Problémy s autorskými právy na texty a elektronické pošty zveřejněné na internetu, jako jsou blogy a diskuzní fóra

Na textu, který napsala určitá osoba, vzniká “autorské právo”. Pokud někdo bez povolení převezme text, který napsal někdo jiný, tedy text, na kterém má daná osoba autorská práva, vzniká problém porušení autorských práv. V tomto smyslu může osoba, která napsala text, “exkluzivně” ovládat právo na jeho publikaci.

Na druhou stranu, pokud někdo napsal určitý text, jiným lidem už není dovoleno napsat stejný text. Například, pokud by na jednoduchém faktu, jako je “Počasí dne Reiwa (2019) ● rok ● měsíc ● den bylo jasné, teplota byla 23,4 stupně a vlhkost byla 50%”, vzniklo autorské právo, jiným lidem by už nebylo dovoleno napsat stejný text. To by bylo zřejmě nepraktické.

Autorská práva nejsou uznávána pro všechny druhy textů. V právní terminologii se tomu říká “autorská práva”. Podmínkou pro uznání autorských práv na určitý text (atd.) je, že tomuto textu jsou uznána “autorská práva”.

Jaký je rozsah uznání autorských práv na různé texty, které lze vidět na webových stránkách a podobně? V tomto článku představujeme případy, kdy byla autorská práva zpochybněna v souvislosti se záznamy ze soudních přelíčení, anonymními příspěvky na internetových diskusních fórech, informacemi o změně zaměstnání a elektronickou poštou.

Případ soudního záznamu

Došlo k případu, kdy žalobce zveřejnil soudní záznam na internetu a článek na základě tohoto záznamu byl bez povolení duplikován a zveřejněn na blogu. Žalobce tvrdil, že byla porušena jeho autorská práva na soudní záznam a požadoval od “Yahoo! Blogu” odhalení informací o odesílateli a odstranění článku.

Žalobce shrnul výsledky svědectví, které bylo provedeno během čtvrtého veřejného slyšení o případu porušení zákona o obchodování s cennými papíry proti Takafumi Horieovi na soudě v Tokiu, a zveřejnil je na internetu jako soudní záznam. Tento záznam byl bez povolení žalobce převzat třetí stranou a zveřejněn na blogu s názvem “Yahoo! Blog – Deník obětí Livedoor” na “Yahoo! Blogu”.

První instance zamítla žalobu s odůvodněním, že soudní záznam žalobce nespadá pod “dílo” podle článku 2 odst. 1 bod 1 japonského zákona o autorských právech. Žalobce se odvolal, ale odvolací soud se odvolal na článek 10 odst. 2 bod 2 japonského zákona o autorských právech, který uvádí, že “zprávy a zpravodajství, které jsou pouze přenosem skutečností, nespadají pod díla uvedená v předchozím odstavci bodu 1.”

“Pokud je obsah vyjádření v popisu nebo jiném jazykovém vyjádření výhradně ‘faktem’ (v tomto případě ‘fakt’ odkazuje na konkrétní situaci, stav nebo existenci, například ‘kdo co kdy a kde řekl’, ‘něco existuje’, ‘jaký je stav něčeho’), a je popsán tak, jak je, bez zvláštního hodnocení nebo názoru, pak to není vyjádření ‘myšlenek nebo emocí’ autora.”

Vysočina soud pro duševní vlastnictví, 11. prosince 2008 (rok 2008)

Soud poté podrobně prozkoumal kreativitu jednotlivých popisů v soudním záznamu vytvořeném žalobcem (soudní záznam žalobce) a popřel jeho charakter díla, čímž zamítl požadavek na odhalení informací a odstranění článku. Dílo je “kreativní vyjádření myšlenek nebo emocí” (článek 2 odst. 1 japonského zákona o autorských právech) a vyžaduje kreativitu jako jeho podmínku. Je však důležité si uvědomit, že soud nezamítl charakter díla pro soudní záznamy obecně.

https://monolith.law/reputation/disclosure-of-the-senders-information[ja]

https://monolith.law/reputation/provider-liability-limitation-law[ja]

Případ příspěvků na internetovém diskuzním fóru

Existuje případ, kdy žalobci, kteří napsali text na diskuzním fóru na webových stránkách, tvrdili, že jejich autorská práva byla porušena, když žalovaní částečně zkopírovali (převzali) tento text, vytvořili z něj knihu a publikovali ji. Žalobci požadovali zastavení publikace knihy a platbu odškodnění. Akciová společnost, která provozuje informační služby související s informačním průmyslem, vydavatelské podnikání atd., provozovala jako jednu ze svých činností členskou organizaci pro přátelství a výměnu informací mezi milovníky hotelů. Na webových stránkách měla diskuzní fórum, kde členové psali texty pod pseudonymy a vyměňovali si informace. Deset z nich podalo žalobu na porušení autorských práv.

Soud nejprve uvedl, že i když je dílo publikováno anonymně, to nebrání uznání jeho autorských práv podle zákona o autorských právech (japonský zákon o autorských právech).

Dílo, které je chráněno podle zákona o autorských právech, musí být “kreativním vyjádřením myšlenek nebo emocí”.
“Vyjádření myšlenek nebo emocí” nezahrnuje případy, kdy jsou fakta jednoduše popsána, ale pokud jsou fakta použita jako materiál, stačí, pokud je vyjádřen nějaký názor nebo hodnocení autora na fakta. Kromě toho, aby bylo něco “kreativně vyjádřeno”, stačí, pokud je projevena nějaká individualita autora, a není nutné, aby byla projevena originalita v přísném smyslu. Na druhou stranu, v případě děl složených z jazyka, pokud jsou velmi krátké, nebo pokud jsou omezeny formou vyjádření, takže nelze předpokládat jiné vyjádření, nebo pokud je vyjádření běžné a obyčejné, nelze je považovat za kreativní vyjádření, protože nevykazují individualitu autora.

Rozsudek Okresního soudu v Tokiu ze dne 15. dubna 2002 (rok 2002 podle gregoriánského kalendáře)

Soud tedy posoudil, zda texty žalobců mají autorská práva z tohoto hlediska, a uznal, že některé části textů žalobců jsou “kreativním vyjádřením myšlenek nebo emocí”, protože v nich je projevena individualita autora. Soud nařídil žalovaným zaplatit odškodnění za porušení autorských práv a zničit knihu a zakázal její publikaci.

Jako příklad textu žalovaných:

Plánuji cestu do asijského letoviska na nejvýše devět dní v létě. Moje první volba je Ubud. Ale můj společník říká, že by se mu v Ubudu po devíti dnech určitě omrzelo.

A odpovídající převzatý text byl:

Plánuji cestu do asijského letoviska na nejvýše devět dní v létě. Moje první volba je Ubudu, ale můj společník říká, že by se mu v Ubudu po devíti dnech určitě omrzelo.

Tento rozsudek byl prvním, který uznal autorská práva na texty na webových stránkách, a rozhodl, že neexistuje důvod pro rozlišování mezi texty na webových stránkách a obecnými texty při posuzování existence autorských práv.

Případ informací o změně zaměstnání

Došlo k případu, kdy žalobce, společnost, která vytvořila a zveřejnila texty o změně zaměstnání na svém webu, tvrdila, že byla porušena její autorská práva (právo na reprodukci, právo na adaptaci, právo na zpřístupnění veřejnosti) a morální práva autora (právo na zachování integrity), když žalovaná společnost bez povolení kopírovala nebo adaptovala a převzala tyto texty na svůj web. Žalobce požadoval zastavení publikace a náhradu škody. Žalobce, společnost poskytující informace o změně zaměstnání prostřednictvím webových stránek a dalších online nástrojů, provedla rozhovor na žádost podnikatele (Chantilly), který chtěl zveřejnit informace o změně zaměstnání, vytvořila text a zveřejnila ho jako informace o změně zaměstnání. Žalovaná společnost pak přijala objednávku od stejného podnikatele na vytvoření reklamy na změnu zaměstnání a její zveřejnění na webu a kopírovala nebo adaptovala a převzala text žalobce o změně zaměstnání.

Soud rozhodl:

“Při vytváření reklamy na změnu zaměstnání pro Chantilly bylo uznáno, že bylo vynaloženo mnoho úsilí na vytvoření originálních výrazových prostředků, které by přitahovaly zájem čtenářů, například tím, že byly uvedeny charakteristiky společnosti, jako je obsah zakázky, původ společnosti založené inženýrem, a také tím, že byly uvedeny požadavky na nábor, jako je typ práce, obsah práce, uspokojení z práce, náročnost práce, potřebné kvalifikace, typ zaměstnání, a také tím, že byly uvedeny konkrétní příklady, změněn styl psaní, a ukázány charakteristické titulky, jako je ‘stále prioritou jsou inženýři’, ‘od inženýra ve druhém roce po nástupu do práce’.

Soudní rozhodnutí Tokijského okresního soudu ze dne 22. října 2003 (2003)

A uvedl, že “je možné říci, že bylo vynaloženo mnoho kreativního úsilí na výrazové metody, jako je použití otázek, které přitahují zájem čtenářů, nebo ukončení textu tak, že zanechává dojem, a že se projevila individualita autora”, a potvrdil, že se jedná o dílo chráněné autorským právem. Soud nařídil zaplatit částku 150 000 jenů jako částku, kterou je třeba zaplatit za využití autorských práv, a 500 000 jenů za náklady na právní zastoupení, celkem 650 000 jenů.

Žalovaná společnost tvrdila, že informace o změně zaměstnání byly vytvořeny na základě rozhovoru s podnikatelem, takže autorem je podnikatel, nikoli žalobce, a že i kdyby byl žalobce autorem, je pouze spoluautorem. Soud však uvedl, že autorem je ten, kdo se skutečně podílel na tvůrčí činnosti spojené s daným dílem, a že ten, kdo pouze poskytl nápady nebo materiály pro vytvoření díla, není autorem.

Jedním z příkladů informací o změně zaměstnání žalobce je:

“Je to případ, který vede k zlepšení dovedností inženýra…
Můžete získat pracovní znalosti a know-how, které pomáhají v kariéře…
Je vývojové prostředí a podmínky splňují vaše přání…
Když je dokončen jeden projekt, je to práce, která umožňuje inženýrovi, který se na něm podílel, cítit hluboké uspokojení ze všech aspektů.
To jsou kritéria, která Chantilly používá při výběru případů.”

A informace o změně zaměstnání žalovaného, které byly považovány za kopii, jsou:

“Je to případ, který vede k zlepšení dovedností inženýra…
Můžete získat pracovní znalosti a know-how, které pomáhají v kariéře…
Je vývojové prostředí a podmínky splňují vaše přání…
Když je dokončen jeden projekt, je to práce, která umožňuje inženýrovi, který se na něm podílel, cítit hluboké uspokojení ze všech aspektů.
To jsou kritéria, která Chantilly používá při výběru případů.”

To bylo to.

https://monolith.law/corporate/quote-text-and-images-without-infringing-copyright[ja]

Případ e-mailů

Autor, který měl homosexuální vztah s Yukio Mishimou, vydal autobiografický román, ve kterém popisuje svůj vztah s Mishimou. V knize bylo zveřejněno 15 dosud nepublikovaných dopisů a pohlednic od Mishimy (dále jen “dopisy”). Děti Mishimy, které jsou podle článku 116 Japonského autorského zákona (Japanese Copyright Law) ochránci osobních práv autora po jeho smrti, podaly žalobu na zastavení publikace a distribuce, zničení knih a odškodnění za porušení práva na kopírování kvůli porušení práva na publikaci Mishimy (článek 60 Japonského autorského zákona).

V tomto soudním případě soud uznal, že dopisy, ve kterých jsou vyjádřeny různé emoce, názory na život a světový názor, jsou jasně individuálním vyjádřením myšlenek a emocí Yukia Mishimy, a to i přesto, že jsou vyjádřeny prostými slovy, které se liší od literárních děl (rozsudek Tokijského vrchního soudu ze dne 23. května 2000 (Gregorian calendar year)). Je tedy možné, že e-maily mohou být uznány jako díla?

Existuje případ, kdy žalobce, který byl výkonným členem náboženské skupiny, požadoval od poskytovatele internetu odhalení informací o odesílateli, protože e-mail, který poslal členům přátelské skupiny, byl přetištěn na webové stránce “Skutečná podstata skupiny” pod názvem “Existují hrozby a nátlak?” a byla porušena autorská práva a práva autora.

Obžalovaný poskytovatel internetu tvrdil, že e-mail je pouze “přenos faktů a zpráv o aktuálních událostech” (článek 10 odstavec 2 Japonského autorského zákona) a že výrazy v e-mailu jsou běžné a obyčejné a nevyjadřují individualitu autora, a proto nejsou dílem. Soud však uznal, že e-mail obsahuje individuální výrazy, jako jsou:

• “Napišme co nejvíce ‘loutkových obětí’!”
• “Mnoho z vás se konečně dostalo do ‘loutkové nálady’, že?”
• “Není tento cenný čas, než nám pan B zprostředkuje ‘Ise Shinto rituály’, časem, kdy nám dovolí napsat více a více ‘loutkových obětí’?”

Soud dále uvedl:

“E-mail se skládá z několika vět a nelze říci, že by byl stejný bez ohledu na to, kdo ho napsal. Proto je e-mail uznán jako jazykové dílo. Obžalovaný tvrdí, že obsah e-mailu je pouze přenos faktů a zpráv o aktuálních událostech, ale e-mail obsahuje individuální výrazy a nelze říci, že je pouze přenos faktů a zpráv o aktuálních událostech.”

Soud uznal e-mail za dílo a protože “článek udržuje podstatné charakteristiky výrazu e-mailu a čtenář článku může přímo vnímat podstatné charakteristiky výrazu e-mailu, článek je uznán jako hmotná reprodukce e-mailu”. Soud nařídil poskytovateli internetu odhalit informace o odesílateli, protože žalobce projevil záměr uplatnit právo na náhradu škody za porušení autorských práv a dalších práv.

Pokud vycházíme z obecného pochopení dopisů, nelze říci, že e-mail pouze předává “fakta”, takže je samozřejmé, že námitky obžalovaného byly zamítnuty. I když jsou vyjádřeny “myšlenky nebo emoce”, pokud nejsou tvořivé, nejsou uznány jako díla. Rozsudek se tímto bodem nezabývá, ale uznává, že e-mail je dílo na základě rozhodnutí, že “nelze říci, že by byl stejný bez ohledu na to, kdo ho napsal”.

Shrnutí

Otázka, do jaké míry je uznávána autorská práva různých textů na internetu, je velmi složitá. Pokud máte přesné znalosti o citování a citujete správným způsobem, není obvykle problém. Avšak bezmyšlenkovité kopírování textů z blogů jiných lidí, článků na webových stránkách nebo e-mailů od ostatních a jejich přeposílání na vlastní blog nebo sociální sítě je velmi riskantní. Pokud si náhodou uvědomíte, že porušujete autorská práva jiných lidí, nebo naopak se domníváte, že vaše práva mohou být porušena, obraťte se na zkušeného právníka. Je nutné jednat rychle.