Je repostování (retweetování) obrázků zveřejněných bez svolení porušením autorských práv?

Sociální sítě se staly důležitým nástrojem pro šíření informací nejen pro jednotlivce, ale i pro podniky. Sdílení informací s využitím atraktivních obrázků je efektivní pro PR a marketingové aktivity, avšak pokud jsou tyto obrázky použity bez svolení třetích stran, může to neúmyslně vést k riziku porušení autorských práv. Zvláště neopatrné retweety nebo sdílení zaměstnanců mohou ohrozit celkovou důvěryhodnost firmy.

V tomto článku se zaměříme na zásadní otázku: “Může být podnik v Japonsku obviněn z porušení autorských práv, pokud dojde k šíření obrázků bez svolení?” a vysvětlíme to na základě skutečných případů a soudních rozhodnutí.

Vztah mezi šířením obsahu na sociálních sítích a autorským právem v Japonsku

Sociální sítě jsou v dnešní době, kdy se informace šíří bleskovou rychlostí, klíčovým komunikačním nástrojem jak pro jednotlivce, tak pro podniky. Avšak právě kvůli této rychlosti šíření se často objevují problémy spojené s autorským právem. Zejména u děl jako jsou obrázky a videa, která lze snadno kopírovat a přeposílat, dochází k jejich šíření bez souhlasu držitelů práv.

Japonský zákon o autorském právu poskytuje tvůrcům děl různá práva a zakazuje činy, které by tato práva porušovaly. Je důležité si uvědomit, že porušení autorského práva může nastat nejen úmyslně, ale i z nedbalosti nebo z nevědomosti.

Jaké právní aspekty má tedy “šíření” obsahu na sociálních sítích? Mezi typické příklady patří “právo na reprodukci” a “právo na veřejné přenosy”.

Právo na reprodukci je právo kopírovat nebo tisknout dílo. Použití funkcí jako retweet nebo sdílení k zobrazení obrázku na vlastním účtu znamená, že obrázek je dočasně uložen jako cache data pro zobrazení na obrazovce zařízení, což může být v rozporu s právem na reprodukci.

Právo na veřejné přenosy je právo posílat dílo nebo umožnit jeho příjem veřejnosti prostřednictvím komunikačních linek jako je internet. Retweetem nebo sdílením, které umožňuje vašim sledujícím nebo široké veřejnosti vidět obrázek, můžete zasahovat do práva na veřejné přenosy.

Související článek: Vztah mezi publikací fotografií bez souhlasu a autorským právem[ja]

Případ tweetů a retweetů na Twitteru (nyní X) podle japonského práva

Na internetu a sociálních sítích je nahrávání autorských děl bez svolení porušením autorského práva. Jak je to ale s retweetováním tweetů s obrázky, které byly nahrány bez svolení?

I když retweetujete tweet s obrázkem podle specifikací Twitteru (nyní X), může to podle japonského Nejvyššího soudu znamenat porušení autorských práv, jak ukazuje příslušný soudní případ.

V tomto případu byl žalobcem profesionální fotograf. Žalobce přidal do rohu fotografie konvalinky text „Ⓒ (jméno autora)“ a umístil tento obrázek na svůj provozovaný web. Fotografie konvalinky byla nahrána bez svolení, a proto žalobce podal žádost o zveřejnění informací o odesílateli proti společnosti Twitter, která v té době provozovala Twitter (japonská pobočka Twitter Japan Inc. a mateřská společnost Twitter Inc.; názvy společností jsou uvedeny v době události).

Osoba A, jejíž jméno není známo, nahrála fotografii bez svolení žalobce jako svůj profilový obrázek. Tím byl obrázek automaticky uložen a zobrazen na URL adrese pro ukládání profilových obrázků na Twitteru a na časové ose osoby A se začala zobrazovat tato fotografie.

Osoba B, jejíž jméno není známo, tweetovala fotografii bez svolení žalobce. Tím byl obrázek automaticky uložen a zobrazen na URL adrese pro ukládání obrázků tweetů na Twitteru a na URL adrese pro zobrazení tweetů a na časové ose účtu osoby B se začala zobrazovat tato fotografie.

Osoby CDE, jejichž jména nejsou známa, provedly retweet tweetu osoby B, čímž se fotografie začala zobrazovat na jejich časových osách.

Žalobce tvrdil, že zobrazením fotografie na účtech A a B došlo k porušení práva na veřejné přenosy (článek 23 odstavec 1 japonského autorského zákona). Twitter společnost nezpochybňovala, že nastavení obrázku jako profilového obrázku a tweetování samotného obrázku bez svolení představuje porušení práva na veřejné přenosy. Sporným bodem v tomto případě byla otázka, zda retweetování osobami CDE znamená porušení autorských práv žalobce tím, že se fotografie zobrazovala a byla tak porušena žalobcova autorská práva.

Související článek: Autorská práva a autorství při zveřejňování fotografií[ja]

Argumenty žalobce a žalovaného

Žalobce tvrdil porušení:

• práva na veřejné přenosy
• práva na zachování identity
• práva na uvedení jména
• práva na ochranu cti a reputace

Pojďme se na každé z nich podívat zvlášť.

Žalobce tvrdil, že nejen ti, kdo zveřejnili tweet s obrázkem, ale i ti, kdo tento tweet retweeetli, porušují právo na veřejné přenosy a další práva tím, že “retweetováním bez svolení kopírovaného tweetu s obrázkem na časové ose dochází k porušení autorských práv”.

Dále žalobce tvrdil, že kvůli specifikacím Twitteru, když je tweet s obrázkem retweetován a zobrazen na časové ose, dochází automaticky k oříznutí (tzv. “inline link”), což porušuje právo na zachování identity (Autorský zákon článek 20, odstavec 1). Právo na zachování identity znamená právo, aby obsah nebo název díla nebyl měněn proti vůli autora.

Žalobce také tvrdil, že oříznutím se stává jeho jméno nerozpoznatelným, což porušuje právo na uvedení jména.

Navíc žalobce tvrdil, že retweetováním dávají uživatelé ostatním dojmem, že fotografie žalobce mohou být “bez svolení používány a mají nízkou hodnotu”, což porušuje právo na ochranu cti a reputace (Autorský zákon článek 113, odstavec 6).

Na to Twitter Inc. odpověděl, že “retweeter nepřenáší obrázek (fotografii) dat samotných, ale pouze nepříslušná data, a proto to neporušuje právo na veřejné přenosy”.

Twitter Inc. také odpověděl na tvrzení žalobce o porušení morálních práv autora následovně:

• Podle specifikací Twitteru se oříznutí provádí na počítači internetového uživatele, který prohlíží obsah, takže subjektem činu oříznutí není osoba retweetující, ale internetový uživatel, a proto porušení práva na zachování identity a práva na uvedení jména není možné.
• Oříznutí je na Twitteru automatický a mechanický proces, který umožňuje přirozené zobrazení více fotografií na omezeném prostoru obrazovky, a proto se jedná o “nevyhnutelnou” (Autorský zákon článek 20, odstavec 2, bod 4) změnu, a právo na zachování identity tím není porušeno.
• Retweetováním příspěvku není možné považovat za snížení objektivní cti a reputace žalobce, a proto právo na ochranu cti a reputace není možné.

Související článek: Co jsou morální práva autora a ochrana cti nebo reputace?[ja]

Rozhodnutí Tokijského okresního soudu: Žaloba zamítnuta

Prvoinstanční Tokijský okresní soud posoudil retweet společnosti CDE následovně:

• Retweetováním došlo k automatickému nastavení inline odkazu na URL v časové ose, který přímo posílá data obrázkového souboru z dané URL na uživatelovo zařízení, jako je počítač.
• Žádná data s informacemi o distribuci nejsou posílána na jednotlivé URL a tedy ani z těchto URL na uživatelovo zařízení, takže samotný akt retweetování nepředstavuje odesílání výše zmíněných dat ani neumožňuje jejich odeslání.

Na základě těchto skutečností soud rozhodl, že se nejedná o veřejné přenosy. Dále, vzhledem k povaze retweetování, které neumožňuje modifikaci obrázkových souborů, nebylo porušeno právo na ochranu integrity díla, a protože retweety nepředstavují poskytování nebo prezentaci fotografií veřejnosti ze strany retweeterů, nebylo porušeno ani právo na uvedení jména.

Žalobce však tvrdil, že retweetování fotografií z URL distribučních informací na klientské počítače představuje automatický veřejný přenos a že retweeteři by měli být považováni za subjekty tohoto přenosu, a tedy že retweetování porušuje práva k veřejnému přenosu.

Nicméně, protože obrázkové soubory byly nahrány na servery Twitteru osobou B, která tím vytvořila možnost jejich veřejného přenosu, soud rozhodl, že subjektem přenosu by měla být tato osoba. Soud nařídil odhalení informací o odesílateli pro A a B, ale odmítl nařídit odhalení odpovídající e-mailové adresy pro CDE (rozhodnutí Tokijského okresního soudu ze dne 15. září 2016 (2016)).

Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal.

Rozhodnutí Odvolacího soudu pro duševní vlastnictví: Částečné uznání žalobcových nároků

Odvolací soud pro duševní vlastnictví, který se zabýval druhým stupněm řízení, rozhodl, že nelze považovat retweetující osoby za subjekty automatického veřejného přenosu v případě porušení práva na veřejný přenos společností CDE, a protože retweetování samo o sobě neusnadnilo automatický veřejný přenos, nelze retweetující osoby považovat za pomocníky v tomto porušení.

Dále soud uvedl, že protože fotografie jako dílo byla přenášena pouze jako data, nelze říci, že retweetováním došlo k jejímu kopírování, a tedy neuznal porušení práva na reprodukci. Vzhledem k tomu, že nebylo uznáno porušení práva na veřejný přenos, nebylo ani místo pro uznání pomoci k tomuto porušení, a soud tak učinil stejné rozhodnutí jako v prvním stupni.

Na druhé straně soud zkoumal porušení osobnostních práv autora. Co se týče práva na zachování identity, soud uznal, že obraz v případu je tvořivým vyjádřením myšlenek nebo pocitů a spadá do oblasti literatury, vědy, umění nebo hudby, a tedy je dílem chráněným autorským právem. Nicméně, protože retweetování způsobilo změnu umístění a velikosti obrázku, když byl zobrazen na účtu CDE, bylo uznáno, že obrázek byl retweetujícími osobami změněn a došlo k porušení práva na zachování identity. Dále, protože jméno profesionálního fotografa, který je žalobcem, nebylo zobrazeno při prezentaci, soud uznal, že retweetující osoby porušily právo autora na zobrazení jména při poskytování nebo prezentaci díla veřejnosti.

Odvolací soud pro duševní vlastnictví také zvážil argumenty obžalovaných, kteří tvrdili, že změny v důsledku retweetování spadají pod “nevyhnutelné” změny podle článku 20 odstavec 4 autorského zákona, ale soud rozhodl, že takové změny nemohou být považovány za “nevyhnutelné”, protože retweetování bylo provedeno bez svolení žalobce na účtu 2, kde byl tweet obsahující obrazový soubor fotografie zveřejněn.

Co se týče práva na ochranu cti a pověsti, soud neuznal porušení. Jako důvod uvedl, že i když byla fotografie zobrazena společně s postavami od Sanria nebo Disney, nemůže se z toho okamžitě usuzovat, že jde o “dílo nízké hodnoty, které lze použít bez svolení” nebo “levné dílo”, které by vzbuzovalo nesprávný dojem.

V důsledku toho bylo Twitteru nařízeno, aby odhalilo e-mailové adresy držitelů účtů A, B a také CDE (rozhodnutí Odvolacího soudu pro duševní vlastnictví ze dne 25. dubna 2018 (2018)).

Twitter se proti tomuto rozhodnutí odvolal a po přijetí žádosti o přijetí odvolání se nyní čeká na rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu: Uznání porušení práva na uvedení jména

Nejvyšší soud Japonska rozhodl, že porušení práva na zachování identity bylo vyloučeno z důvodů pro přijetí odvolání a rozhodoval pouze o porušení práva na uvedení jména.

Společnost Twitter jako důvod svého podání uvedla, že jednotliví uživatelé, kteří přeposílali tweet, nepoužívali dílo porušující autorská práva prostřednictvím každého retweetu, a tedy neprováděli “poskytování nebo prezentaci díla veřejnosti” podle článku 19 odstavec 1 japonského autorského zákona. Navíc uživatelé, kteří si prohlíželi webové stránky, mohli kliknutím na jednotlivé obrázky v článcích retweetů vidět původní obrázky s částí, kde je uvedeno jméno, takže lze říci, že jednotliví uživatelé retweetů “zobrazovali jméno autora v souladu s tím, jak již bylo autorem uvedeno” (tento paragraf, odstavec 2). Proto tvrdili, že rozhodnutí původního soudu, které uznalo porušení práva na uvedení jména prostřednictvím retweetů, obsahuje chyby v interpretaci a aplikaci autorského zákona.

Nejvyšší soud však porušení práva na uvedení jména uznal a odvolání zamítl.

Jako důvody pro toto rozhodnutí uvedl následující dva body:

• I když je možné kliknutím na obrázek zobrazit původní obrázek s částí, kde je uvedeno jméno, zůstává toto uvedení jména omezeno pouze na webovou stránku oddělenou od té, na které je obrázek zobrazen.
• Uživatelé prohlížející webové stránky neuvidí jméno autora, pokud na obrázek nekliknou, a neexistují žádné okolnosti, které by naznačovaly, že uživatelé obvykle na obrázky klikají.

Takto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že samotný fakt, že je možné kliknutím na obrázek v článcích retweetů zobrazit původní obrázek s uvedeným jménem autora, neznamená, že uživatelé retweetů jméno autora zobrazili.

Tímto bylo potvrzeno rozhodnutí původního soudu, Ústředního patentového soudu, a bylo uznáno, že retweetování může být porušením osobnostních práv autora a že i při retweetování tweetů s obrázky podle specifikací Twitteru může dojít k odhalení informací o odesílateli (Rozsudek Nejvyššího soudu z 21. července 2020 (Reiwa 2) Rozsudek Nejvyššího soudu z 21. července 2020[ja]).

Ačkoli Nejvyšší soud vyloučil právo na zachování identity z důvodů pro přijetí odvolání a rozhodoval pouze o právu na uvedení jména, uznání porušení práva na uvedení jména samo o sobě znamená uznání porušení práv, a proto může být rozhodnutí o právu na zachování identity považováno za méně důležité.

Přesto Ústřední patentový soud rozhodl, že “činnost ořezávání obrazu může být porušením práva na zachování identity”, a Nejvyšší soud toto rozhodnutí nezamítl. Záměr práva na uvedení jména, jak jej formuloval Nejvyšší soud, by mohl být aplikován i na právo na zachování identity.

Shrnutí: Poradit se s advokátem ohledně porušení autorských práv na sociálních sítích

V tomto článku jsme vysvětlili rizika spojená s neoprávněným šířením obrázků a porušením autorských práv na sociálních sítích. Zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu z 21. července Reiwa 2 (2020) jasně ukazuje, že i retweetování může být považováno za porušení autorských práv, a proto je nutná opatrnost při šíření informací.

Autorské právo je složité a rozhodnutí se může lišit v závislosti na konkrétním případu. “Nevěděl jsem” nemusí být dostatečnou obranou proti odpovědnosti. Pokud máte obavy, že používání sociálních sítí vaší společnosti může porušovat autorská práva, nebo jste se již dostali do problémů s porušením autorských práv, doporučujeme vám co nejdříve se poradit s advokátem.

Související článek: Je použití screenshotu z Twitteru porušením autorských práv? Rozbor rozhodnutí z Reiwa 5 (2023)[ja]

Představení opatření naší kanceláře

Právní kancelář Monolith je firma s bohatými zkušenostmi v oblasti IT, zejména internetu, a práva. V posledních letech se stále více pozornosti věnuje porušování autorských práv na internetu. Naše kancelář se této problematice věnuje prostřednictvím týmu zkušených právníků, kteří se specializují na přijímání účinných opatření. Podrobnosti naleznete v následujícím článku.

Oblasti práce Právní kanceláře Monolith: IT a duševní vlastnictví pro různé podniky[ja]