Omezení přestupů hráčů v e-sportu a právní výzvy

Příklady konzultací a základní právní názory

Jako konzultace od provozovatelů e-sportovních týmů je požadováno posouzení smluvních omezení přestupů hráčů k jiným týmům z právního hlediska.
V této záležitosti je na jedné straně uznávána určitá rozumnost z pohledu ochrany nákladů na rozvoj hráčů, avšak na druhé straně je nutné pečlivě zvážit vztah k ústavním právům a regulacím japonského soutěžního práva.

Právní prostředí kolem omezení přestupů

S rozvojem sportovního byznysu nabývají právní otázky týkající se přestupů hráčů na stále větším významu.
Obzvláště v oblasti e-sportu, kde rychlá expanze trhu a globalizace vytvářejí nové výzvy, se právní regulace přestupů hráčů stává aktuálním tématem.

Jako základní právní otázka týkající se omezení přestupů se uvádí soulad s ústavně zaručenou svobodou volby povolání.
Článek 22 odstavec 1 japonské ústavy (1947) zaručuje všem občanům svobodu volby povolání, a tato práva se vztahují i na činnost jako sportovec.
Z tohoto důvodu mohou být příliš přísná omezení přestupů považována za porušení tohoto ústavního práva, což může vést k jejich neplatnosti.

Úvahy o smluvním právu

Zkoumání z pohledu povinnosti nekonkurovat

Problém omezení přestupů lze právně chápat jako otázku povinnosti nekonkurovat.
V tomto ohledu judikatura (případ Foseco Limited Japan, rozhodnutí Okresního soudu v Nara z 23. října 1970 (Shōwa 45), č. 624, str. 78) ukazuje rámec, ve kterém se posuzuje platnost povinnosti nekonkurovat na základě komplexního zohlednění následujících faktorů.

Za prvé se zkoumá oprávněnost účelu, pro který je omezení uloženo.
Z pohledu ochrany investic do rozvoje hráčů japonskými e-sportovními týmy lze považovat za určitou míru oprávněnosti.
Nicméně omezení, která přesahují tento účel a jsou založena pouze na úmyslu omezit konkurenci, budou považována za neoprávněná.

Za druhé se bere v úvahu postavení a role dotyčného hráče.
Rozumnost omezení může být posuzována odlišně v případě omezení pro hráče na nejvyšší úrovni a pro hráče ve fázi rozvoje.

Za třetí se zkoumá přiměřenost rozsahu omezení konkurence.
Je třeba posoudit, zda doba trvání, geografický rozsah a způsob konkurence nejsou ve vztahu k účelu nadměrně široké.

Za čtvrté se bere v úvahu existence a dostatečnost kompenzačních opatření za omezení.
Obsah konkrétních výhod poskytovaných hráčům, jako je přiměřená odměna nebo nabídka rozvojových příležitostí, je důležitý.

Při zohlednění těchto faktorů se rozhoduje, že pokud omezení přesahuje rozumný rozsah, je považováno za neplatné z důvodu porušení veřejného pořádku a dobrých mravů (článek 90 japonského občanského zákoníku).

Možnost zrušení smlouvy

Možnost zrušení smlouvy ze strany hráče se liší v závislosti na typu smlouvy.
Pokud je smlouva konstruována jako pracovní smlouva, podle článku 627 odst. 1 japonského občanského zákoníku, pokud se jedná o smlouvu na dobu neurčitou, může být smlouva ukončena po uplynutí dvou týdnů od podání žádosti o zrušení ze strany hráče.

I v případě smlouvy na dobu určitou, pokud hráč spadá pod pojem “pracovník” podle japonského zákona o pracovních standardech, je podle článku 14 odst. 1 tohoto zákona zakázáno uzavírat smlouvy na dobu delší než tři roky, a navíc podle článku 137 tohoto zákona je hráči umožněno kdykoli odstoupit po uplynutí jednoho roku od prvního dne smluvního období.

I když smlouva nespadá pod pracovní smlouvu, judikatura připouští možnost zrušení smlouvy v následujících případech.

V rozhodnutí Okresního soudu v Tokiu z 18. července 2001 (Heisei 13), č. 1788, str. 64, bylo uznáno zrušení smlouvy v případě nevyhnutelných důvodů.
Dále v rozhodnutí Okresního soudu v Tokiu z 13. června 2000 (Heisei 12), č. 1092, str. 199, bylo uznáno zrušení smlouvy na základě analogické aplikace článku 651 odst. 1 japonského občanského zákoníku jakožto příkazní smlouvy nebo podobné nepojmenované smlouvy.
Navíc v rozhodnutí Vrchního soudu v Tokiu z 25. ledna 2017 (Heisei 29), č. 2355, str. 13, bylo uznáno zrušení smlouvy v případě, že došlo k narušení důvěry mezi stranami.

Podrobná analýza z pohledu soutěžního práva

Globální trendy v právní regulaci

Jedním z charakteristických rysů e-sportu je jeho globální rozšíření.
Proto je důležité zohlednit vztah s národními soutěžními zákony.

V Evropě se stal důležitým precedentem rozsudek Bosman (Union Royale Belge des Societes de Football Association v. Jean-Marc Bosman (Case C-415/93) (1995)).
Tento rozsudek jasně ukázal, že svoboda přestupu hráčů v rámci EU je chráněna z pohledu svobody pohybu pracovníků podle práva EU.

Rozhodnutí Evropské komise z prosince 2017 proti Mezinárodní bruslařské unii je také pozoruhodné, protože jasně ukázalo možnost aplikace soutěžního práva na omezení aktivit sportovců sportovními organizacemi.
Toto rozhodnutí poskytuje důležité náznaky i pro omezení aktivit hráčů v oblasti e-sportu.

Ve Spojených státech se nahromadily antitrustové rozsudky týkající se omezení přestupů hráčů v profesionálním sportu, počínaje rozsudkem Macky v. National Football League (543 F.2d 606 (8th Cir.1976)).
Tyto precedenty poskytují důležité pokyny ohledně rozsahu, v jakém jsou omezení přestupů přípustná podle soutěžního práva.

Hodnocení soutěžního práva v Japonsku

V Japonsku bylo ve zprávě “Zpráva o zkoumání politiky hospodářské soutěže a lidských zdrojů” zveřejněné 15. února 2018 japonskou Komisí pro spravedlivý obchod poukázáno na to, že omezení přestupů sportovců může představovat problém podle japonského antimonopolního zákona.

Ve stejné zprávě byly jako faktory pro posouzení přiměřenosti omezení přestupů uvedeny následující body.

Za prvé, je požadováno, aby obsah a doba trvání omezení nebyly nadměrné vzhledem k účelu.
Zejména omezení, která fakticky znemožňují budoucí přestupy nebo změny zaměstnání, jsou hodnocena jako velmi nevýhodná.

Za druhé, je zvažována existence a úroveň kompenzačních opatření pro hráče.
Poskytování dostatečné kompenzace odpovídající omezením je důležitým faktorem pro posouzení.

Za třetí, procedurální aspekt, zda byla při uložení omezení vedena dostatečná konzultace s hráči, je také předmětem hodnocení.

Za čtvrté, je zvažováno, zda nedochází k diskriminačnímu zacházení ve srovnání s jinými hráči.

Praktické pokyny pro jednání

Na základě výše uvedené právní analýzy je důležité, aby e-sportovní týmy při stanovování omezení přestupů ve smlouvách s hráči věnovaly pozornost následujícím bodům.

Nejprve je klíčové jasně definovat účel omezení přestupů a omezit se na nezbytné minimum potřebné k dosažení tohoto účelu.
Konkrétně je třeba omezit dobu trvání a geografický rozsah na rozumnou míru, aby se předešlo nadměrnému narušení kariérního rozvoje hráčů.

Dále je nutné zavést vhodná kompenzační opatření za omezení přestupů.
To zahrnuje nejen finanční kompenzaci, ale také poskytování příležitostí, které přispívají ke zlepšení dovedností a kariérnímu rozvoji hráčů.

Při nastavování smluvních podmínek týkajících se omezení přestupů je důležité vést s hráči dostatečné konzultace a dosáhnout vzájemného porozumění ohledně obsahu.
Jednostranné vynucování omezení může zvýšit riziko budoucích sporů.

Také je důležité pravidelně přezkoumávat obsah smluv a udržovat a posilovat důvěru mezi týmem a hráči.
Obzvláště s ohledem na rychlý rozvoj e-sportovního průmyslu je nezbytné flexibilně přizpůsobovat obsah smluv změnám v prostředí.

Shrnutí

Omezení přestupů e-sportovních hráčů vyžaduje zkoumání z různých právních hledisek, včetně ústavních práv, smluvního práva a soutěžního práva.
Zvláště s ohledem na globální povahu e-sportu je důležité věnovat pozornost mezinárodním právním regulacím.

Při stanovování omezení přestupů je klíčové správně vyvážit ochranu oprávněných zájmů týmu a zajištění práv hráčů.
Nadměrná omezení mohou nejen přinášet právní rizika, ale také vést ke snížení motivace hráčů a konkurenceschopnosti týmu.

S očekávaným rozvojem e-sportovního průmyslu se předpokládá, že právní otázky týkající se omezení přestupů nabudou na významu.
Každý tým by měl usilovat o správné řízení právních rizik a zároveň o budování dobrých vztahů s hráči.