Případy, kdy je uznáno porušení práva na publicitu a kdy není

Jména a podoby slavných osob mají sílu přitahovat zákazníky, a tedy představují určitý ekonomický prospěch nebo hodnotu. Právo výlučně ovládat ekonomický prospěch nebo hodnotu vyplývající z jména nebo podoby slavné osoby (tj. zabránit jejich použití třetími stranami bez svolení) se nazývá právo na publicitu.

Termín právo na publicitu není právním termínem, ale je to relativně nové právo, které bylo postupně uznáváno a objasňováno prostřednictvím soudních rozhodnutí. Dne 2. února 2012 (2. února 2012) bylo vynesen nejvyšší soudní rozsudek v případě “Pink Lady”, který byl pozorován jako precedent pro význam práva na publicitu a kritéria pro jeho porušení.

Zde vysvětlíme, za jakých okolností je uznáno porušení práva na publicitu a za jakých okolností není, na základě soudních příkladů.

Soudní případ “Pink Lady”

“Pink Lady” případ se týkal knihy, která popisovala dietní metodu pomocí cvičení napodobující choreografii písní skupiny Pink Lady. Ve knize bylo bez povolení zveřejněno 14 fotografií, což skupina Pink Lady považovala za nezákonné jednání porušující jejich právo na publicitu. Skupina proto požadovala od vydavatele, který knihu vydal, náhradu škody.

Tento případ se dostal až k Nejvyššímu soudu, ale 2. února 2012 (rok 24 Heisei) Nejvyšší soud rozhodl, že i když právo na publicitu by mělo být právně chráněno za určitých podmínek, neoprávněné zveřejnění fotografií v tomto případě sloužilo k doplnění obsahu článku a nebylo zaměřeno výhradně na využití atraktivity skupiny Pink Lady pro zákazníky. Soud tedy odmítl odvolání a rozhodl, že nárok na náhradu škody není uznán.

Význam práva na publicitu a kritéria porušení

První rozhodnutí Nejvyššího soudu o právu na publicitu uvedlo, že “jména a portréty lidí mohou mít schopnost přitahovat zákazníky a podporovat prodej zboží, a právo na výhradní využití této atraktivity (právo na publicitu) je založeno na komerční hodnotě portrétu samotného a může být považováno za součást práv vyplývajících z osobnosti.”

Co se týče kritérií porušení, soud uvedl, že “osoby, jejichž portréty mají schopnost přitahovat zákazníky, mohou být vystaveny pozornosti veřejnosti a jejich portréty mohou být použity v zpravodajství, komentářích, tvořivých dílech atd., a v některých případech by mělo být takové použití tolerováno jako legitimní vyjádření.” Soud uvedl tři příklady situací, kdy by mohlo dojít k nezákonnému jednání:

• Použití portrétu jako samostatného objektu obdivu v zboží atd.
• Připevnění portrétu k zboží atd. za účelem odlišení zboží
• Použití portrétu jako reklamy na zboží atd.

Od té doby se na základě tohoto precedentu rozhoduje o porušení práva na publicitu.

https://monolith.law/reputation/publicityrights[ja]

Soudní případ „Arashi“ a „KAT-TUN“

Členové populárních skupin „Arashi“ a „KAT-TUN“ se domáhali náhrady škody a zákazu publikace a prodeje 12 knih (9 individuálních a 3 skupinových fotografií), které podle nich porušovaly jejich právo na publicitu.

Hlavními body sporu byly „existence porušení práva na publicitu“, „výše utrpěné škody“ a „možnost požadovat zákaz a zničení“.

Existence porušení práva na publicitu

Soud podrobně prozkoumal všechny 12 knih a konstatoval, že „většina stránek obsahuje pouze fotografie nebo krátké popisky vedle fotografií. Každá kapitola začíná úvodem s nadpisem, ale jeho význam je omezen na úvod do kapitoly s fotografiemi.“ Soud dále uvedl, že „i když některé sloupky obsahují relativně souvislé texty, neexistuje žádná zvláštní souvislost mezi konkrétním obsahem a publikovanými fotografiemi. Vzhledem k počtu fotografií a způsobu jejich prezentace nelze sloupky považovat za samostatně významné.“ Soud tedy dospěl k závěru, že všechny knihy měly za cíl prezentovat fotografie jako objekt obdivu, což je v souladu s případem „Pink Lady“, kde bylo uznáno porušení práva na publicitu.

Výše utrpěné škody

Soud uznal, že škoda, kterou utrpěli, odpovídá částce, kterou by obvykle obdrželi za povolení použití jejich fotografií v knihách. Tato částka byla stanovena na 10 % z ceny každé knihy vynásobené počtem vydání. Soud tedy uznal, že tato částka představuje škodu, kterou utrpěli.

Takže například žalobce A, který byl zobrazen v knize ① (28 000 kopií) a v knize ⑥ (39 000 kopií) spolu s dalšími čtyřmi členy skupiny, utrpěl škodu ve výši:

1 300 Kč × 10 % × 28 000 kopií = 3 640 000 Kč

1 300 Kč × 10 % × 39 000 kopií ÷ 5 = 1 014 000 Kč

Spolu s náklady na právní zastoupení ve výši 465 400 Kč byla uznána celková škoda ve výši 5 119 400 Kč.

Soud takto vypočítal škodu a nařídil vydavateli, aby zaplatil celkem přibližně 54 milionů korun devíti členům skupiny (v té době).

Žádost o zákaz a zničení

Co se týče žádosti o zákaz publikace a prodeje 12 knih a jejich zničení, soud uvedl:

„Je možné předpokládat, že žalovaný bude nadále publikovat a prodávat tyto knihy nebo prodávat knihy, které vlastní.“

„Vzhledem k tomu, že právo na publicitu je součástí práv osobnosti, žalobci mohou požadovat, aby žalovaný zastavil nebo předcházel porušení jejich práva na publicitu tím, že zakáže publikaci a prodej knih a požádá o jejich zničení.“

Soud v Tokiu, rozhodnutí ze dne 26. dubna 2013 (Gregoriánský kalendář)

Soud tedy vydal přísný rozsudek, kterým uznal žádost o zákaz publikace a prodeje a o zničení knih.

Vydavatel se proti tomuto rozsudku odvolal, ale Odvolací soud pro duševní vlastnictví rozsudek potvrdil. Vydavatel se poté odvolal k Nejvyššímu soudu, který však odvolání zamítl a rozsudek tak nabyl právní moci.

Soudní případ „Ilustrace prsou“

Osm ženských celebrit podalo žalobu na vydavatelství, které publikovalo a prodávalo týdeník, jenž obsahoval články s obrázky, na kterých byly k fotografiím žalobkyň přidány ilustrace nahých prsou. Žalobkyně tvrdily, že tím byla porušena jejich práva na publicitu, osobnostní práva a osobnostní zájmy.

Sporný článek byl publikován na třech stránkách černobílé tiskové sekce časopisu pod titulky „Nepožádané hodnocení!!“ a „Fantazie o prsou v showbyznysu“. Článek pokračoval po těchto titulcích a obsahoval ilustrace nahých prsou, jména celebrit, odhadovanou velikost jejich prsou a hodnotící kritéria.

Porušení práva na publicitu

Soud uznal, že všechny žalobkyně byly v době, kdy byl časopis publikován a prodáván, známé celebrity s vlastní reputací a společenským hodnocením, které se objevily v fotografiích a televizních pořadech, a měly tak významnost potřebnou k tomu, aby se staly subjektem práva na publicitu.

V souvislosti s tímto článkem soud uvedl:

Ilustrace nahých prsou byly přidány a byly připojeny komentáře obsahující sexuální výrazy. Nešlo o to, aby se divák mohl kochat portrétem jako takovým, ale o to, aby si čtenář představil prsa nebo nahotu ženských celebrit, včetně žalobkyň. Navíc, tento článek byl publikován v černobílé sekci blízko konce 248stránkového časopisu a nebyl uveden na obálce. Portréty jednotlivých žalobkyň byly publikovány pouze jako jedna z devíti nebo deseti osob na stránce. Vzhledem k těmto okolnostem je těžké si představit, že by fanoušci žalobkyň koupili tento časopis, aby získali fotografie z tohoto článku. Takže použití portrétů žalobkyň v tomto článku bez jejich svolení nelze považovat za použití portrétu jako samostatného předmětu obdivu, ani za využití přitažlivosti portrétů žalobkyň pro přilákání zákazníků z jiných důvodů než je uvedený výše.

Verdikt tokijského okresního soudu ze dne 29. ledna 2015 (2015)

Soud tedy nepřiznal porušení práva na publicitu.

Jelikož se jednalo pouze o tři stránky z celkových 248 a fotografie byly malé, soud rozhodl, že nelze tvrdit, že se jedná o „použití portrétu jako samostatného předmětu obdivu“.

Výše škody

Žalobkyně tvrdily, že neoprávněné uveřejnění jejich jmen a portrétů v článku porušuje jejich právo na jméno, právo na portrét a právo na ctižádost, stejně jako jejich osobnostní zájmy v podobě ctižádosti. Soud však rozhodl:

Tento článek představuje neoprávněné porušení ctižádosti žalobkyň prostřednictvím urážlivého chování, které přesahuje hranice společensky přijatelné tolerance, a také představuje použití jmen a portrétů, které přesahuje hranice tolerance.

Verdikt tokijského okresního soudu ze dne 29. ledna 2015 (2015)

Soud nařídil vydavateli, aby každé z devíti žalobkyň zaplatil odškodné ve výši 750 000 jenů, náklady na právní zastoupení ve výši 50 000 jenů, celkem 800 000 jenů.

Tento případ ukazuje, že i když nebylo uznáno porušení práva na publicitu, je možné stíhat odpovědnost za porušení práva na portrét a ctižádost.

Shrnutí

“Právo na publicitu” je právo, které brání třetím stranám v neoprávněném využívání ekonomických výhod nebo hodnoty vycházející z jména nebo podoby slavné osoby. Toto právo bylo poprvé uznáno v rozhodnutí “Případ Pink Lady” v roce 2012 (rok 2012 podle gregoriánského kalendáře), což je relativně nové právo.

Většina dosavadních známých případů týkajících se práva na publicitu se týkala tištěných médií, ale s rostoucí poptávkou po internetových médiích je zajímavé sledovat, jaké budou další argumenty a rozhodnutí v této oblasti.

Pokud se obáváte, že by mohlo dojít k porušení vašeho “práva na publicitu”, doporučujeme se obrátit na právníka specializovaného na tuto problematiku.

https://monolith.law/reputation/publicity-right-on-things[ja]