Jaká jsou kritéria pro plagiátorství v akademických pracích? Vysvětlení na příkladech z judikatury

Je samozřejmé, že není povoleno odevzdávat texty, které jsou pouhým kopírováním a vkládáním textu jiných lidí, nebo které obsahují velkou část takovýchto částí, jako vlastní, ať už při publikování knihy nebo zveřejňování na internetu. Pokud nesplňujete požadavky na správné “citování”, může být považováno za “plagiátorství” a bude to považováno za vážné poškození.

Jak tedy rozhodneme, zda je disertační práce plagiátorství?

Zde vysvětlíme případy, kdy bylo plagiátorství “disertační práce” předmětem soudního sporu a bylo uznáno jako plagiátorství.

Případ uznání plagiátorství

Plaintiff, který zastával pozici docenta na Akademii věd na univerzitě a, tvrdil, že univerzita neměla objektivně racionální důvody pro jeho propuštění na základě obvinění z plagiátorství a dalších důvodů. Argumentoval, že takové jednání není považováno za přijatelné podle společenských norem. Proto požadoval potvrzení svého postavení jako zaměstnance na základě pracovní smlouvy a žádal o zaplacení nevyplacené mzdy.

Pozadí případu

Žalobce uzavřel 1. dubna 2000 pracovní smlouvu s žalovaným, školskou korporací, která provozuje univerzitu A, a nastoupil jako odborný lektor na fakultě C univerzity A. Dne 1. dubna 2002 se stal asistentem profesora na stejné fakultě a později se stal docentem na daném akademickém institutu. Jeho odbornou oblastí je management a specializuje se na strategii řízení. Žalobce v roce 2001 publikoval anglický článek s názvem “○○” (dále jen “Článek A”) v akademickém časopise “u”, který vydává fakulta C univerzity A, a při svém povýšení na asistenta profesora dne 1. dubna 2002 předložil Článek A jako svou povýšovací práci. Článek A byl také hlášen jako výsledek výzkumu projektu, který byl cílem grantu pro vědecký výzkum (tzv. “Kakenhi”) od Japonské společnosti pro podporu vědy v letech 2001 až 2002, a byl také zveřejněn v databázi grantových projektů Kakenhi.

Dále žalobce v roce 2003 publikoval v časopise “u” anglický článek s názvem “△△” (dále jen “Článek B”).

Průběh vedoucí k disciplinárnímu propuštění

Profesor D z Akademie věd na univerzitě a informoval žalobce v polovině dubna 2014, že obsah jeho práce A byl označen za podobný jiné práci na základě upozornění z vnějších zdrojů. Navíc, kolem poloviny května téhož roku, sdělil profesoru E, který je děkanem Akademie věd a vedoucím oddělení c na univerzitě a, a profesoru F, který je vedoucím studijního oddělení na oddělení c, že práce A je velmi podobná doktorské disertaci nazvané “□□” (dále jen “srovnávací práce A1”), kterou napsal americký výzkumník G v roce 1998 (1998), a že je podezřelá z plagiátorství. Také sdělil, že se zdá, že mezi postgraduálními studenty kolují zvěsti, že žalobce mohl také odcizit práci nazvanou “◎◎” (dále jen “srovnávací práce A2”), kterou stejný G publikoval v časopise v roce 2000 (2000).

Na základě toho profesor F provedl vyhledávání v akademickém vyhledávači literatury, aby zjistil, zda existuje podobnost mezi prací A a srovnávacími pracemi A1 a A2. Náhodou však narazil na podezření, že práce B, kterou napsal žalobce, může být podobná anglickému článku nazvanému “●●” (dále jen “srovnávací práce B”), který H a další autor (dále jen “H a spol.”) publikovali v časopise v roce 1999 (1999).

Výzkumný výbor, který byl zřízen na základě tohoto podezření, uvedl ve své zprávě ze dne 3. září 2014, že obě práce byly pravděpodobně vytvořeny na základě nezveřejněných rukopisů, které žalobce získal během svého studia na americké postgraduální škole. Konkrétně, práce A byla pravděpodobně vytvořena na základě nezveřejněného rukopisu, který G představil na vědecké konferenci v roce 1997 (dále jen “původní práce A”), a práce B byla pravděpodobně vytvořena na základě rukopisu, který H a spol. představili na vědecké konferenci kolem roku 1997 (dále jen “původní práce B”). Zpráva dále uvádí, že texty obou prací jsou téměř identické s texty prací, které původní autoři napsali a publikovali na základě původních prací (srovnávací práce), a že žalobce opakovaně prováděl podobné činy. Z toho bylo usuzováno, že činy žalobce v souvislosti s podezřením z neoprávněného použití prací byly úmyslné plagiátorství, protože byly použity nezveřejněné práce, které jsou méně viditelné pro veřejnost.

Dne 9. září téhož roku výbor pro vyšetřování, který byl zřízen na mimořádném zasedání profesorského sboru Akademie věd, učinil zprávu děkanovi Akademie věd, profesoru E, ve které bylo uvedeno, že činy žalobce byly shledány jako plagiátorství původních prací dne 13. října. Zpráva také zdůraznila, že žalobce opakovaně prováděl plagiátorství původních prací, že neoprávněně vytvořené práce byly hlášeny a publikovány jako výsledky výzkumu financovaného z vědeckých grantů, že tyto práce byly použity jako promoční práce při povýšení na pozici docenta, a že dosud nebyly přijaty žádné opatření k odstranění těchto výzkumných nesrovnalostí. Na základě těchto skutečností bylo rozhodnuto, že disciplinární propuštění je vhodné. Poté bylo dne 21. listopadu rozhodnuto o disciplinárním propuštění na základě rozhodnutí správní rady a tentýž den byl žalobce o tomto rozhodnutí informován.

Námitky žalobce

Žalobce tvrdí, že jeho propuštění bylo nespravedlivé a neplatné, a proto se soudně domáhá potvrzení svého postavení jako zaměstnance s právy vyplývajícími z pracovní smlouvy a výplaty nezaplacené mzdy.

Žalobce dále tvrdí, že nezáměrně plagiátoval původní vědecký článek A z následujících důvodů. Článek A byl takzvaný “přehledový článek (review article)”, který byl napsán s cílem představit výsledky předchozích studií v oblasti ekonomie transakčních nákladů, a to na základě nezveřejněného rukopisu (původní vědecký článek A), který byl distribuován na vědeckém semináři, na kterém žalobce účastnil během svého studia na H univerzitě. Jak je zřejmé z toho, že článek A cituje původní vědecký článek A, žalobce neměl v úmyslu tento článek záměrně plagiátorovat. Žalobce také přispěl k článku A tím, že citoval své předchozí články, mezi jinými.

Přehled (review) je součástí výzkumného procesu, který shrnuje a představuje předchozí výzkum na dané téma, aby bylo jasné, jak se výzkum umisťuje v kontextu. Většina vědeckých článků má v úvodní části krátkou sekci s přehledem. Je také možné publikovat samostatný přehledový článek. Je však nutné jasně uvést, že se jedná o citaci předchozího výzkumu, a proto je seznam citované literatury obzvláště důležitý. Článek A však neobsahoval seznam citované literatury.

Co se týče článku B, žalobce tvrdí, že tento článek napsal na základě vlastního sběru a analýzy dat o vzorcích prezentovaných v původním vědeckém článku B, který byl distribuován jako souhrn na vědeckém semináři na H univerzitě, kde žalobce studoval. Jak je zřejmé z toho, že žalobce svůj výzkum dále rozvíjel na základě článku B, neměl v úmyslu tento článek záměrně plagiátorovat. Avšak data, která žalobce sám shromáždil a analyzoval pro článek B, byla ztracena kvůli poškození pevného disku počítače a nemohla být předložena vyšetřovací komisi.

Žalobce také tvrdí, že jeho propuštění bylo neoprávněné, protože bylo provedeno 11 a 13 let po publikaci článků A a B. I když neexistuje žádné ustanovení o lhůtě pro podání stížnosti, z hlediska zajištění možnosti obrany v případě obvinění z nesprávnosti ve výzkumné činnosti by nemělo být povoleno provádět vyšetřování nebo disciplinární opatření po dlouhé době od daného činu. Skutečně, data, která žalobce sám shromáždil a analyzoval pro článek B, byla ztracena kvůli poškození pevného disku počítače.

Rozhodnutí soudu

V soudním řízení byla zkoumána podobnost textů tak, že pokud byl celý řádek nebo jeho podstatná část shodná, bylo to považováno za shodu jednoho řádku. Pokud byla shodná více než polovina slov v řádku, bylo to považováno za shodu 0,5 řádku. V ostatních případech nebyla shoda uznána.

Výsledkem bylo, že u textu A soud konstatoval, že 70,2 % řádků hlavního textu se téměř shoduje s referenčním textem A1 a také tři vložené grafy a tabulky se téměř shodují. Soud uznal, že text A je reprodukcí referenčního textu A1. Nebylo zde žádné prohlášení, že text A je textem, který představuje původní text A, ani žádné prohlášení, že text A je textem, který představuje původní text A (takzvaný “výhledový text”, jak tvrdí žalobce). Naopak, bylo uvedeno, že diskuse v textu A naznačuje, že je výsledkem výzkumu samotného žalobce. Soud uznal, že text A byl napsán žalobcem, který úmyslně plagioval původní text A.

Co se týče textu B, soud po podobné analýze konstatoval, že 87,9 % řádků hlavního textu se téměř shoduje s referenčním textem B a také pět vložených grafů a tabulek je zcela shodných. Soud uznal, že text B je reprodukcí referenčního textu B. Nebylo zde žádné citování původního textu B. Soud uznal, že text B byl napsán žalobcem, který úmyslně plagioval původní text B.

Na základě toho soud rozhodl:

Univerzita, jako středisko vědy, má za úkol šířit znalosti a provádět hluboký výzkum a výuku ve svých specializacích, rozvíjet intelektuální, morální a aplikované schopnosti (japonský školský zákon, článek 83, odstavec 1) a přispívat k rozvoji společnosti tím, že poskytuje své výsledky široké veřejnosti (tamtéž, odstavec 2). Výzkumníci na univerzitě by měli být povinni udržovat vysokou úroveň etiky.

Plagiátorství textů, které spáchal žalobce, je činem, který znevažuje výsledky výzkumu jiných lidí a vytváří vlastní výzkumné úspěchy. Jedná se o základní postoj výzkumníka a vyvolává pochybnosti o jeho kvalifikaci jako výzkumníka. Fakt, že se takové jednání opakovalo dvakrát během pouhých tří let a že obě činy byly založeny na nezveřejněných resuméch distribuovaných na výzkumných konferencích, které jsou těžko detekovatelné, ukazuje na závažnost těchto činů.

Rozhodnutí Tokijského okresního soudu ze dne 16. ledna 2018 (2018)

A zamítl všechny nároky žalobce.

Soud v reakci na argument žalobce, že “není možné provádět vyšetřování nebo disciplinární opatření dlouho po daném činu”, uvedl, že i když nelze popřít, že v případě dlouhodobého uplynutí času od výzkumného nesprávného jednání by mělo být opatrně přistupováno k disciplinárním opatřením z hlediska obrany daného výzkumníka, výzkumné nesprávné jednání zahrnuje různé formy, jako je výroba nebo falšování dat považovaných za výsledky výzkumu, plagiátorství atd., a stupeň závažnosti a konkrétní způsoby obrany proti obvinění z nesprávného jednání se liší v závislosti na jednotlivých případech, takže disciplinární opatření po dlouhém období od činu nelze jednoznačně popřít.

A co se týče plagiátorství textů v tomto případě, je zřejmé na první pohled, že každý text je plagiátem původního textu, pouze na základě jeho označení a formátu, takže nelze říci, že by žalobci vznikla skutečná nevýhoda v obraně jen proto, že uplynulo dlouhé období od plagiátorství textů.

Shrnutí

V případě vědeckých prací je možné určit, zda se jedná o plagiátorství, pomocí “analýzy každého řádku”, jak bylo vidět v tomto soudním případě. Nicméně, může se také rozhodnout na základě toho, kolik znaků bez interpunkce a závorek je celkově stejných.

Plagiátorství je závažným porušením pravidel a pokud je odhaleno, může vést k vážné odpovědnosti. Proto je třeba být opatrný při používání textů jiných lidí a splňovat požadavky na správné citace.

https://monolith.law/corporate/quote-text-and-images-without-infringing-copyright[ja]

Představení opatření naší kanceláře

Právnická kancelář Monolis je odborníkem na IT, zejména na internet a právo. V posledních letech se duševní vlastnictví, zejména autorská práva, stává středem pozornosti a potřeba právní kontroly se stále zvyšuje. Naše kancelář poskytuje řešení týkající se duševního vlastnictví. Podrobnosti jsou uvedeny v následujícím článku.

https://monolith.law/practices/corporate[ja]