Jak využívat e-learningové materiály a na co si dát pozor z hlediska autorského práva?
Použití sítě pro školní výuku nebo firemní školení, stejně jako případy, kdy poskytovatelé služeb vzdáleného vzdělávání nabízejí placené lekce a školení využívající síť, se stále zvyšuje. Jakou právní odpovědnost tedy školy, firmy nebo poskytovatelé služeb nesou v souvislosti s autorskými právy?
Zde vysvětlíme otázku e-learningových materiálů a autorských práv.
Případ vzdělávacích institucí, které nepodnikají za účelem zisku
Podle článku 35 odstavce 1 a 2 Japonského zákona o autorských právech, vzdělávací instituce, které nepodnikají za účelem zisku, mohou bez svolení držitele práv provádět veřejné vysílání děl v rámci svých lekcí, za předpokladu, že splňují určité požadavky a že provozovatel školy zaplatí kompenzaci správní organizaci určené ředitelem Agentury pro kulturu.
Tento nově zavedený “systém kompenzace za veřejné vysílání pro účely výuky” byl vytvořen novelizací Japonského zákona o autorských právech v roce 2018 (Gregoriánský kalendář) a měl být zaveden do tří let od data vyhlášení (do května 2021). Vzhledem k situaci ve vzdělávání v důsledku pandemie COVID-19 byl tento systém zaveden předčasně, a to 28. dubna 2020. Je třeba poznamenat, že tento “systém kompenzace za veřejné vysílání pro účely výuky” se také vztahuje na sousední autorská práva.
Osoby vyučující a studující ve školách a jiných vzdělávacích institucích (s výjimkou těch, které byly založeny za účelem zisku) mohou za účelem využití v rámci výuky reprodukovat nebo veřejně vysílat publikovaná díla v rozsahu, který je považován za nezbytný, nebo mohou pomocí přijímacího zařízení veřejně přenášet díla, která jsou publikována a veřejně vysílána. To však neplatí, pokud by takové reprodukce, veřejné vysílání nebo přenos nespravedlivě poškodily zájmy držitele autorských práv vzhledem k typu a účelu daného díla a počtu reprodukcí.
2 Pokud je veřejné vysílání prováděno podle předchozího odstavce, osoba provozující vzdělávací instituci musí zaplatit držiteli autorských práv přiměřenou kompenzaci.
Článek 35 Japonského zákona o autorských právech
Shrnutí, pro povolení neautorizované reprodukce nebo veřejného vysílání je třeba splnit následující požadavky:
- Jedná se o školu nebo jinou vzdělávací instituci, která nepodniká za účelem zisku
- Subjektem jsou osoby vyučující a studující
- Je to nutné pro využití v rámci výuky
- Jedná se o publikované dílo
- Nesmí být nespravedlivě poškozeny zájmy držitele autorských práv
Tyto požadavky musí být splněny.
Je třeba poznamenat, že pokud je výuka v hlavním sále simultánně přenášena do vedlejšího sálu, veřejné vysílání učebních materiálů používaných v hlavním sále do vedlejšího sálu je vyloučeno z povinnosti platit kompenzaci (podle článku 35 odstavce 3 Japonského zákona o autorských právech). Podle článku 36 tohoto zákona, pokud jsou splněny určité požadavky, může být dílo veřejně vysíláno bez svolení držitele práv jako testová otázka při provádění testu pomocí sítě.
Co jsou školy a další vzdělávací instituce
V souladu s článkem 35 Japonského autorského zákona (Japanese Copyright Law) se za školy a další vzdělávací instituce (s výjimkou těch, které byly založeny za účelem zisku) považují neziskové vzdělávací instituce, které systematicky a kontinuálně provádějí vzdělávací aktivity. Jsou to instituce založené na základě Japonského zákona o školství (Japanese School Education Law) a dalších základních právních předpisů (včetně nařízení a pravidel stanovených místními samosprávami), a také instituce, které jsou jim podobné.
Vzdělávací instituce definované v Japonském zákoně o školství zahrnují mateřské školy, základní školy, střední školy, školy povinného vzdělávání, gymnázia, střední odborné školy, speciální školy, vyšší odborné školy, různé školy, odborné školy, univerzity atd.
Vzdělávací instituce definované v Japonském zákoně o péči o děti (Japanese Child Welfare Law) a zákoně o podpoře komplexního poskytování vzdělávání a péče o děti před školním věkem zahrnují jesle, certifikované dětské zahrady a školní péči o děti.
Vzdělávací instituce definované v Japonském zákoně o sociálním vzdělávání (Japanese Social Education Law), zákoně o muzeích (Japanese Museum Law), zákoně o knihovnách (Japanese Library Law) atd. zahrnují komunitní centra, muzea, galerie, knihovny, centra pro mládež, centra pro celoživotní vzdělávání atd.
Kromě toho existují vzdělávací instituce, které jsou definovány v zákonech o zřízení jednotlivých ministerstev a organizačních nařízeních, jako je Obranná univerzita, Daňová univerzita, a také vzdělávací instituce zřízené společnostmi za účelem zisku, které byly uznány na základě Japonského zákona o speciálních oblastech pro strukturální reformu (Japanese Special Zones for Structural Reform Law), jako jsou školy provozované společnostmi zřizujícími školy, které jsou výjimkou a považují se za vzdělávací instituce.
Co je to výuka
V článku 35 Japonského autorského zákona (Japanese Copyright Law) se termín “výuka” vztahuje na vzdělávací aktivity prováděné osobou odpovědnou za vzdělávání pod dohledem školy nebo jiné vzdělávací instituce.
Tedy,
- Přednášky, praktické cvičení, semináře atd.
- Speciální aktivity základního a středního vzdělávání (třídní aktivity, aktivity domácí třídy, klubové aktivity, aktivity dětských a studentských rad, školní akce, atd.) a kroužky, mimoškolní doučování atd.
- Osobní výuka na dálku, výuka na dálku, mediální výuka atd.
- Veřejné přednášky pořádané školou nebo jinou vzdělávací institucí jako jejich vlastní projekt
- Přednášky a semináře pořádané společenskými vzdělávacími zařízeními jako jejich vlastní projekt
jsou považovány za relevantní, ale
- Školní prezentace pro potenciální studenty, ukázkové lekce na otevřených dnech atd.
- Učitelské konference
- Mimoškolní aktivity ve vyšším vzdělávání (klubové aktivity atd.)
- Dobrovolnické aktivity (ty, které nejsou uznávány za kredity)
- Rodinné schůzky
- Přednášky pořádané studentskými radami a kurzy pro rodiče a děti pořádané PTA v zařízeních škol a jiných vzdělávacích institucí
nejsou považovány za relevantní. Navíc, pokud nahráváte tiskové materiály (díla jiných autorů) distribuované během školních hodin na webový server tak, aby je mohli vidět i studenti, kteří nejsou zapsáni do této třídy, překračuje to nezbytnou míru použití v rámci výuky a nelze to provést bez povolení.
Co je to kopírování
V článku 35 Japonského autorského zákona (Japanese Copyright Law) se termínem “kopírování” rozumí “fyzické reprodukování” části nebo celku existujícího díla pomocí rukopisu, klávesnicového vstupu, tisku, fotografie, kopírování, nahrávání, nahrávání videa nebo jiných metod (článek 2, odstavec 1, bod 15 Japonského autorského zákona).
Tedy,
- Psaní literárního díla na tabuli
- Zápis literárního díla do sešitu
- Kopírování díla vytištěného na papíře
- Ukládání PDF souboru, který byl skenován z díla vytištěného na papíře, na záznamové médium
- Ukládání souboru s dílem, které bylo zadáno pomocí klávesnice nebo jiného zařízení, do počítače nebo smartphonu
- Ukládání souboru s dílem uloženým na počítači nebo jiném zařízení na USB flash disk
- Akumulace dat souboru s dílem na serveru (včetně zálohování)
- Nahrávání televizního pořadu na pevný disk
- Kopírování obrazu na papír
- Vytváření sochy z papírové hlíny
jsou považovány za relevantní.
Je třeba poznamenat, že následující činnosti jsou považovány za činnosti prováděné v rámci výuky.
- Kopírování díla odeslaného studentem nebo jinou osobou
- Kopírování provedené učitelem nebo jinou osobou pro přípravu výukových materiálů nebo pro post-lekci revizi
- Kopírování provedené učitelem nebo studentem pro účely vlastního záznamu
https://monolith.law/corporate/government-office-document-copyright[ja]
Co je veřejné vysílání
V Japonském zákoně o autorských právech (článek 35) se termínem “veřejné vysílání” rozumí vysílání, kabelové vysílání, internetové vysílání (včetně “umožnění vysílání”) a jiné metody, které jsou určeny pro nespecifikované osoby nebo velký počet specifických osob (článek 2, odstavec 1, bod 7, článek 2, odstavec 5).
Tedy,
- Publikace autorských děl na webových stránkách školy
- Vysílání autorských děl uložených na serverech mimo školu na žádost studentů a podobně
- Odesílání autorských děl e-mailem velkému počtu studentů a podobně (veřejnost)
- Televizní vysílání
- Rozhlasové vysílání
jsou považovány za příklady veřejného vysílání. Nicméně, vysílání prováděné v rámci školy pomocí vysílacích zařízení nebo serverů umístěných na stejném školním pozemku (kromě těch, které jsou přístupné z vnějšku), jako je školní vysílání, není považováno za veřejné vysílání.
Co znamená neoprávněně poškodit zájmy držitele autorských práv
V článku 35 Japonského autorského zákona (Japanese Copyright Law) se “neoprávněné poškození zájmů držitele autorských práv” vztahuje na situace, kdy se vzdělávací instituce, jako jsou školy, zapojují do činností, jako je kopírování nebo veřejné vysílání, což vede k poklesu prodeje komerčních produktů nebo brání potenciálním prodejním kanálům autorských děl v budoucnosti.
Toto je spojeno s “považovaným za nezbytné”, ale je omezeno na počet uživatelů na úrovni třídy nebo lekce (včetně přednášek v velkých přednáškových sálech na univerzitách a lekcí, které přesahují rámec třídy, počet studentů v dané lekci). Navíc, učebnice pro učitele, referenční knihy, sbírky materiálů, hudební skóre používané jako učební materiály ve výuce, hudební skóre používané v kroužcích jako jsou sbory nebo dechové orchestry, a také pracovní listy, cvičebnice, pracovní sešity, testové papíry (včetně sbírek minulých otázek) atd., které jsou běžně zakoupeny a používány učiteli a studenty, nesmí být kopírovány nebo veřejně vysílány tak, aby nahradily nákup nebo půjčení těchto materiálů.
Obzvláště je třeba se vyhnout poskytování uměleckých děl, fotografií, hudebních skórů atd. v kvalitě nebo formě, která by mohla ovlivnit prodej komerčních produktů, nebo využití velkého množství těchto autorských děl z jednoho publikovaného díla.
Pokud by použití autorských děl ve výuce neoprávněně poškodilo zájmy držitele autorských práv, je nutné získat svolení držitele autorských práv, protože by to překročilo rozsah, který lze použít bez licence a bezplatně, nebo bez licence a za poplatek (náhrada).
V případě, že je cílem zisk
Výjimky týkající se veřejného přenosu prováděného v rámci výuky ve školách atd. se nevztahují na ty, kteří provozují e-learningový podnik za účelem zisku. Jinými slovy, veřejný přenos prováděný v rámci výuky ve školách atd. není vůbec povolen, pokud je prováděn za účelem zisku, a je tedy nutné získat svolení od držitele práv. Například, veřejný přenos všech učebních materiálů v rámci firemního školení zaměstnanců nelze provádět bez svolení.
V případě e-learningu je třeba být opatrný, protože rozsah využití díla jiných lidí se ještě více rozšiřuje v důsledku digitalizace a přeměny učebních materiálů na multimediální obsah, kdy se přidávají programátoři, narace a dokonce i hudba.
Veřejný přenos testových otázek
Podle článku 36 Japonského autorského zákona (Japanese Copyright Act) je povolen veřejný přenos publikovaného díla bez svolení, pokud je využíváno jako otázka v přijímacích zkouškách nebo zkouškách týkajících se vědomostí a dovedností, za následujících podmínek:
- Je to nezbytné pro účely zkoušky atd.
- Jde o již publikované dílo
- Nezpůsobuje to neoprávněné poškození zájmů držitele autorských práv
- V případě, že je cílem zisk, je třeba zaplatit držiteli práv kompenzaci
Jinými slovy, soukromí e-learningoví dodavatelé, kteří mají ziskový účel, mohou provádět veřejný přenos bez svolení, pokud ho využívají jako testovou otázku. Nicméně, pokud se provádí simulované zkoušky s výběrem poplatků, je to typický příklad ziskového účelu, takže vzniká povinnost zaplatit kompenzaci.
Je třeba poznamenat, že e-learningoví dodavatelé mohou bez svolení zveřejnit na svých webových stránkách již publikované dílo jako testovou otázku a odeslat ho uchazečům, kteří zadají své ID a heslo. Nicméně, není možné bez svolení zveřejnit nepublikované dílo jako testovou otázku a odeslat ho uchazečům, kteří zadají své ID a heslo, a po zkoušce není možné otázku zveřejnit na domovské stránce atd., protože by to překročilo “nezbytné limity pro účely zkoušky atd.”, takže je třeba být opatrný.
Shrnutí
Školy a dodavatelé e-learningu, kteří uchovávají informace o individuálních výsledcích ne ve formě statistických dat, ale tak, že je možné identifikovat jednotlivce, mohou v případě úniku těchto informací nést smluvní odpovědnost (Japonský občanský zákoník, článek 415) nebo odpovědnost za protiprávní jednání (Japonský občanský zákoník, článek 709) vůči subjektu informací, tedy jednotlivci. Při provádění e-learningu je tedy třeba dbát nejen na odpovědnost za autorská práva, ale také na odpovědnost související s osobními údaji.
https://monolith.law/corporate/act-on-the-protection-of-personal-information-privacy-issues[ja]
https://monolith.law/corporate/information-leak-crisis-management[ja]
Představení opatření naší kanceláře
Právnická kancelář Monolis je právnická kancelář s vysokou odborností v oblasti IT, zejména internetu a práva. V posledních letech se duševní vlastnictví, zejména autorská práva, stává středem pozornosti a potřeba právní kontroly se stále zvyšuje. Naše kancelář poskytuje řešení týkající se duševního vlastnictví. Podrobnosti jsou uvedeny v následujícím článku.
