Je povoleno převádět novinové články na intranet? Vysvětlení judikatury týkající se autorských práv k novinovým článkům
Jaké právní problémy mohou vzniknout při převzetí novinových článků? Umístění článků o vaší společnosti na firemní intranet pro informování zaměstnanců může v některých případech představovat porušení autorských práv. Existují případy, kdy noviny požadovaly odškodnění za to, že byly jejich články převzaty bez povolení a bylo to považováno za “porušení autorských práv”.
V problémovém případu se jako žalobci objevily dvě společnosti, 中日新聞社 (Chunichi Shimbun) a 日本経済新聞社 (Nihon Keizai Shimbun), které podaly žalobu. V obou soudních sporech byla žalovanou stranou jistá železniční společnost se sídlem v Tokiu, která vytvořila obrazová data novinových článků a nahrála je na firemní intranet, čímž umožnila jejich prohlížení zaměstnancům a dalším osobám.
V tomto článku se budeme věnovat rozsudkům souvisejícím s autorskými právy těchto dvou novinových článků.
Může být novinový článek chráněn autorským právem?
Podle § 10 odst. 1 japonského zákona o autorských právech (japonský Zákon o autorských právech) jsou jako příklady děl uvedeny v bodě 1 „romány, scénáře, pojednání, přednášky a další literární díla“ a v bodě 8 „fotografická díla“. Informace a zpravodajské fotografie, které noviny a tiskové agentury zveřejňují v novinách nebo elektronických médiích, by podle toho mohly být považovány za autorská díla.
Na druhé straně, § 10 odst. 2 stanoví, že „pouhé předávání faktů a aktuální zpravodajství nepatří mezi díla uvedená v předchozím odstavci bodu 1“. Pokud se zaměříme na aspekt „věrného předávání faktů“ novinových článků, je možné interpretovat, že „novinové články nejsou chráněny autorským právem“.
Zde je třeba věnovat pozornost přívlastku „pouhé předávání faktů“. Články, které se liší výrazem novináře a neliší se od nekrologu obsahujícího pouze informace o tom, „kdo, kdy, kde a jakou příčinou zemřel a kolik mu bylo let“, mohou být považovány za autorská díla.
Dále japonský zákon o autorských právech stanoví, že v určitých „výjimečných“ případech může být autorské právo omezeno a dílo může být využíváno bez svolení držitele autorských práv (§ 30 až § 47-8). „Kopírování pro soukromé použití“ podle § 30 je poměrně široce přijímáno. Například nahrávání oblíbeného televizního pořadu pro společné sledování s rodinou by spadalo pod tuto výjimku. Co ale v případě, že by novinové články byly využívány na intranetu společnosti nebo organizace? Je možné argumentovat, že se jedná o soukromé použití, protože články jsou určeny pouze pro zaměstnance v rámci omezeného prostředí firmy.
Související článek: Jaké jsou rizika porušení práv k duševnímu vlastnictví, jako jsou patenty, ochranné známky a autorská práva, a jak se proti nim bránit[ja]
Soudní případy týkající se autorských práv a novinových článků ①: Případ, kde je žalobcem společnost Chūnichi Shimbun
Společnost Chūnichi Shimbun (Chūnichi noviny) podala žalobu proti železniční společnosti za to, že skenovala články z novin, které jsou jejím autorským dílem, vytvořila z nich obrazová data a uložila je na záznamová média pro vnitropodnikovou intranet, čímž umožnila zaměstnancům přístup a prohlížení těchto dat na intranetu. Tímto jednáním došlo podle společnosti k porušení práva na reprodukci a práva na veřejné přenosy, a proto požadovala odškodnění na základě článku 709 nebo článku 715 Japonského občanského zákoníku (Minpō).
V srpnu 2005 měla železniční společnost 533 zaměstnanců a členů vedení, zatímco v roce 2019 to bylo 728 osob. V roce 2005 byly zřízeny účty pro čtyři stanice správy a sedm účtů pro správu posádek. Do roku 2015 bylo nainstalováno celkem 39 počítačů s přístupem na intranet a do roku 2019 se jejich počet zvýšil na 57.
Stanovisko společnosti Čú-Niči Šinbunša
Společnost Čú-Niči Šinbunša uvádí, že není jasné, které články byly konkrétně umístěny na intranetové nástěnce železniční společnosti do března 2018 (Heisei 30). Nicméně, publikované novinové články obvykle obsahují výběr faktů, analýzu situace a hodnocení, které novináři přidávají, a tím kreativně vyjadřují myšlenky a emoce, a proto by měly být uznány jako autorská díla. Společnost dále tvrdí, že tyto články jsou chráněny autorským právem jako služební díla, která vlastní Čú-Niči Šinbunša.
Související článek: Co je služební dílo? Čtyři požadavky a způsoby, jak právnické osoby získávají autorská práva[ja]
Hlavní argumenty železniční společnosti
Železniční společnost, která je v pozici obžalovaného, namítla, že žalobce neidentifikoval konkrétní články porušující práva v období od 1. září 2005 (2005) do 31. března 2018 (2018) a vůbec nesplnil povinnost prokázat tvrzení o porušení práv. Navíc u článků zveřejněných v roce 2018 (2018) s výjimkou několika případů uznala společnost, že se jedná o díla chráněná autorským právem.
Co se týče nekonkretizovaných článků, železniční společnost tvrdila, že “dokud žalobce jasně nespecifikuje, kde přesně je tvůrčí prvek, nemůže být považován za splnění povinnosti argumentace, že se jedná o autorské dílo.” Dále, pokud jde o otázku, zda jsou novinové články autorskými díly, společnost uvedla, že “žalobce poskytl novinám fakta (informace), které byly publikovány jako články, ale samotné články, které jsou pouhým přepisem poskytnutých faktů (informací), nejsou autorským dílem. I kdyby žalobce nějakým způsobem tyto informace upravil, taková úprava sama o sobě neznamená, že se článek stává autorským dílem. Týdeníky a měsíčníky, které se zabývají aktuálními událostmi, často provádějí analýzu faktů a přidávají hodnocení, a proto mohou být považovány za obsahující autorská díla, ale novinové články se od toho liší,” argumentovala společnost.
Rozhodnutí soudu
Soud nejprve posoudil některé články, u kterých železniční společnost zpochybňovala autorskou povahu článků zveřejněných v roce 2018 (平成30年).
Články zveřejněné v roce 2018 se týkaly událostí jako jsou nehody, zavádění nových zařízení a systémů, prodej zboží, představení opatření, událostí a plánů, názvů stanic, melodií signalizujících příjezd vlaků, změn uniforem a dalších. U článků týkajících se nehod bylo zjištěno, že obsahují značné množství informací uspořádaných tak, aby byly čtenářům srozumitelné, a projevují se v nich tvůrčí úpravy. U ostatních článků bylo zjištěno, že kromě přímých faktů týkajících se tématu článku obsahují i řadu souvisejících informací vhodně uspořádaných a formátovaných, včetně výběru a shrnutí rozhovorů a výpovědí zúčastněných osob. Proto bylo uznáno, že články zveřejněné v roce 2018 jsou tvůrčími projevy a mají povahu autorského díla.
Tokijský okresní soud, rozhodnutí ze dne 6. října 2022 (令和4年)
Dále bylo uznáno, že články vytvořil zaměstnanec žalobce v rámci svého zaměstnání a že se jedná o autorská díla. Soud rovněž uznal, že vystřihování těchto článků a vytváření jejich obrazových dat pro zveřejnění na intranetu představuje porušení práva žalobce na reprodukci a práva na veřejné přenosy.
Železniční společnost se bránila tím, že využití článků bylo nekomerční a ve veřejném zájmu a podle individuálních pravidel žalobce by mělo být zdarma, ale soud uvedl, že podnikání akciové společnosti nemůže být neziskové a že využití článků nakonec přispívá k zisku společnosti, a proto zamítl argumenty železniční společnosti.
Co se týče období před rokem 2018, soud uznal, že je vhodné uznat, že žalobce má autorská práva k 458 článkům, a stanovil škodu na 1 374 000 jenů. Pro články zveřejněné v roce 2018 bylo uznáno 139 článků a škoda byla stanovena na 399 000 jenů. Celková škoda byla stanovena na 1 773 000 jenů, k čemuž bylo přičteno 150 000 jenů jako náhrada za právní služby, což celkem činí 1 923 000 jenů, které soud nařídil železniční společnosti zaplatit.
Soudní případy týkající se novinových článků a autorských práv II: Případ, kde je žalobcem společnost Nihon Keizai Shimbun
Společnost Nihon Keizai Shimbun (Japonský ekonomický deník) tvrdila, že mezi srpnem 2005 (Heisei 17) a dubnem 2019 (Reiwa 1) bylo na intranetu železniční společnosti zveřejněno celkem 829 článků, což porušuje autorská práva (právo na reprodukci a právo na veřejné přenosy) těchto článků. Na základě toho požadovala od železniční společnosti náhradu škody za nezákonné jednání podle článku 709 občanského zákoníku (Japonský občanský zákoník) a platbu ve výši stanovené podle článku 114 odst. 3 zákona o autorských právech (Japonský zákon o autorských právech).
Reference: Nihon Keizai Shimbun | Tsukuba Express ordered to pay damages for unauthorized use of articles[ja]
Argumenty společnosti Nihon Keizai Shimbun
Společnost Nihon Keizai Shimbun argumentovala, že “každý článek vyjadřuje myšlenky a emoce autora, jako jsou obdiv, sympatie, kritika, odsouzení a hodnota informací, na základě výběru obsahu, množství a struktury materiálu, a že články obsahují dostatečný obsah, aby byly považovány za díla, a nejsou pouhými zprávami přenášejícími fakta, jako jsou jednoduché nekrology, personální změny nebo udělení vyznamenání,” a proto “všechny články lze považovat za díla.”
Argumenty železniční společnosti
Železniční společnost na to reagovala tvrzením, že “novinové články, které jsou pouze přenosem faktů, nejsou díly” a že i když jsou články z oblasti literatury a vědy, pokud vyjadřují kreativní myšlenky nebo emoce, mohou být považovány za díla. Kreativita znamená umělecké vyjádření v literatuře, malbě, hudbě a dalších uměleckých dílech nebo výtvorech, takže pokud vyjadřuje myšlenky, pak by mělo být kreativním vyjádřením myšlenek, a pokud vyjadřuje emoce, pak by mělo být kreativním vyjádřením umělecké inspirace. Dále tvrdili, že “obecné novinové reportáže jsou svou podstatou přenosem faktů, mají za úkol přesnost a nesmí obsahovat kreativitu. Z tohoto důvodu obecné novinové reportáže nemají a priori kreativitu a nemohou být považovány za díla. I když je práce novinářů při psaní článků intelektuálně náročná, toto není přímo spojeno s kreativitou.”
Argumentují tedy, že i když “díla vyjadřují kreativní myšlenky nebo emoce”, novinové články “mají za úkol přesnost a nesmí obsahovat kreativitu”, a proto nemohou být považovány za díla.
Rozhodnutí soudu
Soud na to reagoval tím, že každý článek “odráží úsilí reportéra, který na základě výsledků svého výzkumu vytvořil srozumitelný a stručný titulek, jasně popsal přímé faktické souvislosti týkající se tématu článku a zároveň zahrnul relevantní informace, které by měly být součástí článku, a také projevil výraznou kreativitu v způsobu rozvoje článku a v metodě psaní,” a proto “každý článek je kreativním vyjádřením myšlenek nebo emocí a patří do oblasti literatury, vědy, umění nebo hudby”, tedy je dílem podle článku 2 odst. 1 bodu 1 zákona o autorských právech (Japonský zákon o autorských právech) a “nepatří mezi pouhé zprávy přenášející fakta nebo aktuální reportáže” podle článku 10 odst. 2 zákona o autorských právech (Japonský zákon o autorských právech).
Soud dále uvedl:
Pro to, aby bylo možné hovořit o díle, není nutná vysoká úroveň uměleckosti nebo originality, stačí, když je v díle patrná jakákoli individualita tvůrce. Takováto kreativita ve smyslu obsahu nevyžaduje fikci jako nezbytný prvek nebo předpoklad, a proto není v rozporu s požadavkem na přesnost, který je vlastní novinovým článkům, a obě tyto vlastnosti mohou spolu existovat bez jakéhokoli rozporu.
Tokijský okresní soud, rozhodnutí ze dne 30. listopadu 2022
Na základě toho soud nařídil železniční společnosti zaplatit odškodné ve výši 4 145 000 jenů za celkem 829 článků, které porušily autorská práva (právo na reprodukci a právo na veřejné přenosy), a 450 000 jenů za právní náklady, což celkem činí 4 595 000 jenů.
Shrnutí: V otázkách autorských práv se poraďte s odborníky
Ačkoli se jedná o rozhodnutí prvoinstančního soudu, bylo uznáno, že novinové články jsou autorskými díly a že jejich využití na firemním intranetu představuje porušení autorských práv (práva na reprodukci a práva na veřejné přenosy).
Je také třeba si uvědomit, že i při využití v rámci firmy může být takové použití považováno za neosobní a tedy nejedná se o soukromé užití. I když se jedná o převzetí na firemní intranet, je nutné získat povolení od držitele autorských práv, tedy novinového vydavatele. Při používání autorských děl musíme být opatrní, abychom nezasahovali do autorských práv jiných osob.
O autorské povaze rezidenčních map, které jsou často kopírovány a používány ve firmách stejně jako noviny, pojednává následující článek. Doporučujeme vám jej také přečíst.
Související článek: Jsou rezidenční mapy autorským dílem? Vysvětlení soudního sporu Zenrin v roce Reiwa 4 (2022)[ja]
Představení opatření naší kanceláře
Advokátní kancelář Monolith je právní firma s bohatými zkušenostmi v oblasti IT, zejména internetu a práva. V posledních letech se stále více pozornosti věnuje autorským právům a dalším formám duševního vlastnictví. Naše kancelář poskytuje řešení v oblasti duševního vlastnictví. Podrobnosti naleznete v následujícím článku.
Oblasti práce advokátní kanceláře Monolith: IT a duševní vlastnictví pro různé podniky[ja]
Category: Internet
