Je možné požadovat odhalení informací o odesílateli pouze s e-mailovou adresou? Vysvětlení v případě, kdy jméno není známo
Pokud jste na internetu byli vystaveni pomluvám, je možné podle Japonského zákona o omezení odpovědnosti poskytovatelů služeb (Provider Liability Limitation Act) požádat o zveřejnění informací o odesílateli (pachateli). Pokud je žádost o zveřejnění informací schválena, obecně se zveřejní jméno, adresa, telefonní číslo a IP adresa.
Však v některých případech může být zveřejněna pouze e-mailová adresa. Konkrétně se jedná o případy, kdy při registraci členství pro vytvoření webové stránky nejsou poskytnuty osobní údaje, jako je jméno, ale je poskytnuta e-mailová adresa. V takovém případě, je e-mailová adresa považována za “informace o odesílateli” podle Japonského zákona o omezení odpovědnosti poskytovatelů služeb?
Tuto otázku vysvětlíme na základě rozhodnutí Japonského Nejvyššího soudu pro duševní vlastnictví (Intellectual Property High Court) z března 2021, které rozhodlo, že “se to týká”.
Zákon o omezení odpovědnosti poskytovatelů
Zákon o omezení odpovědnosti poskytovatelů (oficiální název: Zákon o omezení odpovědnosti za škodu poskytovatelům určitých telekomunikačních služeb a o zveřejnění informací o odesílateli) je zákon, který stanovuje odpovědnost poskytovatelů a správců diskusních fór v případě problémů, jako je pomluva nebo porušení autorských práv na internetu. Tento zákon stanovuje, že poskytovatelé služeb mají právo odstranit škodlivé příspěvky, které porušují zákony nebo různá práva na internetových službách pod jejich správou, a také stanovuje rozsah odpovědnosti za správu těchto příspěvků.
https://monolith.law/reputation/provider-liability-limitation-law[ja]
Odesílatel
V článku 2, odstavec 4 Zákona o omezení odpovědnosti poskytovatelů je “odesílatel” definován následovně:
Článek 2 Zákona o omezení odpovědnosti poskytovatelů (Definice)
4 Odesílatel: Osoba, která zaznamenává informace na záznamové médium určitého telekomunikačního zařízení používaného poskytovatelem určitých telekomunikačních služeb (omezeno na případy, kdy jsou informace zaznamenané na daném záznamovém médiu odesílány nespecifikovaným osobám), nebo osoba, která zadává informace do odesílacího zařízení daného určitého telekomunikačního zařízení (omezeno na případy, kdy jsou informace zadávané do daného odesílacího zařízení odesílány nespecifikovaným osobám).
Jinými slovy, “odesílatel” je osoba, která na internetu publikuje příspěvky, které mohou být považovány za pomluvu, nebo osoba, která publikuje příspěvky porušující autorská práva.
Informace o odesílateli
V článku 4, odstavec 1 Zákona o omezení odpovědnosti poskytovatelů má osoba, jejíž práva byla porušena prostřednictvím distribuce informací na webových stránkách atd., právo požádat poskytovatele atd. o zveřejnění informací o odesílateli, který porušil její práva. “Informace o odesílateli”, jak je definováno v článku 3 nařízení Ministerstva pro všeobecné záležitosti (Nařízení o stanovení informací o odesílateli podle článku 4, odstavec 1 Zákona o omezení odpovědnosti poskytovatelů), zahrnuje následující:
- Jméno nebo název odesílatele nebo jiné osoby související s odesíláním porušujících informací
- Adresa odesílatele nebo jiné osoby související s odesíláním porušujících informací
- Telefonní číslo odesílatele (přidáno nařízením ze dne 31. srpna 2020)
- E-mailová adresa odesílatele
- IP adresa a port související s porušujícími informacemi
- Identifikační kód uživatele internetové služby z mobilního telefonu nebo PHS terminálu související s porušujícími informacemi
- Identifikační číslo SIM karty související s porušujícími informacemi
- Datum a čas (časová značka), kdy byly porušující informace odeslány z zařízení uvedených v bodech 5 až 7 na zařízení používané poskytovatelem služby související s oznámením
Jméno a adresa jsou samozřejmě zahrnuty, ale také e-mailová adresa je zahrnuta v informacích o odesílateli.
https://monolith.law/reputation/disclosure-of-the-senders-information[ja]
Konzultace názorů
Aby se zabránilo neoprávněnému poškození soukromí odesílatele atd., Zákon o omezení odpovědnosti poskytovatelů stanovuje, že když poskytovatelé atd. obdrží žádost o zveřejnění informací o odesílateli, musí se poradit s odesílatelem o tom, zda informace zveřejnit.
Článek 4, odstavec 2 Zákona o omezení odpovědnosti poskytovatelů
Když poskytovatel služby související s oznámením obdrží žádost o zveřejnění podle předchozího odstavce, musí, pokud není možné se spojit s odesílatelem porušujících informací souvisejících s žádostí o zveřejnění nebo pokud existují zvláštní okolnosti, konzultovat názor daného odesílatele na to, zda informace zveřejnit.
Odesílatel má v tomto okamžiku možnost vyjádřit svůj názor na zveřejnění.
Průběh soudního řízení
Žalobce, který distribuuje e-mailový newsletter na své webové stránce, tvrdil, že obsah jeho newsletteru byl zkopírován a bez jeho svolení zveřejněn na stránce. Proto požadoval od žalovaného, společnosti Cyber Agent, Inc., aby na základě japonského zákona o omezení odpovědnosti poskytovatelů služeb (Provider Liability Limitation Act), poskytl informace, které byly zaregistrovány při vytváření stránky osobou (dále jen “X”).
Přehled případu
Obžalovaný je právnická osoba provozující mediální podnikání, jako jsou blogy a další média prostřednictvím internetu. Vlastní doménu “amebaownd.com” a poskytuje službu “Ameba Ownd”, která umožňuje komukoli vytvořit webové stránky a další média zdarma.
Na tuto službu Ameba Ownd se registrovala osoba X s neznámým jménem jako člen, který může využívat služby, a založila webové stránky.
Avšak články publikované na těchto webových stránkách byly kopiemi e-mailových bulletinů vytvořených žalobcem, které osoba X s neznámým jménem zveřejnila tak, aby je mohla prohlížet nespecifikovaná skupina lidí. Žalobce tvrdil, že byla porušena autorská práva (právo na kopírování, právo na veřejné sdílení) a požadoval zveřejnění informací o odesílateli. Množství bylo obrovské, pokud by bylo vytisknuto na papír formátu A4, dosáhlo by to 688 stran.
Hlavním bodem sporu bylo, zda e-mailová adresa použitá při registraci člena pro vytvoření webových stránek (e-mailová adresa v případě, kdy nebyly poskytnuty osobní údaje jako jméno atd. při registraci, ale byla poskytnuta e-mailová adresa) odpovídá informacím o odesílateli, předpokládá se, že e-mailová adresa může být informací o odesílateli, jak je uvedeno v nařízení ministerstva vnitra č. 3.
První instance zamítla žádost o zveřejnění
První instance uvedla, že účelem explicitního uvedení termínu “odesílatel” v článku 2 odstavec 4 japonského zákona o omezení odpovědnosti poskytovatelů (Provider Liability Limitation Act) je jasně definovat ty, kteří umístili informace porušující práva jiných osob do oběhu. Také uvedla, že termín “odesílatel” v kontextu “e-mailové adresy odesílatele” podle nařízení Ministerstva všeobecných záležitostí č. 3, které bylo vydáno na základě článku 4 odstavec 1, je omezen pouze na osobu, která zaznamenala informace na záznamové médium nebo vložila informace do odesílacího zařízení. Pokud nejsou poskytnuty osobní údaje, jako je jméno, které byly poskytnuty při registraci, ale jsou poskytnuty pouze e-mailové adresy, zůstává rozumná pochybnost, zda registrant skutečně poskytl svou e-mailovou adresu. Proto je obtížné uznat, že registrovaná e-mailová adresa patří dané osobě, a v tomto případě byla e-mailová adresa považována za nespadající do kategorie “informace o odesílateli”, a žádost o zveřejnění byla zamítnuta.
Soud uvedl, že podle podmínek použití této služby nesmí členové uvádět nepravdivé informace v registračních údajích, které nastaví při používání této služby. Nicméně, neexistuje žádná klauzule stanovující metodu pro ověření, zda obsah registračních informací odpovídá informacím daného člena. Naopak, existuje ustanovení, které umožňuje žalovanému přijmout opatření, jako je pozastavení používání této služby, pokud se zjistí, že v registračních informacích jsou nepravdivé údaje nebo pokud se zjistí, že registrovaná e-mailová adresa nefunguje. Na základě toho soud konstatoval, že existuje riziko, že členové nebo ti, kteří se chtějí zaregistrovat, mohou zaregistrovat informace jiných osob nebo fiktivní informace.
Dále soud uvedl, že vzhledem k tomu, že na tomto webu byly bez povolení zveřejněny téměř všechny e-mailové zpravodaje vytvořené žalobcem po jeho založení, lze předpokládat, že tento web byl založen pro takové nezákonné činnosti. Proto je těžké popřít možnost, že registrant tohoto webu zaregistroval e-mailovou adresu jiné osoby nebo fiktivní e-mailovou adresu při jeho založení.
Může se jednat o rozhodnutí, že informace mohou být zveřejněny pouze v případě, kdy je jasně uznáno, že je odesílatel bez rozumné pochybnosti. Soud uvedl,
Žalobce tvrdí, že pokud by se požadovalo, aby “odesílatel” byl přesně autorem příspěvku, protože poskytovatelé internetu atd. nemohou znát autora, “e-mailová adresa odesílatele” by téměř nikdy nemohla být zveřejněna podle zákona. Žalobce tvrdí, že termín “odesílatel” by měl zahrnovat nejen přesného odesílatele, ale také ty, kteří pravděpodobně jsou odesílateli.
Význam “e-mailové adresy odesílatele” podle nařízení č. 3 je však, jak bylo uvedeno výše, a vzhledem k povaze věci, i když se vezme v úvahu výše uvedené tvrzení žalobce, neexistuje žádný rozumný důvod pro přijetí interpretace, která by se odchýlila od článku 2 odstavec 4 zákona. Tvrzení žalobce je třeba považovat za jeho vlastní názor a nemělo by být přijato.
Rozsudek Okresního soudu v Tokiu ze dne 25. června 2020 (rok 2020)
a nesouhlasil s tvrzením žalobce, že termín “odesílatel” by měl zahrnovat nejen přesného odesílatele, ale také ty, kteří pravděpodobně jsou odesílateli, a označil ho za “vlastní názor”.
Navíc soud na tvrzení žalobce, že žalovaný konzultoval s registrantem tohoto případu a pokud by registrant neměl žádné podezření, očekávalo by se, že by se takové okolnosti objevily jako výsledek této konzultace, ale takové okolnosti se vůbec neobjevily, nereagoval.
Odvolací soud přišel s opačným rozhodnutím
Žalobce se odvolal proti rozhodnutí soudu první instance, ale odvolací soud rozhodl, že e-mailová adresa použitá při registraci členů při zřizování webové stránky je “informací o odesílateli” a nařídil společnosti CyberAgent, aby tuto informaci zveřejnila.
Odvolací soud poukázal na postup, který vyžaduje, aby se při žádosti o registraci do členské služby zadaly informace, jako je e-mailová adresa, volitelné heslo, datum narození a pohlaví, a že žadatel o registraci zadá tuto informaci jako e-mailovou adresu, dokončí předběžnou registraci a klikne na URL uvedenou v e-mailu odeslaném od žalovaného pro dokončení registrace.
Dále, tato služba je taková, že ji nemůže využívat člen, který se zaregistroval, pokud nezadá heslo atd. nastavené při registraci, a žalovaný (obžalovaný v první instanci – CyberAgent) odeslal e-mail s názvem “Oznámení o dotazu na názor” na e-mailovou adresu této informace podle článku 4 odst. 2 japonského zákona o omezení odpovědnosti poskytovatelů (Provider Liability Limitation Act), ale neobdržel žádnou odpověď ani oznámení o chybě při odesílání, takže se předpokládá, že osoba, která provedla registraci do této členské služby, a uživatel této služby jsou obvykle stejná osoba.
Žalovaný tvrdil, že i kdyby byla e-mailová adresa skutečného žadatele o registraci zaregistrována v době zřízení této stránky, mohlo dojít k převodu ID a hesla atd. později, ale odvolací soud to považoval za pouhé abstraktní možnosti a neovlivnilo to jeho rozhodnutí založené na konkrétních okolnostech.
S ohledem na tyto body odvolací soud rozhodl, že
Je rozumné předpokládat, že osoba, která provedla registraci, člen a osoba, která přispěla, jsou všechny stejná osoba, a neexistují žádné důkazy, které by tento předpoklad vyvrátily.
Proto lze říci, že tato informace je e-mailová adresa osoby, která přispěla, a tato informace by měla být považována za “informaci o odesílateli” podle článku 4 odst. 1.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu pro duševní vlastnictví ze dne 11. března 2021 (rok 2021)
A nařídil zveřejnění informací o odesílateli, protože žalobce, který se odvolal, měl důvod požadovat zveřejnění těchto informací.
Navíc, žalovaný také tvrdil, že tato služba může být spravována nebo aktualizována více osobami, ale to je také pouze abstraktní možnost a neovlivňuje rozhodnutí založené na konkrétních okolnostech tohoto případu, a dokonce i kdyby žadatel o registraci přispěl společně s jinou osobou, to neznamená, že tato informace není “informací o odesílateli” podle článku 4 odst. 1 japonského zákona o omezení odpovědnosti poskytovatelů.
Shrnutí
Rozhodnutí Odvolacího soudu pro duševní vlastnictví, který je odvolacím soudem, bylo takové, že i v případě, kdy se při registraci členství pro vytvoření webové stránky neposkytují osobní údaje jako jméno atd., ale poskytuje se e-mailová adresa, e-mailová adresa odpovídá “informacím o odesílateli” podle japonského zákona o omezení odpovědnosti poskytovatelů (Provider Liability Limitation Act).
I přes uznání zhruba stejných okolností se rozhodnutí lišilo mezi prvním a odvolacím soudem, což byl zajímavý případ, ale odvolací soud ukázal rozhodnutí na základě konkrétnějších okolností, a je možné, že to bude užitečné pro budoucí podobné případy.
Úvod do opatření naší kanceláře
Právnická kancelář Monolis je právnická kancelář s vysokou odborností v oblasti IT, zejména internetu a práva. V posledních letech informace o škodách způsobených šířením pověstí a pomluv na internetu způsobují vážné škody jako “digitální tetování”. Naše kancelář poskytuje řešení pro opatření proti “digitálnímu tetování”. Podrobnosti jsou uvedeny v následujícím článku.
Category: Internet
