Nepublicita v případech narušení soukromí na internetu

V soudním případu, kde bylo zpochybněno porušení soukromí v románu “Po hostině”, který popisuje soukromý život, Tokijský okresní soud definoval právo na soukromí jako “právní záruku nebo právo nebýt nespravedlivě vystaven veřejnosti” a stanovil podmínky pro porušení soukromí jako:

1. Je to skutečnost soukromého života nebo něco, co by mohlo být takto vnímáno (soukromost)

2. Je to něco, co by podle obecné citlivosti nechtěl být veřejně vystaven, pokud bychom se postavili do pozice dané osoby (důvěrnost)

3. Je to něco, co ještě není známo veřejnosti (neveřejnost)

4. Osoba byla skutečně nepříjemně nebo úzkostně ovlivněna veřejným zveřejněním

Rozsudek Tokijského okresního soudu ze dne 28. září 1964 (rok 1964 podle gregoriánského kalendáře)

Takto to bylo stanoveno.

V případě porušení soukromí na internetu se často stává, že škoda se rozšíří tím, že informace, které již někdo jiný napsal na sociálních sítích nebo na diskusních fórech, jsou šířeny retweetováním nebo přepisováním. V takovém případě si někteří lidé myslí: “Jen jsem přepsal informace, které již byly zveřejněny, takže nesplňuji podmínku neveřejnosti pro porušení soukromí a neměl bych být obviněn z porušení soukromí.”

Ale co když například pan A napsal na Twitteru, že “XX se rozvedl” a pan B to zveřejnil na anonymním diskusním fóru, může se pan B vyhnout odpovědnosti? Vysvětlíme, jak soudy skutečně posuzují neveřejnost.

https://monolith.law/reputation/personal-information-and-privacy-violation[ja]

Co je neveřejné znalosti

Například existuje případ, kdy byl dabér zatčen za týrání dětí a zabití zraněním. Zprávy, které uváděly umělecké jméno tohoto dabéra a název televizní reklamy, kterou daboval, nebyly považovány za porušení práva na soukromí, protože se jednalo o veřejně známé skutečnosti (Tokyo District Court, 14. září 2015 (Gregorian calendar year)).

I když článek obsahuje věci, které jsou již známy veřejnosti, nejedná se o porušení soukromí. Ale jaký je standard pro rozlišení mezi “stále neznámým” a “již známým”?

Popis případu s vrozenou progresivní koktavostí

Existuje případ, kdy podpredseda a-spolku International požadoval odškodnění, protože článek, který obžalovaný zveřejnil na internetové stránce, snížil sociální hodnocení žalobce tím, že část informací tvrdila, že žalobce trpí vážnou vrozenou progresivní koktavostí, což porušilo jeho soukromí.

Obžalovaný založil webovou stránku s názvem “Klub pro zvážení odchodu z a-spolku”, na které zveřejnil článek tvrdící, že A, který dlouhá léta působil jako tlumočník angličtiny na schůzkách mezi čestným předsedou B a-spolku a zahraničními hosty a zastával důležité pozice, opustil a-spolk a stal se věřícím v chrámu, který je v konfliktu s tímto spolkem. Článek také tvrdil, že žalobce při rozhovoru s novináři připustil, že tato fáma je pravdivá, a poskytl interní informace, že odchod A je závažný a v rámci a-spolku International se jedná o otázku odpovědnosti.

https://monolith.law/reputation/disease-information-and-privacy-infringement[ja]

Citace z knihy

Žalobce podal žalobu, protože v článku bylo napsáno, že přestože žalobce zastává důležitou pozici generálního tajemníka a-spolku International, je to nezodpovědná a zbabělá osoba, která se snaží svést veškerou odpovědnost na ostatní, aniž by sám nesl jakoukoli odpovědnost, což je urážka na cti. Dále bylo napsáno, že žalobce trpí vážnou vrozenou progresivní koktavostí a když s ním mluvíte, musíte být připraveni na komunikaci psanou formou. Toto bylo citováno z knihy a bylo to považováno za porušení soukromí.

Soud rozhodl, že tento článek ukazuje skutečnost, že přestože žalobce zastává důležitou pozici v a-spolku International, je to nezodpovědná a zbabělá osoba, která se snaží svést odpovědnost za problémy, které se vyskytují uvnitř a-spolku International, na ostatní, zatímco se sám snaží uniknout odpovědnosti, a to snižuje sociální hodnocení žalobce. Soud tedy uznal urážku na cti.

Dále soud uznal porušení soukromí, protože “skutečnost, že žalobce trpí vážnou vrozenou progresivní koktavostí, je informace, kterou by člověk nemohl vědět, pokud by s ním nebyl v těsném konverzačním vztahu, a je to skutečnost, kterou by člověk podle běžné citlivosti nechtěl zveřejnit. Protože tato skutečnost byla zveřejněna, mělo by se to považovat za porušení soukromí žalobce”. Soud také uznal, že popis vrozené progresivní koktavosti byl převzat přímo z knihy a že kolem roku Heisei 3 (1991) bylo toto široce známo mezi členy a-spolku. V reakci na argument obžalovaného,

“Je zřejmé, že porušení soukromí je splněno tím, že obžalovaný zveřejnil informace o koktavosti žalobce na své internetové stránce a tímto způsobem zveřejnil tuto informaci širšímu okruhu lidí. I kdyby byla skutečnost o koktavosti žalobce známa v určitém rozsahu kolem roku Heisei 3 (1991), s uplynutím času by se mohlo říci, že její povědomí bylo ztraceno. Proto je samozřejmé, že pokud by to bylo znovu zveřejněno po více než 15 letech, dojde k novému porušení soukromí.”

Rozsudek Tokijského okresního soudu ze dne 30. srpna 2010

Soud nařídil obžalovanému zaplatit žalobci 3 miliony jenů jako odškodnění za duševní utrpení a 300 tisíc jenů za právní náklady, celkem 3,3 milionu jenů.

“Jen jsem to citoval” je často používaná obrana, ale pokud to zveřejníte na webu a tímto způsobem to zveřejníte širšímu okruhu lidí, a pokud to uděláte více než 15 let po publikaci knihy, bude to považováno za nové porušení soukromí.

https://monolith.law/reputation/calculation-method-of-compensation-for-damages[ja]

Název kroužku, ke kterému jsem v minulosti patřil

Dne 19. června 2003 (rok 2003 podle gregoriánského kalendáře) bylo pět osob, včetně zástupce a čtyř studentů, zatčeno pro podezření ze znásilnění. Později bylo celkem 14 studentů z prestižních univerzit v metropolitní oblasti odsouzeno za pokus o znásilnění v souvislosti s “případem Super Free”. Existuje případ, kdy žalobce, který byl na internetovém diskusním fóru jmenován jako související osoba, požádal poskytovatele internetových služeb o zveřejnění informací o odesílateli.

Žalobce se během studia na univerzitě účastnil Super Free jako člen personálu, ale opustil tento kroužek před incidentem znásilnění spáchaným členy. Po absolvování univerzity pracoval jako asistent na státní univerzitě. Články, které ho označovaly jako člena tohoto kroužku, jako by byl spojen se znásilněním, snižovaly jeho sociální hodnocení. Navíc, skutečnost, že v minulosti byl členem tohoto kroužku, je něco, co by chtěl skrýt, a je to zkušenost, kterou by nechtěl, aby byla známa, i podle standardů běžného člověka. Proto požádal o zveřejnění informací o odesílateli, aby mohl podat žalobu pro porušení soukromí.

Citace článků na internetu

Poskytovatel internetových služeb tvrdil, že před publikací článků v roce 2005, 2006 a 2008 (v gregoriánském kalendáři) byly na internetu zveřejněny články, které se týkaly žalobce a byly zcela totožné s články v této věci. Tvrdil, že společenské hodnocení žalobce již kleslo kvůli těmto článkům a že nové články nezpůsobily další pokles hodnocení. Také tvrdil, že pokud jde o porušení soukromí, opětovné uvedení skutečností, které se staly veřejně známými díky předchozím článkům, nesplňuje požadavek na neveřejnost pro ochranu soukromí.

Soud rozhodl, že pokud vezmeme v úvahu běžnou pozornost a způsob čtení obecného čtenáře, články v této věci vytvářejí dojem, že žalobce byl jako člen skupiny Super Free zapojen do znásilnění. Soud uznal, že to snižuje společenské hodnocení žalobce. Při zkoumání důkazů v této věci však nebyly nalezeny žádné důkazy naznačující, že by žalobce byl zapojen do znásilnění. Soud uznal, že fakta uvedená v článcích nejsou pravdivá a že vysílač neměl dostatečné důvody věřit, že jsou pravdivá. Soud tedy uznal, že došlo k poškození cti.

Ve výroku se uvádí:

Obžalovaný tvrdí, že protože na internetu byly již zveřejněny články totožné s články v této věci, nové články nezpůsobily další pokles hodnocení. Soud však nemůže uznat, že čtenáři předchozích článků a článků v této věci se překrývají. Proto nemůže být popřeno, že články v této věci snižují společenské hodnocení. Argumenty obžalovaného nemohou být přijaty.

Rozsudek Okresního soudu v Tokiu ze dne 22. listopadu 2012 (gregoriánský kalendář)

To, že “čtenáři se nepřekrývají”, lze považovat za samozřejmou poznámku.

Co se týče porušení soukromí, soud rozhodl:

Skutečnost, že žalobce byl během svých studií členem skupiny ○○, lze považovat za věc, kterou veřejnost dosud nezná. Vzhledem k závažnosti znásilnění skupinou ○○ lze na základě citlivosti obecné osoby uznat, že se jedná o skutečnost, kterou nechce zveřejnit (to neznamená, že se stala veřejně známou skutečností jen proto, že na internetu existují články s totožným obsahem předcházející článkům v této věci). Takže články v této věci porušují právo žalobce na soukromí a neexistují žádné okolnosti naznačující existenci důvodů pro odmítnutí nezákonnosti.

Rozsudek Okresního soudu v Tokiu ze dne 22. listopadu 2012 (gregoriánský kalendář)

Soud uznal, že je zřejmé, že články v této věci porušují právo žalobce na soukromí. Soud uznal, že žalobce má oprávněné důvody požadovat zveřejnění informací o vysílači, protože se domnívá, že zvažuje žádost o náhradu škody a zákaz na základě protiprávního jednání kvůli porušení práv. Soud nařídil poskytovateli internetových služeb, aby zveřejnil informace o vysílači.

Nemůže být uznáno, že se stala veřejně známou skutečností jen proto, že na internetu existují články s totožným obsahem předcházející článkům v této věci.

https://monolith.law/reputation/provider-liability-limitation-law[ja]

https://monolith.law/reputation/disclosure-of-the-senders-information[ja]

“Popis ‘plastická tvář’

Existuje případ, kdy žalobce požadoval odškodnění za škodu způsobenou nezákonným jednáním od žalovaného, který pětkrát zveřejnil článek na internetovém diskusním fóru, který porušoval soukromí žalobce a urážel ho.

V článku bylo uvedeno “【A životopis】 odkaz http://〈vynecháno〉”, a když jste klikli na URL, zobrazil se vám stránka s životopisem žalobce. Navíc, v článku byla uvedena adresa hlavního sídla a název korporace, kterou žalobce zastupuje. Proto bylo možné pro čtenáře článku identifikovat, že A v článku je žalobce.

Navíc, v článku byl popis “plastická tvář”. Soud rozhodl, že podle běžného čtení obecným čtenářem, toto označuje, že žalobce má plastickou tvář. Plastická tvář je chápána jako tvář, která byla plasticky upravena. Takže popis “plastická tvář” je věcí soukromého života nebo věcí, které by mohly být takto chápány, a je to věc, kterou by člověk obecně nechtěl zveřejnit, podle citlivosti obecného člověka.

Citace z jiných článků ve stejném vlákně

Žalovaný také tvrdil, že článek se stejným obsahem jako tento článek byl již zveřejněn v jiných článcích ve stejném vlákně “○○○”, a tento článek je pouze kopie článků zveřejněných jinými osobami než žalovaným. Proto chybí požadavek na neveřejnost, který je požadavkem na porušení soukromí. Soud však rozhodl, že je pravda, že byly zveřejněny jiné články se stejným obsahem a že je uznáno, že i v těchto článcích je žalobce označen jako “plastická tvář”.

Vzhledem k tomu, že v tomto vlákně bylo zveřejněno mnoho článků, je obtížné předpokládat, že osoba, která si prohlédla určité vlákno, si prohlédla všechny články v tomto vlákně. Vzhledem k těmto okolnostem by měl být tento článek považován za věc, která ještě není známa veřejnosti, a splňuje požadavek na neveřejnost.

Rozsudek Okresního soudu v Tokiu ze dne 17. července 2014 (2014)

Soud uznal porušení soukromí. Články, které urážejí nebo pomlouvají, mohou být čteny novými čtenáři, kteří dosud nečetli předchozí příspěvky, a mohou dále porušovat soukromí a způsobovat výbuchy. To je rozsudek, který chápe tendence internetu. Pokud šíříte urážky a pomluvy, které byly napsány v jiných článcích, budete znovu zodpovědní.

Navíc, soud uznal, že popis “čon” v článku má význam jako hlupák, idiot atd., a byl používán jako slovo urážející Koreu nebo Korejce, a porušuje ctižádost a uráží žalobce. Soud také nařídil žalovanému zaplatit odškodnění ve výši 500 000 jenů, náklady na právní zastoupení ve výši 100 000 jenů, náklady na identifikaci přispěvatele ve výši 518 700 jenů, celkem 1 118 700 jenů.

Shrnutí

I když řeknete “Pouze jsem citoval” nebo “Ostatní to také píší”, často nemůžete uniknout odpovědnosti.

Určení, zda došlo k porušení soukromí, může být často obtížné, proto je vhodné nechat to na posouzení zkušeného právníka.