Má věc právo na publicitu?

Co jsou práva na publicitu a kdy vznikají a kdy nejsou uznávány, podrobně vysvětlujeme v samostatném článku.

https://monolith.law/reputation/publicityrights[ja]

Při zvažování majetkové hodnoty, kterou přináší přitažlivost jména nebo portrétu pro zákazníky, je možné uvažovat, že tuto přitažlivost pro zákazníky není nutné omezovat pouze na lidi. Pokud má věc přitažlivost pro zákazníky, mohlo by být možné tvrdit, že by měla být uznána práva na publicitu vlastníkovi této věci. Pokud se v softwaru pro hry bez povolení použije skutečné jméno baseballistů nebo fotbalistů, dojde k porušení práv na publicitu, stejně jako při použití portrétu. Co se stane, když se v softwaru pro hry použije jméno nebo portrét závodního koně, který vlastní člověk?

Slovo práva na publicitu není právním termínem. Je to relativně nové právo, které se postupně stává jasnějším a je uznáváno prostřednictvím soudních sporů. Práva na publicitu věci byla také předmětem soudního sporu v případě softwaru pro hry, který byl vyroben bez povolení a používal název závodního koně.

Případ Gallop Racer (Nagoya District Court, leden 2000 (Gregorian calendar year))

Dvacet dva majitelů závodních koní podalo žalobu na výrobce a prodejce videohry “Gallop Racer”, která používá jména jejich závodních koní, na základě práva na publicitu, požadují zákaz prodeje a odškodnění za nezákonné jednání. Tato hra umožňuje hráčům stát se žokeji, vybrat si závodního koně (včetně koní účastnících se na velkých závodech G1, G2 a G3 Japonské centrální závodní asociace) a závodit na obrazovce, která reprodukuje skutečné závodní dráhy.

Nagoya District Court uvedl:

“I když jména ‘neznámých’ ‘věcí’ mohou mít hodnotu publicity, nemůžeme říci, že ‘věci’ nemají žádný prostor pro uznání práva na publicitu. Právo na publicitu, které je uznáváno pro známé osobnosti, je chápáno jako ekonomická hodnota nezávislá na právech osobnosti, jako je právo na soukromí nebo právo na obraz. Proto neexistuje žádný důvod omezovat věci s hodnotou publicity na ‘známé osobnosti’ s právy osobnosti.

Hodnota publicity, kterou mají jména těchto věcí, je odvozena z jejich slávy, sociálního hodnocení, povědomí atd., a proto by měla být chráněna jako majetkový zisk nebo právo náležející vlastníkovi věci (jak je uvedeno níže, když věc zanikne, osoba, která ji vlastnila, se stává držitelem práv.)

Rozsudek Nagoya District Court, 19. ledna 2000 (Gregorian calendar year)

A uznal právo na publicitu věcí.

Dále uvedl, že “při zohlednění skutečnosti, že právo na publicitu věcí je pouze právo na získání ekonomické hodnoty, nemůže být v současné fázi uznáno zastavení na základě práva na publicitu věcí”, ale “nicméně, i když jde o právo na publicitu věcí, může být uznáno jako právo nebo zájem, který by měl být chráněn podle zákona v případě odškodnění za nezákonné jednání, takže odškodnění může být uznáno”. Proto nařídil výrobci a prodejci, aby vyplatili odškodnění ve výši od 41 412 JPY do 608 420 JPY dvaceti majitelům závodních koní, kteří se účastnili závodu G1.

Případ Gallop Racer (Nagoya High Court, březen 2001 (rok 2001 podle gregoriánského kalendáře))

Rozhodnutí odvolacího soudu v otázce ochrany proti neoprávněnému použití jména koně podle zákona o ochranných známkách (japonský zákon o ochranných známkách) uvádí, že “ochrana jména koně, které bylo registrováno jako ochranná známka podle zákona o ochranných známkách, je omezena na případy, kdy je registrovaná ochranná známka používána pro vlastní výrobky nebo služby”. Proto “k ochraně ekonomického zisku nebo hodnoty, které vyplývají z prestiže, sociálního hodnocení a povědomí o závodním koni, který vlastní majitel koně, není ochrana pouze podle zákona o ochranných známkách dostatečná a je vhodné uznat a chránit právo na publicitu věci za určitých podmínek”. Soud podpořil rozhodnutí Nagoya District Court, který uznal právo na publicitu věci, ale omezil uznání práva na publicitu pouze na závodní koně, kteří vyhráli v G1 závodech.

Co se týče žádosti o zastavení prodeje,

Právo na publicitu slavné osoby, které je úzce spojeno s právy osobnosti, včetně práva na soukromí a práva na obraz slavné osoby, je uznáváno v případě žádosti o zastavení na základě tohoto práva na publicitu. Na druhé straně, právo na publicitu věci není spojeno s právy osobnosti vlastníka věci, ale s ekonomickým ziskem spojeným s přitažlivostí věci pro zákazníky, a nemůže být tedy ošetřováno stejným způsobem jako právo na publicitu slavné osoby.

Rozhodnutí Nagoya High Court, 8. března 2001

Tak jako v případě soudního rozhodnutí v prvním stupni u Nagoya District Court, ani tento soud neuznal toto právo.

Případ Derby Stallion (Tokyo District Court, srpen 2001 (Gregorian calendar year))

Dvacet tři majitelů závodních koní podalo žalobu na výrobce a prodejce simulátoru chovu závodních koní “Derby Stallion” (celkem čtyři verze), který používal jména jejich koní, na základě práva na publicitu, požadujíce zákaz prodeje a odškodnění za nezákonné jednání. Tokyo District Court rozhodl, že “nemůže souhlasit s existencí ‘majetkového práva na exkluzivní ovládání ekonomické hodnoty věci, jako je její schopnost přitahovat zákazníky’, jak tvrdí žalobci”, a zamítl právo na publicitu vůči věcem.

Tokyo District Court uvedl:

1: Pro uznání exkluzivního práva je třeba základu v pozitivním právu (včetně těch, které nejsou explicitně uvedeny, jako jsou osobnostní práva), ale není možné odůvodnit ‘právo na exkluzivní ovládání ekonomické hodnoty věci’, které žalobci tvrdí, rozšířeným pochopením fungování vlastnických práv a osobnostních práv, která jsou tradičně uznávána jako exkluzivní práva.

2: Jak bylo uvedeno výše, pro uznání exkluzivního práva je třeba základu v pozitivním právu, ale vzhledem k celkovému účelu současného právního systému, který zavedl systém duševního vlastnictví, není možné uznat existenci exkluzivního práva v oblasti, kterou nechrání zákon o duševním vlastnictví. Navíc, i kdybychom přijali názor, že existenci exkluzivního práva lze uznat i bez explicitního základu, pokud by se dlouhodobě dodržovala sociální praxe respektující ‘prospěch z exkluzivního ovládání ekonomické hodnoty věci’, není možné souhlasit s exkluzivním právem, které žalobci tvrdí.

Rozhodnutí Tokyo District Court ze dne 27. srpna 2001 (Gregorian calendar year)

A dále uvedl, že v případě bodu 1 “taková exkluzivní práva jsou uznávána pouze v případě, kdy je hodnoceno, že byla porušena osobnostní práva, která fyzická osoba původně má. Na rozdíl od toho, pokud třetí strana využívá cizí věc, neznamená to okamžitě porušení osobnostních práv vlastníka věci, takže není možné odůvodnit exkluzivní práva, jak tvrdí žalobci, na základě osobnostních práv.” A v případě bodu 2 také uvedl, že “exkluzivní práva, která poskytuje zákon o duševním vlastnictví, by měla být chápána jako omezení na exkluzivní ochranu pro držitele práv a jako omezení na zákonnost jednání třetích stran. Proto by mělo být jednání třetí strany, které nepatří do rozsahu exkluzivních práv stanovených zákonem o duševním vlastnictví, považováno za zákonné.”

Případ Derby Stallion (Tokyo High Court, září 2002 (Gregorian calendar year))

Žalobci, kterým nebylo uznáno zákaz prodeje a náhrada škody za nezákonné jednání v prvním stupni, se odvolali, ale Tokyo High Court odvolání zamítl.

Tokyo High Court uvedl:

Je obecně známo, že použití jména a portrétu slavné osoby pro propagaci a reklamu produktu nebo přímo na produktu má efekt na propagaci a prodej daného produktu. Jméno a portrét takové slavné osoby jsou jako osobní identifikační informace symbolizující danou slavnou osobu a mají samy o sobě schopnost přitahovat zákazníky. Jsou to nezávislé ekonomické zájmy nebo hodnoty, které se liší od běžných lidí. Fyzické osoby, i když jsou běžnými lidmi, mají podle výše uvedeného právo na základě svých osobnostních práv nechat své jméno a portrét využívat třetími stranami bez oprávněného důvodu. Je tedy samozřejmé, že slavné osoby, které se liší od běžných lidí tím, že jejich jméno a portrét přitahují zákazníky, mají právo výlučně ovládat ekonomické zájmy nebo hodnoty vyplývající z jejich jména a portrétu. Toto právo slavných osob může být nazýváno “právo na publicitu”, ale toto právo by mělo být považováno za zakořeněné v osobnostních právech.

Rozsudek Tokyo High Court, 12. září 2002 (Gregorian calendar year)

A uvedl, že “právo na publicitu je zakořeněné v osobnostních právech”, a

Právo na publicitu slavné osoby by mělo být považováno za zakořeněné v osobnostních právech, jak bylo uvedeno výše, a je zřejmé, že nemůže být uznáno právo na jméno, právo na portrét nebo právo na publicitu jako práva zakořeněná v osobnostních právech pro věc, jako je závodní kůň.

Tamtéž

rozhodl.

Případ “Gallop Racer” (Nejvyšší soud, únor 2004 (2004))

Jak bylo uvedeno výše, rozhodnutí se lišilo mezi “Gallop Racer” a “Derby Stallion”. V odvolacím řízení případu “Gallop Racer” však Nejvyšší soud zrušil původní rozsudek a zamítl nároky žalobců, čímž popřel právo na publicitu věci.

Nejvyšší soud následoval precedent Nejvyššího soudu v případě “Kao Ma-k’ing’s Self-Written Chien-chung Kao-shen Chieh”, který jsme představili v jiném článku na našem webu s názvem “Je dovoleno bez povolení fotografovat a zveřejňovat cizí majetek?” a uvedl, že “i když žalobci v prvním stupni vlastnili nebo vlastnili koně v daném závodě, vlastnické právo k věci, jako je závodní kůň, je omezeno na exkluzivní kontrolu nad hmotnou stránkou věci. Toto právo nezahrnuje přímou exkluzivní kontrolu nad nehmotnou stránkou věci, jako je název věci. Proto, i když třetí strana využívá ekonomickou hodnotu, kterou název závodního koně a podobné věci mají jako nehmotnou stránku věci, jako je schopnost přitahovat zákazníky, bez narušení exkluzivní kontroly vlastníka nad hmotnou stránkou závodního koně, takové využití by nemělo být považováno za porušení vlastnických práv k závodnímu koni.”

https://monolith.law/reputation/photographing-others-property[ja]

Nejvyšší soud uvedl:

“I když název závodního koně a podobné věci mají schopnost přitahovat zákazníky, není spravedlivé uznávat vlastníkovi závodního koně exkluzivní právo na použití nehmotné stránky věci, jako je název závodního koně, bez zákonného základu. Co se týče otázky, zda neoprávněné použití názvu závodního koně a podobných věcí je nezákonné, v současné době nelze říci, že rozsah a způsob jednání, které je považováno za nezákonné, jsou jasně stanoveny zákonem nebo podobnými předpisy. Proto bychom měli říci, že toto nelze potvrdit. Proto v tomto případě nelze potvrdit existenci zákazu nebo nezákonného jednání.”

Nejvyšší soud, 13. února 2004 (2004)

Soud tak zamítl jak zákaz, tak nezákonné jednání. Mimochodem, vlastníci závodních koní podali odvolání a žádost o přijetí odvolání proti rozsudku tokijského odvolacího soudu v případu “Derby Stallion”, ale to bylo také zamítnuto a rozhodnuto o nepřijetí toho samého dne.

Shrnutí

Soudní rozhodnutí, které uznalo právo na publicitu u celebrit a sportovců, popřelo stejné právo v případě věcí. Co se týče nezákonných činů, soud rozhodl, že v zásadě nejsou splněny v případě využití věcí jako nehmotných statků. Můžeme tedy předpokládat, že otázka práva na publicitu vztahující se k věcem je vyřešena.