Klíčové body, které je třeba zkontrolovat, aby se předešlo problémům v základní smlouvě o obchodování s reklamou

S příchodem internetu se způsoby reklamy diverzifikovaly a obsah smluv o reklamních transakcích se musí vytvářet podle charakteristik jednotlivých médií, jako jsou „reklamy v časopisech“, „internetové reklamy“ a „televizní reklamy“.

Avšak, nezáleží na tom, zda je osoba, které byla svěřena práce, provádí reklamní činnosti a zadavatel za to platí odměnu. Stále se jedná o jednu formu smlouvy o dílo.

Pokud zadáváte práci kontinuálně, je běžné, že se to provádí prostřednictvím dvoustupňové smlouvy, která stanoví základní obchodní podmínky v základní smlouvě a obsah jednotlivých transakcí v jednotlivých smlouvách. Pokud však existují mezery nebo nedostatky v základní smlouvě, může to vést k problémům.

V tomto článku podrobně vysvětlíme klíčové body, které je třeba dodržet při uzavírání „základní smlouvy o reklamních transakcích“, která je nejdůležitější při kontinuálních reklamních transakcích, aby se předešlo zbytečným problémům.

Role základní smlouvy

Základní smlouva je dohoda, která se předem projednává a uzavírá s konkrétním partnerem v případě, že se očekává, že budou v budoucnu opakovány podobné transakce. Tato smlouva stanovuje základní záležitosti, které jsou společné pro všechny transakce, jako je “rozmezí smlouvy”, “platební podmínky”, “odškodnění za škodu” atd.

Při jednotlivých transakcích se uzavírají jednoduché individuální smlouvy, které stanovují “obsah práce”, “dodatečnou odměnu”, “dodací lhůtu” atd., které nejsou stanoveny v základní smlouvě.

Výhodou stanovení těchto záležitostí v základní smlouvě je, že při provádění jednotlivých transakcí je třeba se zabývat pouze otázkami týkajícími se práce, což usnadňuje průběh jednotlivých transakcí.

Nyní vám v následující části pomocí obecných ustanovení vysvětlíme důležité body, na které je třeba se zaměřit při kontrole základní smlouvy o reklamních transakcích.

Ustanovení týkající se požadovaných služeb

Článek ◯ (Definice)
V tomto smluvním vztahu se pod pojmem “reklamní a propagační obchod” rozumí, že strana A zadává straně B práci spojenou s propagací a reklamou produktů a služeb strany A (dále jen “tato práce”), jak je uvedeno v následujících bodech, a platí za ni straně B.

1. Plánování a návrh reklamních a propagačních metod
2. Výběr reklamních médií (internetová reklama a další elektronická média atd.)
3. Správa umístění reklam
4. Veškeré práce související s výše uvedenými body, které strana A zadává straně B

Zde je definován obsah “reklamního a propagačního obchodu”, který je základem základní smlouvy.

Pokud však mezi doplňkové práce uvedené v bodě 4 patří “design” nebo “výroba”, je třeba v této práci odděleně uvést “design a výrobu reklamy”.

Důvodem je, že na výrobky často vznikají různá práva a je třeba ustanovení týkající se příslušenství “duševního vlastnictví”, jako jsou patentová práva, práva na design a autorská práva, spolu s ošetřením “výsledků” vytvořených během výroby.

Zároveň je také nutné mít samostatné ustanovení týkající se “přijetí” výrobku.

Ustanovení o vztahu mezi základní a jednotlivými smlouvami

Článek ◯ (Tato smlouva a jednotlivé smlouvy)
⒈ Ustanovení této smlouvy se vztahují na všechny jednotlivé smlouvy (dále jen “jednotlivé smlouvy”), které jsou uzavírány mezi stranami pro každou objednávku týkající se reklamních a propagačních transakcí.
2. Bez ohledu na ustanovení předchozího odstavce, pokud strany uzavřou jednotlivou smlouvu s ustanoveními odlišnými od této smlouvy, bude mít přednost daná jednotlivá smlouva.

Toto ustanovení jasně vymezuje vztah mezi “základní smlouvou” a “jednotlivými smlouvami” a stanovuje pořadí přednosti v případě, že mezi dvěma smlouvami existují rozpory nebo konflikty.

Zde je stanoveno, že přednost má jednotlivá smlouva, ale existuje také názor, že je bezpečnější dávat přednost základní smlouvě, která byla pečlivě prozkoumána a vytvořena s právní kontrolou, než měnit ustanovení základní smlouvy v jednotlivých smlouvách, které jsou často uzavírány na úrovni odpovědných pracovníků.

Pokud neexistuje žádné ustanovení o přednosti, existuje také názor, že přednost má později uzavřená jednotlivá smlouva, ale pokud není jasně stanoveno, která má přednost, nelze to říci.

Proto je třeba dávat pozor, protože pokud zapomenete zahrnout toto ustanovení, může to vést k problémům mezi stranami.

Doložky týkající se individuálních smluv

Článek ◯ (Uzavření individuální smlouvy)
⒈ Individuální smlouva je uzavřena, když strana A pošle straně B objednávku, která obsahuje nezbytné informace jako datum objednání, název práce, obsah práce, množství, cenu, termín plnění atd., a strana B pošle straně A potvrzení objednávky, které strana A přijme.
⒉ Objednávka a potvrzení objednávky podle předchozího odstavce mohou být nahrazeny e-mailem nebo faxem.

V individuální smlouvě je nutné jasně definovat obsah pracovního požadavku a také jasně určit, kdy je individuální smlouva uzavřena. K tomu je dobré, aby strany A a B předem stanovily formát objednávky a potvrzení objednávky, aby nebyly vynechány žádné položky potřebné pro zadání práce nebo přijetí práce.

Výše uvedený vzor má jeden problém. Tím je, že není stanovena lhůta pro odpověď na objednávku. Pokud to není stanoveno, zodpovědnost za nesplnění termínu plnění požadovaného stranou A bude nejasná.

Proto byste měli zvážit přidání následujícího článku na konec odstavce 1, aby byla jasně stanovena lhůta pro odpověď.

“Nicméně, pokud strana B neodpoví straně A do ○○ pracovních dnů po odeslání objednávky, bude se považovat, že individuální smlouva týkající se dané objednávky byla uzavřena.”

Ustanovení týkající se subdodávek služeb

Článek ◯ (Subdodávky)
⒈ Dodavatel má právo předat všechny nebo část svých povinností vyplývajících z této smlouvy nebo ze specifické smlouvy třetí straně bez předchozího souhlasu klienta.
⒉ Pokud dodavatel předá své povinnosti třetí straně, musí zajistit, že tato třetí strana dodržuje stejné povinnosti jako v této smlouvě a ve specifické smlouvě. I když dodavatel předá své povinnosti, nemůže se vyhnout své odpovědnosti podle této smlouvy a specifické smlouvy.

Klíčovým bodem při subdodávkách je, zda je nutný předchozí souhlas klienta. V uvedeném příkladu není předchozí souhlas nutný, ale v závislosti na povaze práce může být nutné stanovit předchozí souhlas jako podmínku.

Dalším důležitým bodem je, že i když je stanoveno, že třetí strana musí dodržovat stejné povinnosti jako dodavatel podle této smlouvy a specifické smlouvy, klient nemůže požadovat odškodnění za porušení smlouvy od třetí strany, která není stranou této smlouvy.

Chcete-li se vyhnout těmto rizikům, můžete:

“Dodavatel nese veškerou odpovědnost za činy subdodavatele”

Toto ustanovení můžete přidat na konec prvního odstavce.

Klauzule o zachování tajnosti

Článek ◯ (Zachování tajnosti)
⒈ Strany A a B nesmí používat informace, které jim byly výslovně označeny jako tajné a byly jim poskytnuty na základě této smlouvy a jednotlivých smluv (dále jen “tajné informace”), pro jiné účely než pro účely této smlouvy a jednotlivých smluv, a nesmí je bez předchozího písemného souhlasu druhé strany zveřejnit nebo prozradit třetím stranám.

Nejdůležitější v klauzuli o zachování tajnosti je určit, “co je považováno za tajné”, jak je uvedeno výše jako “informace, které byly výslovně označeny jako tajné”. Nicméně, informace zveřejněné ústně nebo na obrazovce monitoru nezůstávají jako důkaz, takže je obtížné tvrdit, že došlo k porušení povinnosti zachovávat tajemství, pokud dojde k úniku těchto tajných informací.

Proto, aby bylo možné určit tajné informace, které nezůstávají v záznamech, jako jsou ústní projevy, je dobré přidat následující formulaci jako doplněk k tajným informacím.

“Informace zveřejněné ústně nebo na obrazovce monitoru, pokud bylo v době zveřejnění oznámeno, že jsou tajné, a pokud bylo do ○ dnů oznámeno, že jsou tajné a co obsahují, písemně druhé straně.”

Podrobněji o klauzuli o zachování tajnosti se dočtete v následujícím článku.

https://monolith.law/corporate/checkpoints-nondisclosure-agreement[ja]

Ustanovení o platnosti a obnově

Článek ◯ (Doba platnosti)
⒈ Doba platnosti této smlouvy je od ○○.○○.○○ do ○○.○○.○○. Pokud však nebylo do tří měsíců před uplynutím doby platnosti oznámeno, že smlouva nebude obnovena, doba platnosti se prodlouží o další rok a toto se bude opakovat.
⒉ Pokud tato smlouva skončí, ale stále existují individuální smlouvy uzavřené během doby platnosti této smlouvy, budou na tyto individuální smlouvy nadále aplikovány všechny ustanovení této smlouvy.

Klíčovým bodem ustanovení o době platnosti je, zda je smlouva automaticky obnovována a pokud ano, zda je jasně stanoveno, jak ji ukončit.

V případě výše může být potenciálním problémem, že není jasně uvedeno, jak oznámit, že smlouva nebude obnovena.

Protože pokud oznámení proběhne ústně, nezůstane žádný důkaz, může dojít k problémům ohledně toho, zda bylo oznámení provedeno do tří měsíců před uplynutím doby platnosti. Proto by bylo dobré specifikovat metodu oznámení, například “oznámení písemně nebo e-mailem”.

Navíc, ustanovení týkající se povinnosti zachovávat tajemství nebo náhrady škody mohou být také vhodné udržet i po skončení doby platnosti smlouvy.

V takovém případě je možné stanovit to v jednotlivých ustanoveních, jako je v příkladu, ale můžete také zvážit vytvoření ustanovení o “trvalé platnosti”, které je oddělené od doby platnosti a shrnuje relevantní ustanovení.

Ustanovení o náhradě škody

Článek ◯ (Náhrada škody)
Strana B se zavazuje, že pokud dojde k nesplnění nebo splnění úkolů stanovených v této smlouvě a konkrétní smlouvě, a strana A utrpí škodu, nahradí skutečně vzniklou běžnou a přímou škodu. Nicméně, částka náhrady je omezena na částku, kterou strana A zaplatila straně B za danou službu.

Ustanovení o náhradě škody je nutné vždy zahrnout, ale v závislosti na obsahu smlouvy může dojít k škodě pro obě strany, a je tedy nutné stanovit povinnost náhrady škody pro obě strany.

Výše uvedený vzor stanovuje pouze povinnost strany B nahradit škodu straně A, ale podobně jako v předchozím případě “povinnosti zachovávat tajemství” může dojít k škodě straně B v důsledku porušení této smlouvy.

Jako řešení by bylo dobré stanovit v prvním odstavci povinnost náhrady škody pro stranu A nebo B v případě porušení této smlouvy a konkrétní smlouvy, a v druhém odstavci stanovit povinnost strany B nahradit škodu straně A, jak je uvedeno ve vzoru. Nicméně, pokud zůstane ustanovení tak, jak je, rozsah náhrady škody, kterou musí strana B zaplatit, je příliš široký, takže by bylo možné přidat doplňkové ustanovení o výjimkách, jako je následující.

“Nicméně, toto se nevztahuje v případě, že strana B jednala úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.”

Daňové zacházení se základními a jednotlivými smlouvami

Je třeba dávat pozor, protože daňové zacházení se základními a jednotlivými smlouvami se liší podle japonského zákona o razítkové dani.

Co se týče základní smlouvy, která se uzavírá s konkrétním partnerem pro průběžné obchodní transakce po dobu delší než tři měsíce, je tato smlouva považována za dokument podle článku 7 japonského zákona o razítkové dani, a je tedy nutné na každý dokument přilepit příjmovou razítkovou daň ve výši 4 000 jenů.

Na druhou stranu, jednotlivé smlouvy jsou smlouvy týkající se subdodávek a jsou považovány za dokumenty podle článku 2 japonského zákona o razítkové dani, a proto je nutné zaplatit razítkovou daň stanovenou podle výše subdodávkové částky.

Pokud na smlouvu nelepíte příjmovou razítkovou daň, bude vám uložena dvojnásobná pokuta za nedbalost. Stejná pokuta za nedbalost se vztahuje i na případy, kdy nebylo razítko otištěno. Proto byste měli zvážit, zda byste měli také stanovit záležitosti týkající se zatížení razítkovou daní v základní smlouvě.

Shrnutí

Vysvětlili jsme základní znalosti, jako je role základní smlouvy o obchodování s reklamou a vztah s individuálními smlouvami, a důležité kontrolní body pro předcházení problémů s druhou stranou.

Internet a další nová média nabízejí velké možnosti jako reklamní média, ale v závislosti na obsahu smlouvy mohou také přinést velká rizika.

Pro úspěch v obchodování s reklamou, které má různé formy, doporučujeme konzultovat a získat rady od právní kanceláře s odbornými právními znalostmi a bohatými zkušenostmi.

Co se týče smlouvy s internetovou reklamní agenturou, podrobněji ji popisujeme v následujícím článku.

https://monolith.law/corporate/explanation-of-internet-advertising-agency-contract[ja]

Informace o tvorbě a revizi smluv naší kanceláří

Právnická kancelář Monolis, která se specializuje na IT, internet a obchod, nabízí svým klientům a poradenským společnostem širokou škálu služeb, včetně tvorby a revize různých smluv, nejen základních smluv o reklamních transakcích. Podrobnosti naleznete na následující stránce.

https://monolith.law/contractcreation[ja]