Japonský systém řízení přistěhovalectví a pobytu: výklad o zrušení povolení k pobytu, vyhoštění a potvrzení legality

V dnešní době, kdy se globální podnikání neustále zrychluje, se mezinárodní mobilita pracovních sil stává nezbytným prvkem pro růst podniků. Japonsko není výjimkou a mnoho japonských společností aktivně přijímá odborníky s specializovanými znalostmi a dovednostmi ze zahraničí. Aby se usnadnil tento mezinárodní pohyb pracovních sil a zároveň se udržela národní bezpečnost a pořádek, japonský právní systém zavedl sofistikovaný rámec. Jeho jádrem je “Zákon o imigrační kontrole a uznání uprchlíků v Japonsku” (dále jen “Imigrační zákon”). Tento zákon má podle článku 1 japonského Imigračního zákona za cíl “spravedlivě řídit vstup a pobyt všech osob vstupujících do země nebo vystupujících ze země a pobyt všech cizinců v zemi”. Aby se tato “spravedlivá správa” stala skutečností, Imigrační zákon stanoví několik klíčových systémů. V tomto článku se zaměříme na tři systémy, které jsou úzce spojeny s podnikatelskou činností, a to na “systém zrušení pobytového oprávnění” pro zajištění kontinuální vhodnosti pobytového statusu, “systém nuceného vyhoštění” jako konečné opatření proti porušení zákonů a “systém ověřování zákonnosti pobytu” pro aktivní zajištění dodržování předpisů. Tyto systémy nejsou jen regulací, ale jsou nesmírně důležitým právním základem, který by měly japonské společnosti provozující podnikání v Japonsku rozumět, aby mohly spravovat rizika, dodržovat zákony a adekvátně podporovat zahraniční pracovní sílu. 

Systém zrušení pobytového oprávnění: Udržování compliance

Systém zrušení pobytového oprávnění je definován v článku 22-4 Japonského zákona o imigraci a může zásadně ovlivnit právní základ pro pobyt cizinců v Japonsku. Účelem tohoto systému není pouze trestat podvodné jednání při získávání pobytového oprávnění. Spíše se jedná o to, zda cizinci, kteří byli oprávněni k pobytu, kontinuálně vykonávají povolené aktivity po celou dobu svého pobytu a zda se tak udržuje správné řízení pobytu. Statistická data ukazují, že vysoký počet případů zrušení pobytového oprávnění se týká statusů jako “odborná praxe” nebo “studium”. Tyto statusy jsou často spojeny s předpokladem, že osoba přestane vykonávat původní aktivity (praxi nebo studium) a začne pracovat v neoprávněných oblastech, což naznačuje, že úřady zvláště pečlivě sledují dodržování pravidel. To naznačuje, že pobytové oprávnění není jen jednorázová záležitost, ale vyžaduje trvalé dodržování podmínek.

Důvody pro zrušení jsou konkrétně uvedeny v článku 22-4 odstavec 1 Japonského zákona o imigraci. Tyto důvody lze rozdělit do tří hlavních kategorií. První kategorií je získání pobytového oprávnění podvodem nebo jinými nečestnými prostředky (odstavec 1, 2 a 3). Například, pokud někdo předloží falešný diplom pro získání statusu “technické dovednosti, humanitní znalosti a mezinárodní služby” nebo skryje historii nuceného odjezdu, aby získal povolení k přistání, patří toto mezi příslušné případy. Zvláště pokud někdo získá povolení tím, že lže o důvodech pro zamítnutí vstupu, může se po zrušení pobytového oprávnění okamžitě stát předmětem nuceného odjezdu.

Druhou kategorií je nesplnění povolených aktivit (odstavec 5, 6 a 7). To se týká například osob s pracovním pobytovým oprávněním, které po odchodu z práce bez oprávněného důvodu více než tři měsíce nepokračují v hledání nového zaměstnání, nebo osob s oprávněním “manžel/manželka Japonce/Japonky” které po rozvodu po dobu šesti měsíců nevykonávají činnosti spojené s manželstvím.

Třetí kategorií je nesplnění povinnosti ohlásit změnu bydliště (odstavec 9 a 10). Pokud dlouhodobě pobývající osoba přestěhuje a neohlásí nové bydliště do 90 dnů, nebo pokud nahlásí falešné bydliště, stává se to důvodem pro zrušení.

Avšak i když formálně dojde k naplnění těchto důvodů, pobytové oprávnění není okamžitě zrušeno. Zákon stanoví výjimky pro případy, kdy existuje “oprávněný důvod”. Například, pokud osoba po propuštění z firmy usilovně hledá nové zaměstnání nebo pokud dočasně přeruší aktivity kvůli léčbě nemoci, může být toto považováno za “oprávněný důvod”. Existence “oprávněného důvodu” je nejdůležitějším argumentem pro odvrácení zrušení pobytového oprávnění. Proto by firmy měly při propouštění zaměstnanců zvážit, jak zajistit, aby jejich následné hledání práce probíhalo hladce a aby měli zaměstnanci k dispozici relevantní důkazy, což nepřímo chrání jejich právní postavení.

Před zrušením musí ministr spravedlnosti poskytnout dotčenému cizinci předchozí oznámení a příležitost k “vyslechnutí názoru”. Tento proces umožňuje osobě prezentovat své argumenty a předložit příznivé důkazy. To je z hlediska zajištění správného postupu velmi důležité právo.

Dopady zrušení pobytového oprávnění jsou značné. Nejenže osoba přijde o právní základ pro pobyt, ale také jí bude zrušen záznam v registru obyvatel a přístup k veřejným službám, jako je národní zdravotní pojištění. V závislosti na důvodu zrušení může být poskytnuto až 30 dní na přípravu odjezdu, ale v případě závažného podvodu může dojít k okamžitému přechodu k nucenému odjezdu.

Pro pochopení provozu tohoto systému je důležitý nález Nejvyššího soudu Japonska ze dne 17. října 2002. V tomto případě byl problémem pobyt cizince, který byl stále v právním manželství, ale manželský vztah byl ve skutečnosti rozpadlý. Soud uvedl, že při posuzování pobytového oprávnění by se mělo klást důraz nejen na právní formu, ale také na “podstatu” aktivity, tedy zda manželství zahrnuje společný život manželů. To naznačuje, že imigrační úřady by měly zkoumat nejen formální požadavky, ale také skutečný stav pobytu, což naznačuje, že firmy by měly ověřit, zda aktivity, které jsou základem pro pobytové oprávnění zaměstnanců, mají skutečný obsah.

Vynucené vyhoštění: Konečné opatření proti porušení

Vynucené vyhoštění je administrativní sankce, která slouží k nucenému vyhoštění cizinců porušujících japonský zákon o imigraci a pobytu (v Japonsku) a představuje nejpřísnější opatření v rámci japonského řízení o vstupu a pobytu. Právní základ tohoto systému je primárně stanoven v článku 24 japonského zákona o imigraci, který vyčísluje důvody pro vynucené vyhoštění (důvody pro vynucené vyhoštění).

Důvody pro vynucené vyhoštění jsou různorodé, ale mezi hlavní patří nelegální vstup do země bez platného pasu nebo pobyt po uplynutí povolené doby pobytu, známý jako nelegální pobyt (overstay). Dalším důvodem může být vykonávání pracovní činnosti mimo rámec povoleného pobytového statusu, což se označuje jako činnost mimo kvalifikaci. Kromě toho mohou být za vynucené vyhoštění považovány i vážné trestné činy, jako je drogová kriminalita nebo tresty odnětí svobody přesahující jeden rok.

Proces vynuceného vyhoštění probíhá v několika fázích a je pečlivě řízen. Nejprve imigrační úředník zahájí vyšetřování podezření z porušení (vyšetřování porušení). Pokud vyšetřování odhalí dostatečné důvody pro podezření z důvodů pro vynucené vyhoštění, je podezřelý zpravidla zadržen na základě příkazu k zadržení. Následně proběhne kontrola porušení imigračním úředníkem a pokud je osoba uznána za vhodnou k vynucenému vyhoštění, může si do tří dnů zažádat o ústní slyšení u speciálního soudce. Pokud ani ústní slyšení nezmění rozhodnutí, může se osoba odvolat k ministrovi spravedlnosti. V této konečné fázi rozhodování ministrem spravedlnosti, pokud není uděleno následně zmíněné “zvláštní povolení k pobytu”, je vydán příkaz k vynucenému vyhoštění a je provedeno vyhoštění.

Nicméně, ne všichni nelegální pobytovatelé jsou automaticky předmětem tohoto přísného procesu vynuceného vyhoštění. Japonský zákon o imigraci zavádí jako mírnější opatření “systém příkazu k odchodu”. Tento systém se vztahuje na osoby v nelegálním pobytu, které se dobrovolně přihlásí na imigrační úřad, nemají historii vynuceného vyhoštění a nebyly potrestány za trestné činy jako je krádež, pokud splňují určité podmínky. Hlavní rozdíl mezi systémem příkazu k odchodu a vynuceným vyhoštěním spočívá v závažnosti postupu a výsledků.

V poslední fázi procesu vynuceného vyhoštění má ministr spravedlnosti k dispozici velmi důležitou diskreční pravomoc, kterou je “zvláštní povolení k pobytu”. Toto je milostivé opatření udělené výjimečně těm, kteří sice spadají do důvodů pro vynucené vyhoštění, ale s ohledem na individuální okolnosti by mělo být povoleno jejich pobyt. Rozsah diskrece ministra spravedlnosti je považován za široký, ale jako směrnice pro jeho rozhodování byly zveřejněny “Směrnice pro zvláštní povolení k pobytu”.

Podle těchto směrnic jsou okolnosti jako existence dětí s Japonci nebo stálými rezidenty, skutečné pokračování manželského vztahu, dlouhodobý pobyt v Japonsku s vysokou mírou usazenosti nebo potřeba zvláštního humanitárního zřetele považovány za “pozitivní faktory”, které by měly být zohledněny ve prospěch povolení pobytu. Naopak, vážná trestná minulost, historie vynuceného vyhoštění nebo účast na organizovaném pašování lidí jsou “negativní faktory”, které by měly být zohledněny proti povolení pobytu.

Jako příklad soudního rozhodnutí týkajícího se vynuceného vyhoštění je pozoruhodný rozsudek Tokijského okresního soudu ze dne 30. ledna 2015. V tomto případě cizinec, který byl již odeslán do své vlasti, podal žalobu na zrušení rozhodnutí o vynuceném vyhoštění. Soud uznal oprávněnost jeho žaloby, protože zrušení rozhodnutí by mohlo vést k právnímu prospěchu, jako je zkrácení doby zákazu opětovného vstupu do země v budoucnosti. Tento rozsudek ukazuje, že i proti silnému administrativnímu opatření, jakým je vynucené vyhoštění, existuje omezená možnost soudní nápravy.

Proaktivní opatření: Systém prokazování legality pobytu a zaměstnání podle japonského práva

Oproti systémům zrušení pobytového oprávnění a vynuceného odchodu, které jsme si dosud prohlíželi a které slouží jako reaktivní nápravná opatření v případě porušení compliance, japonský zákon o imigraci nabízí také proaktivní systémy, které umožňují podnikům a cizincům zajistit právní stabilitu a předcházet rizikům. Tyto systémy nejsou pouze administrativními procedurami, ale jsou velmi účinnými nástroji z hlediska corporate governance a řízení rizik při zaměstnávání zahraničních pracovníků. Zvláště důležité jsou “Certifikát o uznání pobytového oprávnění” a “Certifikát o oprávnění k zaměstnání”.

“Certifikát o uznání pobytového oprávnění” je systém založený na článku 7 odstavec 2 japonského zákona o imigraci. Jedná se o dokument, ve kterém ministr spravedlnosti předem posuzuje a potvrzuje, že činnost, kterou má cizinec v Japonsku vykonávat, odpovídá požadavkům určitého pobytového oprávnění. Obvykle za cizince žádost podává přijímající instituce (například podnik) v Japonsku. Po vydání tohoto certifikátu může cizinec při žádosti o vízum na japonském velvyslanectví nebo konzulátu ve své zemi tento dokument předložit, což zrychlí a usnadní proces vydání víza. Největší výhodou pro podniky je výrazné snížení rizika, že vybraný talent nebude moci vstoupit do Japonska. Získání předběžného schválení zvyšuje předvídatelnost celého náborového procesu.

Na druhé straně “Certifikát o oprávnění k zaměstnání” je systém založený na článku 19 odstavec 2 japonského zákona o imigraci a využívá se, když již v Japonsku pobývající cizinec mění zaměstnání. Tento certifikát oficiálně potvrzuje, že pracovní náplň na novém pracovišti spadá do rozsahu aktivit povolených stávajícím pobytovým oprávněním cizince, což potvrzuje Úřad pro imigraci a kontrolu pobytu. Když podnik zaměstnává cizince prostřednictvím přímého náboru, požadování tohoto certifikátu pomáhá předejít riziku neúmyslné podpory nelegálního zaměstnávání. Pro samotného cizince je to také důležité pojistění proti neočekávaným situacím, kdy by změna zaměstnání mohla vést k zamítnutí obnovení pobytu v budoucnosti.

Ačkoliv se názvy těchto dvou certifikátů podobají, jejich účel, cílová skupina a načasování žádosti se značně liší. Správné porozumění rozdílům mezi nimi je nezbytné pro správné řízení lidských zdrojů a pracovních vztahů.

Takto strategické využití obou certifikátových systémů je klíčem k posílení compliance při zaměstnávání cizinců a k efektivnímu řízení podnikových rizik. Certifikát o uznání pobytového oprávnění eliminuje nejistotu v procesu náboru, zatímco certifikát o oprávnění k zaměstnání zajišťuje stabilitu právního postavení během zaměstnání. Tyto certifikáty fungují jako jakési “potvrzení” pro vytvoření prostředí, ve kterém mohou cizinci bez obav uplatnit své schopnosti, a zároveň chrání podniky před právními závazky.

Shrnutí

Japonský systém řízení vstupu a pobytu cizinců nabízí komplexní a logický rámec, který na jedné straně zahrnuje přísné aspekty, jako je zrušení povolení k pobytu nebo nucené vyhoštění, zatímco na druhé straně aktivně zajišťuje právní stabilitu prostřednictvím systémů jako jsou osvědčení o uznání pobytového statusu nebo osvědčení o oprávnění k práci. Z pohledu podnikového managementu představují systémy zrušení a nuceného vyhoštění významné compliance riziko, avšak s vhodným využitím preventivních opatření, jako jsou osvědčení, je možné tyto rizika řídit a vytvořit bezpečné prostředí, kde mohou zahraniční pracovníci prosperovat. Pro přesné porozumění těmto složitým právním předpisům a pro adekvátní řešení jednotlivých případů je nezbytná vysoká odborná znalost a bohaté praktické zkušenosti.

Právnická kancelář Monolith má bohaté zkušenosti s poskytováním právních služeb souvisejících s japonským imigračním právem pro mnoho domácích klientů po mnoho let. V naší kanceláři působí odborníci s mezinárodním zázemím, včetně mluvčích angličtiny s kvalifikací zahraničních právníků, což nám umožňuje poskytovat detailní podporu prostřednictvím hladké komunikace přes jazykové a kulturní bariéry. Od konzultací týkajících se pobytových kvalifikací zahraničních zaměstnanců, přes budování compliance systémů, až po řešení případných problémů, které mohou nastat, jsme zde, abychom právně podpořili vaše podnikání ve všech situacích.