosti, pověst, kredit atd., byla nelegálně porušena, může na základě svého práva na čest jako osobnostského práva požadovat, aby pachatel odstranil stávající porušení a zabránil budoucímu porušení. To je správné pochopení.”

Nejvyšší soud, rozhodnutí ze dne 11. června 1986 (1986)

Existuje takové rozhodnutí.

V tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu je uvedeno, že pro uznání zákazu musí být “obsah projevu nepravdivý a zjevně neslouží výhradně veřejnému zájmu, a navíc existuje riziko, že oběť utrpí značné a těžko obnovitelné škody”.

Takže v případě článků o zatčení, jako je případ Saitama District Court, protože článek je pravdivý, nesplňuje požadavek “obsah projevu je nepravdivý”, a pokud je to zpravodajství od médií jako jsou noviny, “výhradně ve veřejném zájmu” je také uznáno. Proto Saitama District Court možná považovalo za nutné přijmout jinou právní strukturu a možná přišlo s “právem být zapomenuto”.

Samozřejmě, to neznamená, že nemůže být odstraněno, protože je to pravda. Existují případy, kdy došlo k úniku osobních údajů nebo k tzv. pomstě pornografii. Odstranění článků o minulých trestných činech je považováno pouze za součást obecného práva na soukromí.

https://monolith.law/reputation/delete-arrest-history[ja]

Shrnutí

V rozhodnutí Nejvyššího soudu se neobjevuje výraz “právo být zapomenut”, ale myšlenka “práva být zapomenut” se objevila díky širokému rozšíření internetu. V současné době, kdy je celková situace kolem tohoto ještě stále proměnlivá, lze předpokládat, že současný stav nevyžaduje rozhodnutí a může být ponechán pro budoucí posouzení.

V budoucnu se očekává, že se budou hromadit rozhodnutí o žádostech o odstranění z výsledků vyhledávání podle srovnávacího posouzení Nejvyššího soudu. Zejména prvek “uplynutí času”, tedy otázka, po jaké době se osobní údaje již nemohou považovat za “záležitosti veřejného zájmu”, by mohl být v budoucích precedenčních případech důležitý.

Managing Attorney: Toki Kawase

The Editor in Chief: Managing Attorney: Toki Kawase

An expert in IT-related legal affairs in Japan who established MONOLITH LAW OFFICE and serves as its managing attorney. Formerly an IT engineer, he has been involved in the management of IT companies. Served as legal counsel to more than 100 companies, ranging from top-tier organizations to seed-stage Startups.

Zpět na začátek