【Zavedení v listopadu roku Reiwa 6 (2024)】Co je zákon na ochranu freelancerů? Vysvětlení opatření, která by měly podniky přijmout

V posledních letech se v důsledku pracovních reforem podporovaných Ministerstvem zdravotnictví, práce a sociálních věcí mění hodnoty pracujících lidí a počet lidí pracujících na volné noze rok od roku roste. Jedním z důvodů může být i zvýšený zájem o flexibilní pracovní režimy po zkušenosti s pandemií COVID-19.

V souvislosti s rostoucím počtem firem, které uzavírají obchody s freelancery, bude v listopadu 2024 (Reiwa 6) zaveden “Zákon na ochranu freelancerů (nový zákon pro freelancery)”, který stanoví povinnosti pro podnikatele zadávající práci freelancerům. Mnoho lidí bude chtít rychle zahrnout tyto informace do své praxe a porozumět základním principům Zákona na ochranu freelancerů.

Tento článek proto představuje obsah a směrnice Zákona na ochranu freelancerů a vysvětluje, jaké kroky by měly podniky podniknout, aby se přizpůsobily.

Zákon o ochraně freelancerů (nový zákon pro freelancery)

Zákon o ochraně freelancerů (nový zákon pro freelancery) je právní předpis, který stanovuje povinnosti pro podnikatele zadávající práci freelancerům, zejména v rámci smluv o poskytování služeb. Jeho oficiální název je “Zákon o zajištění spravedlivých obchodních praktik ve vztazích k určitým zadavatelům služeb”.

Zde vysvětlíme základní informace o novém zákonu pro freelancery.

Pozadí a význam zákona o ochraně freelancerů

Pozadí vzniku zákona o ochraně freelancerů spočívá v diverzifikaci pracovních stylů v Japonsku. V posledních letech se zvyšuje počet lidí, kteří nepracují pro společnost, ale jako freelanci. Freelanceři však nejsou uznáváni jako “pracovníci” podle japonského zákona o pracovních standardech, a proto na ně nejsou aplikovány pracovněprávní předpisy. To znamená, že ve vztahu k zadavatelům jsou postaveni do slabší pozice ve srovnání s pracovníky. Skutečností je, že ne malý počet freelancerů přijímá zakázky za nepříznivých podmínek pod tlakem zadavatelů.

Vzhledem k této situaci byla zavedena regulace zákona o ochraně freelancerů s cílem vytvořit prostředí, ve kterém mohou jednotlivci stabilně vykonávat svěřené podnikatelské činnosti.

Zákon o ochraně freelancerů byl schválen dne 28. dubna v roce Reiwa 5 (2023) a vstoupí v platnost dne 1. listopadu v roce Reiwa 6 (2024).

Rozdíl mezi zákonem o ochraně freelancerů a zákonem o subdodávkách

Zákon o subdodávkách je právní předpis, který zakazuje zadavatelům podniků vytvářet nevýhodné podmínky pro subdodavatele v oblasti plateb a obchodu s produkty.

Struktura vztahu mezi freelancerem a zadavatelem služeb je podobná, takže na první pohled se může zdát, že oba zákony regulují podobné smluvní vztahy. Existuje však rozdíl v požadavcích na základní kapitál.

• Zákon o subdodávkách → Aplikuje se, pokud má zadavatel obchodu určitou výši základního kapitálu.
• Nový zákon pro freelancery → Neexistují žádné omezení týkající se požadavků na základní kapitál zadavatele.

Vzhledem k tomu, že zákon o subdodávkách se nemusí vztahovat na obchodní vztahy s freelancery, pokud je základní kapitál zadavatele nízký, zákon o ochraně freelancerů reguluje všechny zadavatele služeb bez ohledu na omezení základního kapitálu a usiluje o ochranu freelancerů.

Směrnice pro obchodování s freelancery

V obchodních vztazích s freelancery existují směrnice, které předcházejí Zákonu o ochraně freelancerů. Při zavádění nových pravidel do praxe je nezbytné se seznámit se směrnicemi.

Nejprve představíme přehled směrnic pro freelancery.

O směrnicích pro freelancery

V roce Reiwa 3 (2021) vydaly příslušné ministerstva společně “Směrnice pro vytvoření bezpečného pracovního prostředí pro freelancery”.

Hlavním obsahem je, že po objasnění vztahu aplikace Antimonopolního zákona, Zákona o subdodávkách a pracovněprávních předpisů, jsou zde explicitně uvedeny typy chování, které mohou být problémové.

Reference: Úřad pro spravedlivý obchod atd. “Směrnice pro vytvoření bezpečného pracovního prostředí pro freelancery[ja]“

Vztah k Zákonu o subdodávkách a Antimonopolnímu zákonu

Při obchodování mezi freelancery a podnikateli se na celý obchodní vztah vztahuje Antimonopolní zákon. Pokud má podnikatel, který zadává zakázky, kapitál vyšší než 10 milionů jenů, aplikuje se také Zákon o subdodávkách.

Směrnice pro freelancery ukazují vztah aplikace Zákona o subdodávkách a Antimonopolního zákona a následující podnikatelé musí zkontrolovat dodržování předpisů:

• Podnikatelé, kteří obchodují s freelancery
• Zprostředkovatelé (podnikatelé, kteří zprostředkovávají shody mezi freelancery a zadavateli)

Směrnice pro freelancery také uvádějí základní přístupy k regulaci zneužívání dominantního postavení a k zřetelnosti obchodních podmínek při zadávání zakázek.

Dále jsou zde konkrétně uvedeny typy chování, které mohou být v rozporu s těmito zákony.

Vztah k pracovněprávním předpisům

Freelancerům se obvykle nevztahují pracovněprávní předpisy, protože nejsou uzavřeny pracovní smlouvy.

Avšak, pokud jsou vztahy s jednotlivými zadavateli nebo zprostředkovateli posuzovány podle kritérií a freelancer je uznán jako “pracovník” podle Zákona o pracovních standardech, mohou být pracovněprávní předpisy aplikovány.

Směrnice pro freelancery uvádějí kritéria pro určení, zda je osoba uznána jako “pracovník” podle jednotlivých pracovněprávních předpisů, a předkládají konkrétní přístupy.

Cílové transakce a subjekty podle zákona o ochraně freelancerů

V rámci zákona o ochraně freelancerů vysvětlíme definici cílových freelancerů a typy transakcí, které spadají do jeho působnosti. Ujistěte se, že vaše transakce spadají do této kategorie.

O definici freelancera

Definice freelancera není v právních předpisech jasně stanovena a neexistuje ani jednotná definice. Například, ve směrnici pro freelancery je uvedeno následující:

“Freelancer” je osoba bez kamenného obchodu a zaměstnanců, která je samostatně výdělečně činná nebo jednočlenný podnikatel a získává příjem využitím svých zkušeností, znalostí a dovedností.

Úřad pro spravedlivou soutěž atd. | Směrnice pro vytvoření prostředí, ve kterém mohou freelancery pracovat s jistotou[ja]

Jinými slovy, freelancer je osoba, která nezaměstnává žádné pracovníky a pro získání příjmu uzavírá smlouvy o dílo nebo smlouvy o poskytování služeb a přijímá zakázky na práci.

Transakce podléhající Zákonu o ochraně freelancerů

Transakce, které spadají pod působnost Zákona o ochraně freelancerů, jsou BtoB transakce (obchodní transakce mezi podniky) mezi firmami a freelancery. Neuplatňují se na BtoC transakce mezi firmami a běžnými spotřebiteli.

Konkrétně, hlavními transakcemi, které spadají pod tento zákon, jsou “smlouvy o zpracování zakázky”. Smlouva o zpracování zakázky je dohoda, kdy firma svěří část nebo všechny své podnikové činnosti externímu podnikateli. Obvykle se tomu také říká outsourcing.

Definice “zpracování zakázky” je v Zákonu o ochraně freelancerů stanovena následovně:

(Článek 2, odstavec 3)
V tomto zákoně se pod “zpracováním zakázky” rozumí následující činnosti:
1. Podnikatel svěří jinému podnikateli výrobu zboží (včetně zpracování) nebo tvorbu informačních produktů pro účely svého podnikání.
2. Podnikatel svěří jinému podnikateli poskytování služeb pro účely svého podnikání (včetně situací, kdy je jiný podnikatel požádán o poskytování služeb přímo pro něj).

Zákon o zajištění spravedlivých obchodních praktik pro určité poskytovatele služeb｜e-Gov právní vyhledávání[ja]

Smlouva o zpracování zakázky je obecný termín pro smlouvy o dílo a mandátní smlouvy a je používána pro většinu transakcí s freelancery.

Osoby spadající pod zákon o ochraně freelancerů

Zákon o ochraně freelancerů se vztahuje na obchodní transakce týkající se úkolů, které přijímají “specifické příjemce zakázek”. V zákoně o ochraně freelancerů je definice specifického příjemce zakázek uvedena následovně:

(Článek 2, odstavec 1)
V tomto zákoně se termínem “specifický příjemce zakázek” rozumí podnikatel, který je stranou v obchodním vztahu týkajícím se poskytování služeb, a který splňuje alespoň jednu z následujících podmínek:
1. Jedná se o jednotlivce, který nezaměstnává žádné pracovníky.
2. Jedná se o právnickou osobu, která nemá kromě svého zástupce žádné další členy vedení (členy správní rady, ředitele, výkonné ředitele, zaměstnance odpovědné za provádění práce, dozorčí rady nebo auditory, nebo osoby jim podobné, jak je uvedeno v odstavci 6, bod 2) a také nezaměstnává žádné pracovníky.

Zákon o zajištění spravedlivých obchodních praktik pro specifické příjemce zakázek｜e-Gov vyhledávání právních předpisů[ja]

Jinými slovy, přítomnost nebo absence zaměstnanců je hlavním kritériem pro určení, zda je někdo považován za specifického příjemce zakázek. Je důležité chápat, že termín freelancer obvykle odkazuje právě na tyto specifické příjemce zakázek.

Dále, podnikatelé, kteří zadávají úkoly specifickým příjemcům zakázek, jsou označováni jako “zadavatelé zakázek”. Firmy, které obchodují s freelancery, spadají do této kategorie.

Hlavní obsah zákona o ochraně freelancerů a opatření, která by měly podniky přijmout

Při zavádění zákona o ochraně freelancerů je důležité, aby podniky přijaly určitá opatření. Vzhledem k tomu, že je nutné přijmout opatření v souladu s obsahem zákona, je důležité se s ním důkladně seznámit.

Zveřejnění obchodních podmínek

Při zadávání zakázek freelancerům musí podnikatelé zveřejnit obchodní podmínek podle článku 3 odstavec 1 Zákona o ochraně freelancerů (フリーランス保護法). Zveřejnění může proběhnout písemně nebo elektronicky (například e-mailem).

Podmínky, které je nutné zveřejnit, jsou následující:

• Obsah plnění
• Výše odměny
• Termín platby
• Další podmínky stanovené pravidly Japonské komise pro spravedlivý obchod (公正取引委員会)

I v případě, že byly obchodní podmínky zveřejněny elektronickou formou, musí podnikatelé na vyžádání freelancera poskytnout podmínky také písemně a to bez zbytečného odkladu (tamtéž odstavec 2).

Bez ohledu na formu nebo povahu smlouvy se tato pravidla vztahují na všechny zadavatele prací.

Termíny platby odměn

Podnikatel, který zadá práci, musí stanovit termín platby odměny do 60 dnů od přijetí plnění od freelancera a to v co nejkratším možném termínu, jak stanoví článek 4 odstavec 1 Zákona o ochraně freelancerů (Freelance Protection Act).

Je důležité si uvědomit, že počáteční bod tohoto období není ovlivněn tím, zda byla přijatá služba kontrolována či prohlížena.

Kromě toho, pokud dojde k převedení zakázky na jiného dodavatele, musí být termín platby odměny stanoven do 30 dnů od termínu platby původní zakázky a to v co nejkratším možném termínu, jak stanoví stejný článek odstavec 3.

Toto pravidlo také zabraňuje zpožděním v platbách odměn v případě převedení zakázky na jiného dodavatele.

Povinnosti dodavatelů při zadávání zakázek

Zákon o ochraně freelancerů stanoví povinnosti dodavatelů při zadávání zakázek na dlouhodobou spolupráci, aby se zajistilo, že freelancery nebudou znevýhodněni (článek 5 odstavec 1 Zákona o ochraně freelancerů).

Povinnosti dodavatelů jsou následující:

• Nesmí bez zavinění freelancera odmítnout přijetí plnění
• Nesmí bez zavinění freelancera snížit odměnu
• Nesmí bez zavinění freelancera požadovat vrácení dodaného
• Nesmí neoprávněně stanovit odměnu výrazně nižší než je běžná tržní cena
• Nesmí bez oprávněného důvodu vynucovat nákup zboží nebo využívání služeb, které si sám určí

Dále, bez ohledu na délku trvání zakázky, nesmí zadavatel zakázky neoprávněně poškodit zájmy konkrétního dodavatele těmito činy (odstavec 2 téhož článku):

• Nesmí si neoprávněně vynucovat poskytnutí peněz, služeb nebo jiných ekonomických výhod od freelancera pro vlastní prospěch
• Nesmí bez zavinění freelancera měnit obsah plnění nebo vyžadovat jeho opakování

Je třeba poznamenat, že konkrétní doba trvání zakázky, na kterou se vztahuje aplikace těchto pravidel, bude stanovena v budoucích vládních nařízeních.

Přesné zobrazení informací o náboru

Při náboru freelancerů je zakázáno uvádět v reklamách nebo jiných oznámeních nepravdivé nebo zavádějící informace (článek 12 odstavec 1 Japonského zákona o ochraně freelancerů).

Kromě toho je nutné udržovat informace přesné a aktuální (tamtéž odstavec 2).

Tato regulace zajišťuje ochranu srovnatelnou s povinností uvádět pracovní podmínky při náboru pracovníků podle Japonského zákona o stabilizaci zaměstnanosti.

Zohlednění těhotenství, porodu, péče o děti a péče o závislé osoby

Zákon o ochraně freelancerů poskytuje ochranu v oblastech těhotenství, porodu, péče o děti a péče o závislé osoby srovnatelnou s ochranou pracovníků.

Zadavatelé prací jsou povinni zohlednit potřeby freelancerů, kteří jim svěřují úkoly na určitou dobu, pokud ti podají žádost, aby mohli své povinnosti vykonávat v souladu s těhotenstvím, porodem, péčí o děti a péčí o závislé osoby, a to v závislosti na konkrétní situaci (Zákon o ochraně freelancerů, článek 13, odstavec 1). Přesná doba, na kterou se toto ustanovení vztahuje, bude stanovena v budoucím nařízení vlády.

Dále, i když doba svěření úkolu freelancerovi nedosahuje doby stanovené vládním nařízením, zadavatelé prací jsou povinni vyvíjet úsilí, aby zohlednili potřeby freelancerů, aby mohli sladit své pracovní povinnosti s péčí o děti a závislé osoby, a to v závislosti na konkrétní situaci (tamtéž, odstavec 2).

Zavedení opatření proti obtěžování

Zadavatelé práce musí zajistit, aby freelancery neohrožovalo obtěžování v pracovním prostředí, a to zřízením konzultačního mechanismu a dalších nezbytných opatření (článek 14 odstavec 1 Japonského zákona o ochraně freelancerů).

Konkrétní typy obtěžování uvedené v Japonském zákonu o ochraně freelancerů zahrnují následující:

• Sexuální obtěžování (sekuhara)
• Obtěžování v těhotenství (matahara)
• Psychické obtěžování (power harassment, pawahara)

Zakazuje se ukončení smlouvy nebo jiné jednání, které by freelancery znevýhodňovalo, na základě toho, že se obrátili s dotazem ohledně obtěžování (týž článek odstavec 2).

Oznámení o ukončení a podobných opatření

V rámci nového zákona o freelancerech byla zavedena pravidla podobná těm, která se vztahují na oznámení o ukončení pracovní smlouvy.

V případě pokračujících obchodních vztahů musí být freelancer informován o zrušení nebo neobnovení smlouvy alespoň 30 dní předem, což je základní pravidlo (článek 16 odstavec 1 Zákona o ochraně freelancerů).

Kromě toho, pokud freelancer požádá o vysvětlení důvodů ukončení smlouvy, musí být mu tento důvod bez zbytečného odkladu sdělen (tamtéž odstavec 2).

Sankce za porušení Zákona o ochraně freelancerů

V případě porušení Zákona o ochraně freelancerů může na základě hlášení ze strany freelancera dojít k inspekci a k doporučení či nařízení nezbytných opatření ze strany správních orgánů.

Pokud dojde k porušení nařízení nebo je odmítnuta inspekce, může být uložena pokuta až do výše 500 000 jenů, což vyžaduje zvýšenou pozornost.

Shrnutí: Opatření proti zákonu na ochranu freelancerů by měla být konzultována s právníkem

Zákon na ochranu freelancerů je legislativa, která stanovuje pravidla pro zadavatele práce s cílem vytvořit stabilní pracovní prostředí pro freelancery. Je důležité se seznámit s hlavními body, které je třeba řešit, a s pokyny, které slouží jako ukazatel pro aplikaci dalších zákonů, a vytvořit odpovídající systém.

Avšak i když byl zákon na ochranu freelancerů schválen, je třeba počkat na vývoj podrobných požadavků v pravidlech Japonské komise pro spravedlivý obchod a nařízeních Japonského ministerstva zdravotnictví, práce a sociálních věcí.

Podniky, které obchodují s freelancery, budou i nadále vyzývány k přijímání opatření odpovídajících aktuálním podmínkám. Chybné rozhodnutí může vést k sankcím a způsobit společnosti značné škody. Proto doporučujeme, aby byla opatření podle zákona na ochranu freelancerů konzultována s právníkem, který poskytne odborné rady.

Představení opatření naší kanceláře

Právní kancelář Monolith je právní firma, která se specializuje na IT, zejména na internet a právo. V posledních letech, s rostoucí diverzifikací pracovních metod, se stále více pozornosti soustředí na pracovní právo. Naše kancelář poskytuje řešení v oblasti pracovního práva. Podrobnosti naleznete v následujícím článku.

Oblasti práce Právní kanceláře Monolith: Právní služby pro IT a startupy[ja]